Had

Exotika, stylizovaná sedmdesátá léta, pastelové barvy, hodně zvracejících hostů a jeden nepolapitelný „obchodník“. A taky porce zdlouhavých scén, rádoby významných pohledů, drsných/svůdných výrazů a časové divočiny. Tvůrci totiž pracují s několika časovými rovinami a při sledování je to tam a zase zpátky, tudíž je třeba dávat velký pozor. Ale není to nic dramatického. Horší je to s celkovým pojetím. Sázka na postupně gradovanou hru na kočku a myš ne vždy vychází. Všechny nezabil (jen podvedl a okradl), nicméně v první polovině 70. let měl Charles Sobhraj usmrtit v Indii, Nepálu a Thajsku možná až 24 lidí. Západní turisté s naditými peněženkami, třeste se. Naštěstí je tu i úředník nizozemské ambasády Herman Knippenberg, který si všimne, že se pohřešují dvě holandské ovečky. Jindy zahrnutý papíry, nyní začne údajné vraždy turistů vyšetřovat na vlastní pěst. Měl jsem potíž s motivacemi oddané Marie-Andrée. Co vůbec hledala a čím si ji podmanil? Před jeho zločiny musela „zavírat oči“, ovšem ve svém nitru měla evidentně totální guláš. Vedlejší role fajn, ztvárnění právě Jenny Coleman a Tahara Rahima mě úplně neoslovila. Tvůrčí evropské duo Tom Shankland a Hans Herbost zatím sbíralo zkušenosti jen s průměrnými televizními seriály (ačkoliv první jmenovaný se podílel i na natáčení seriálu House of Cards), snaží se odvést řemeslně precizní práci, ale celkově se mi prostě pod kůži nezaryli. Navíc se úplně vyhýbají nahotě i záběrů přímého násilí. Pokaždé vidíme jen vystrašené tváře obětí a pak jen bezvládná těla. Nakonec ale dobré, druhá polovina série leccos vylepšila. Tak či onak jde o odtažité figury tažené na šachovnici podle dosti mechanické příručky.Jednotlivé epizody ode mě dostávaly vesměs tři nebo čtyři hvězdy! (19.05.2021)

Ačkoliv mám rád životopisné příběhy o sériových vrazích, tak se přiznám, že jsem chtěl své sledování tohoto miniseriálu přerušit již po druhém díle. Protože mi hlavní protagonisté tohoto představení byli silně nesympatičtí a dívat se jak se jakási vybledlá slepice z nějakého kanadského venkova zabouchne do slizkého zakomplexovaného míšence, který má na vodítku jakéhosi otroka z indické džungle fakt nebavilo. A taktéž způsob, kterým oblbovali své oběti mi připadal amatérský a popravdě řečeno něco podobného jsme mohli vidět v našich končinách, když to provozovali v devadesátých letech slečny, kterým se říkalo „holky rohypnolky". Ale nakonec jsem to ustál a dokoukal jsem to dokonce a musím přiznat, že se mi to vcelku i líbilo a to hlavně proto, že jsem nedokázal pochopit, jak jim to mohlo tak dlouho procházet a taktéž jsem nepochopil, že se o to místní úřady vůbec nezajímali. V Thajsku se totiž zajímají zejména o obchod s drogami, ale nějací zavraždění turisté jsou pro ně druhořadým zbožím. Naštěstí se tohoto případu náhodně chytil jeden úředníček na nizozemské ambasádě a jelikož neměl zkušenosti s policejním vyšetřováním a dalšími postupy spojených s touto prací, tak to bylo vcelku zábavné a netradiční pojetí než známe z jiných příběhů o sériových vrazích. Ona, kdyby se do tohoto případu pustila policie o trošku dřív, tak by už byl ptáček dávno v kleci, protože takových stop a hloupých přehmatů, co udělali při svých vražedných dobrodružstvích se jen tak nevidí a zajisté by si páni policajti smlsli na čestvě zanechaných stopách, kteří tito hlupáci zanechali. Dalším plusem ztvárnění tohoto příběhu byla exotická a poměrně nezvyklá krajina ve které se tato story odehrávala a pro mě také slizkost hlavních představitelů se kterými jsem neměl ani ty nejmenší sympatie, přesně jak říkali v průběhu jednoho dílu„ Oni si snad hrajou na Bonnie a Clydea", tak to přesně vystihovalo tuto dvojku hloupých vrahů bez emocí a zbytku zdravého rozumu v hlavě. A další úsměvná část tohoto nešťastného příběhu je asi v tom, když vám někdo nutí nápoj a vy jste chlap a on je taky chlap, tak normální člověk v tom cejtí nějakou levárnu, ale naše oběti néé. Ti to krásně vybumbali a pak zvraceli a zvraceli a zvraceli a šli s tím dotyčným ještě do pokoje. No nic, nebudu dál psát nesmyslné chování některých jedinců, protože bych náhodou ještě napsal spoiler a to vážně nechci. Ale pro budoucí diváky doporučuji, ať to dokoukají celé, protože zas tak špatný to nebylo, jak to ze začátku vypadalo a proto dávám něco přes 70%. (05.07.2021)

