Vůně zelené papáje

Z mého pohledu unikátní film, který diváka zejména směřuje k odlišnému vnímání  plynutí času, který se opět jako v mnoha jiných asijských filmech zacykluje, kdy jednu rodinu potkává po generaci tatáž tragédie (smrt manžela/potomka). Jakoby tím film odkazoval k faktu, že osud postav je daný a jakékoli jejich konání životní cestu nezmění. Samotný název filmu, Vůně zelené papáje, můžeme interpretovat tak, že divák je pobízen, aby dílo vnímal všemi smysly. Film k této snaze často odkazuje, jak obrazovou, tak i zvukovou složkou (zvuk cikád, ptactva, detailní záběry na rostliny, hmyz a jiné živočichy nebo části lidského těla, příprava potravy apod.). Kdo poté přistoupí na úspornou kameru, herecké výkony a pomalý temporytmus jednotlivých scén, odnese si maximálně intenzivní prožitek. (16.06.2011)

Většinu času krásně poetický film, ve kterém je děj o životě dvou služek až na nějaké třetí či čtvrté koleji a vše tak stojí na vnímaní ruchů okolí, drobných všedních detailů a kráse poetiky každodennosti. Moc se tam toho neděje a přesto to svým vytříbeným filmařským stylem a spoustou krásných záběrů upoutá a nadchne, protože se to velmi příjemně sleduje, i když tu ani jedna z hlavních postav nemá jednoduchý osud a ten jim tu ještě ztrpčuje jeden nevychovaný spratek. Proč takový je se ten film v náznacích sice snaží vysvětlit, ale já jsem v tomhle holt konzervativní a jen chybějícím otcem to jeho chování dané podle mě není. Taky jsem čekal větší vhled do reálií tehdejšího Vietnamu, ale i tohle podání mi docela stačilo. Jak jsem ale byl nadšený z většiny filmu, tak mi pak dojmy dost srazil náhlý obrovský časový posun, který se mi do té dosavadní pomalé poetické atmosféry vůbec nehodil a celou ji pro mě pokazil, takže zbytek filmu jsem už sice dokoukal, ale nebralo mě to tolik, jako všechno předtím, jelikož to celé začalo být příliš urychlené. A závěr přišel docela náhodou, jen aby to nějaký větší mělo. Vše po 10 letech mě tedy zklamalo, ale naštěstí to přišlo natolik pozdě, že to na ty čtyři hvězdy pořád vidím, i když jsou slabší. A přitom kdyby to zůstalo ve stejném časovém období, klidně i bez romantiky a happy endu, mohlo to být i na plný počet... Každopádně i tak dost zajímavý a příjemný poetický film. Slabé 4* (03.12.2022)

Ve své formě je film krásný, ale děj si měl člověk asi domyslet sám. O to větší paradox je, že zajímavější je první polovina, kde se prakticky nic nestalo, ale zato jsem se nechala unášet krásnou poetickou kamerou. Druhá polovina je naopak zbrklá, uspěchaná a ten happy end jsem jim v tomhle případě vůbec nevěřila. (09.06.2011)

Vôňa zelenej papáje je veľmi príjemným filmom. Vystačí si bez dramatickej zápletky a jediné na čo sa zameriava je príbeh jedného domu. Domu do ktorého príde ako 10 - ročná - slúžka Mui. Očami Mui nesledujeme len krásu domu a prírody, ktorá ho obklopuje, ale aj rozpad jednej rodiny. Film sa sústreďuje na dve dejové línie. Prvá z nich zaznamenáva príbehy rodiny vo Vietname 50 rokoch. Jedná sa o generačnú výpoveď. Kamera sa neustále pohybuje a pláva vnútrom domu a zaberá každý jeden obraz, list, alebo vázu. Detailnosť a prepracovanosť a hlavne načasovanie je neuveriteľné. Sú momenty, kedy som si sám pripadal, že sa nachádzam vo vnútri domu. Druhá dejová línia sleduje už dospelú Mui ako odchádza z domu, v ktorom vyrastala, do domu, kde býva mladý umelec. Umelec neustále hrá na klavír a je zasnúbený. V tejto časti príbehu Tran rozvíja romantickú zápletku a zvyšok filmu plynie bez slov. Je emocionálne vypätejší a krajší ako prvá polovica. Hlavná predstaviteľka je dych berúca vo svojej mlčanlivosti a hlavne zo scén, kedy sa umýva cítiť zvláštny pokoj. Jedná sa o veľmi pomalý film, ktorý má ale príjemnú atmosféru a ktorý je celý koncipovaný ako mozaika osudov, s ktorých najviac do popredia vystupuje práve Muin príbeh. (20.03.2011)

Anh Hung Tran umí nádherné poetické příběhy, kde zapomenete na čas a pomalinku necháte plynout myšlenky a proplouváte minutu po minutě krásným minimalistickým prostředím za doprovodu hudby. Jsem zvědav, jak si poradil s knižní adaptací Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Vůně zelené papáje mě přesvědčila o tom, že je to látka přímo pro něj, jako dělaná. Ale na druhou stranu režisér dostal ode mně mínus s filmem Přicházím s deštěm, který se absolutně vymyká jeho předchozí tvorbě. Skvělý odpočinkový film, při kterém můžete vypnout a jen se unášet vůní zelené papáje... (12.12.2010)