Traffic - Nadvláda gangů

Intenzivní mozaika v pseudodokumentárním balení, ve které se odehrávají čtyři stěžejní příběhy, a všechny mají co dočinění s drogami. Nic tady není černobílé, řešení, jak z téhle drogové špíny ven, neexistuje. Chameleón Steven Soderbergh nabízí výtečné technické zpracování, fantastickou atmosféru a samozřejmě velkou měrou mu pomáhají ukáznění herci, mezi kterými kraluje Benicio Del Toro, jenž dokáže leccos uhrát pouze úsměvem a očima. Ač ani ony drogovou mašinérii nezastaví. Těším se zase někdy na příště.. (23.08.2014)

Vždy jsem na Soderberghovi obdivoval ten zdravý odstup a nadhled, kdy faktům ustupují emoce, přesto to resp. právě naopak, na zážitku nic neubírá. Takový je i Traffic. Syrový, odosobněný pohled na jedno z nejpalčivějších témat našeho světa, tj; působivá exkurze do světa drog. To jak na stranu poptávky, tak nabídky, napříč celým spektrem, tj; od malých rybek (bezvýznamných pěšáků) až po úplné špičky. Soderbergh nementoruje, je pouhým pozorovatelem, nesoudí a nechává na samotném divákovi, ať si úsudek udělá sám. Co se samotného závěru týče, možná může SPOILER scéna s B. Del Torem sedícím u osvětleného baseballového hřiště plného dětí aneb “kdo si hraje resp. nenudí se, nezlobí” vyznívat (lehce) naivně, ale opak je pravdou. Pokud by se vytratila i ta poslední kapka naděje, můžeme to tu rovnou zabalit. Tuhle hru asi skutečně nelze vyhrát, to ale neznamená, že bychom ji měli přestat hrát. Přičemž paradoxně nejúčinější zbraní jsou ty nejmenší bitvy (vy)bojované uvnitř rodin, jak Soderbergh ukazuje na postavě soudce resp. právě jmenované hlavy ONDCP (otce) R. Wakefielda, přesvědčivě ztvárněném M. Douglasem. Traffic je snímek, který se opírá o silný příběh resp. více než zběžně propracovaný mnohovrstevnatý scénář, působivé herecké výkony, syrovou kameru a lehce upozaděnou režii, která dává hercům dostatečnou volnost, ale přitom je to právě ona, která má vše pevně pod kontrolou. Jako návdavkem nastoluje spoustu otázek na mnohem širší diskuzi a byť ta sama o sobě ještě nikdy nic nevyřešila, jako odrazový můstek to není málo, nemáte ten pocit? 95%[Můžeme polemizovat nad tím, zda-li by se postavy ztvárněné M. Douglasem resp. C.Zeta-Jones i v reálném světě (za)chovali stejně, nicméně právě díky přesvědčivým hercům, nemám důvod věřit v opak. Rodina je potřeba chránit.Tečka]. (04.11.2013)

Jakkoliv na čtyři hvězdičky můj dojem stačí, z tohohle Soderberghova kousku jsem až tak nadšený nebyl. Obsahuje sice celou řadu zajímavých scén, vyskytuje se tam řada zajímavých postav a vypovídá o nadmíru zajímavém tématu, ale vadila mi vyloženě roztřesená digitální kamera, v některých případech i použití filtrů a několik motivů ve scénáři taky zaskřípalo. Nejvíc pak ten, kdy si vysoký vládní úředník - v americké hierarchii prakticky na úrovni ministra spojeného v tom nejužším smyslu slova s činností tajných služeb - hledá celý zoufalý svou dceru po feťáckých doupatech. Pokud by se v reálném životě do podobné situace dostal, vyřešilo by se to diskrétně výpomocí příslušných úředníků a "specialistů". Silné jsou scény z Mexika o propojení narkomafie s nejvyššími mocenskými posty v zemi. Celkový dojem: 75 %.V každém případě film disponuje velmi slušným hereckým ansámblem. (14.06.2006)

Tak tohle opravdu není můj šálek kávy... samá politika, drogy a policajti... vím, že je to hlavní téma a je to uděláno tak, aby to působilo a vypadalo opravdově, ale mě to nijak neoslovilo a nepřišlo mi to napínavé. Ani herci nepředvedli zrovna skvělý herecký výkon. A taky si myslim, že to na mě bylo asi až moc komplikovaný, tudíž jsem se v tom ztrácela a docela se nudila. Abych nebyla tak kritická, tak role Del Tora, aspoň měla něco do sebe a působila pravdivě. (06.12.2008)

Hloubková analýza drogami zmítaného světa, která kupodivu nikdy nesklouzne do pokrytecké pseudo-umělecké podoby, až do samotného závěru si zachovává vysoko nasazenou laťku formální brilance (artem okořeněný dokumentaristický facelift, obměny filtrů, anarchistický střih) a zvláště překvapuje tím, kolik toho má na srdci - aniž by mi jedinkrát přišla na mysl vtíravost a emocionální vydírání (dokonce i silný závěrečný apel je podán zcela obyčejně, bez patosu, téměř odosobněně...). A o tom, že jde o nejlepší Stevenův film snad není ani pochyb. (03.12.2008)