Po třech dílech je to spíš únavné, což je škoda, protože to má papírové parametry dalšího netflixovského hitu. Ve výsledku to ale spíš zaměňuje psychologii velmi slibných postav za banální hru významných pohledů a žánrový drive za nekonečné vysvětlovačky pro debily. Hustle s diamanty asi fakt jedině se Sandlerem. (24.04.2021)

Po prvním díle jsem si říkala, že vydržím. Vydržela, ale s vypětím všech sil. Nepřišlo mi to ani zajímavé, ani šokující, o nějakém napětí nemůže být řeč a otravné flashbacky mi dost překážely. Marně jsem doufala v nějakou scénu, kde bude aspoň trochu té pořádné vraždy a mně se konečně naježí chlupy hrůzou, ale to se nekonalo a tak Charles jen tráví pitomoučké turisty a manipuluje se svým okolím. Tleskám všem, kterým se to líbilo až na čtyři hvězdy a výše. Já jsem asi někde jinde. (08.05.2021)

První polovina se více zaměřuje na vraždy, celkovou atmosféru a základní vykreslení postav především. Ta druhá jde přes velké množství flashbacků v tomto ještě více do hloubky, proto mi právě v ní chyběla scéna, která by dala jasně najevo, proč je vlastně Sobhraj Hadem. Samozřejmě náznaky toho nechybí, například veškeré Charlesovi manipulativní proslovy, jeho neuvěřitelná hra s lidmi na všech pozicích (třeba policisté), kvůli kterým by alespoň jeden památný útěk ale mít větší prostor mohl. Naštěstí tu i díky solidnímu vykreslení vražd a svým způsobem až idylicky sedmdesátkové atmosféře vyloženě nechybí. Onu idylku má na svědomí právě velmi slušná dobovost, kostýmy, lokace natáčení, hudba a výborná kamera... vzpomenu třeba na scény otrav, takže pryč z idylky. Velkým kladem je i obsazení hlavní dvojice, Jenna Coleman totiž hraje naivní mrchu skvěle a Tahar Rahim je Charlesem Sobhrajem. On doslova hýří neuvěřitelným sebevědomím, jistotou, ať se děje prakticky cokoliv, navíc jeho již zmíněné manipulativní proslovy na oběti, Marii, Ajaye... fantastický výkon. Zajímavé je skládankové vyprávění příběhu, děj neruší, naopak dává možnost si vše dát dohromady podobně jako Knippenberg, jehož hraje Billy Howle tak nějak správně úřednicky... jednoduše je znát, že není policajtem, ale diplomatem. Ještě k vyprávění a vlastně atmosféře především, hlavně jí totiž pomáhá občasné využití archivních záběrů, které navíc nějaký ten dolar taky ušetří, samozřejmě mimo jiné. 85% (07.04.2021)