Co jsem komu udělala?

Vtipné a svěží. Gloria zde jako vyhořelá žena, manželka, matka a snacha. Nedivím se, že zobala uklidňující pilulky. Z rodiny byla nejméně ujetá. Ve vztahu k vlastním dětem vystupovala jako kamarádka, cigareta v ústech 14letého syna a prostituování jeho mladšího bratra a následný souhlas se soužitím s úchylnými zubařem v ní nevzbuzovalo zvláštní citové pohnutí. Oproštění možná hrálo roli obrany, aby se nezhroutila úplně. Argumentovala tím, že je v zájmu dětí, aby se někde jinde měly lépe než doma. Manžel byl hrozný buran a jeho smrt byla souhrou nečekaných okolností. Jeho matka s lupama na očích značila ztělesnění dobré a zároveň choré mysli. Shromažďování potravin a až úzkostná fixace na ještěra představovala něco, co je jen její. Docela milá byla sousedka, i když dětem napomáhala vést záhalčivý a nemravný život. Myslím si, že všichni její konání vnímali jako přirozené a lidské. Carmen Maura jako Gloria výtečná, střihla dobrý úvod ve sprše. (30.11.2012)

Chtěl jsem navodit intimní atmosféru jiskřící elegantním a chytrým sadismem. Prostě to, co člověk vídá v těch francouzskych filmech. Od pozdější Almodóvarovy produkce se film liší nezvykle sociálním vyzněním: madridský činžák sice obývá obvyklá parta standardně úchylných individuí, ale pastelově barevné kulisy byste tentokrát v neutěšeně osmdesátkových zimních interiérech a exteriérech panelového sídliště (vyjma výjevů kurvího kamrlíku) hledali marně. Hospodyňka Hospodyňka, hispánská Věra Galatíková Carmen Maura, co smaží (mimo jiné) Kanagon; sadistická matka paranormální holky; buzna; šlapka; babka co hraje automaty; taxikář; dealer; gekon, co se jmenuje Peníze, protože je zelený jako tisícovka. Plus mizerný spisovatel, který plánuje napsat falešný Hitlerův deník; jeho manželka kleptomanka; bratr alkoholik; zubař rozkošnický pedofil. Všechny spojuje jistý druh nedostatku, který společně s tužbami nenaplněnými z jiných než materiálních důvodů určuje jejich životy. Film nějakým zázrakem obsahoval vše, co momentálně řeším, včetně neřešitelného domácího nepořádku. V mý vesnici se říká, že kdo neviděl Granadu, viděl hovno. / Já jsem tam nikdy nebyl. / Já taky ne. Ani tíživé situace nebrání občasným erupcím excentrických taškařic: Možná vám připadám moc hubený. Ale to je omyl. Mé paže jsou svalnatější než vypadají. A navíc... Chlap nešuká rukama... :-) Kdybych byl marxista, pozdější opouštění tohoto motivu ve prospěch individuálnějších by mi vadilo, ale je třeba uznat, že právě jeho opouštěním nabyl Almodóvar později osobitosti, jíž by v rozmazávání patálií skupinového třídního hrdiny utopil: Co kdyby ses trochu nalíčila? / Co kdyby sis postavil čůráka? (08.08.2020)

Solidní ztřeštěná komedie o jedné šílené rodině z Madridského geta, kde opravdu, ale opravdu nikdo není normální. Takovou skupinku různých sociálních individuí si lze jen těžko představit. První hodina šlape perfektně, dobře jsem se bavil. Spousta šílených rozhovorů a situací. Poslední půlhodinky je trošku pomalejší a ztrácí tempo první hodiny. (03.03.2009)

Taková normální rodinka po španělsku. Je neuvěřitelné, že Almodovar dokázal takový film natočit už v roce 1984, většina režisérů se něčemu podobnému nedokáže přiblížit dodnes, byť se o to snaží. Je to jedinečný, velmi zábavný, uvolněný pohled na každodenní problémy bizarních postaviček, které však člověk jakoby znal osobně a potkával denně. Film nenudí ani chvilku, má hloubku, ale i nadhled. /// K Almodovarovi jsem si hledal cestu těžko – Špatná výchova mě nenadchla, poté jsem viděl Vše o mé matce, které už mě nadchlo, ale pořád to nebyla úplně má krevní skupina – tu jsem našel až ve Mluv s ní. Ženy na pokraji… a Volver se mi líbily tak napůl, ale Co jsem komu udělala je opět špička a po (zatím jeho shlédnutých) šesti filmech se Almodovar dostává mezi mé nejoblíbenější a pro mě nejzajímavější a nejoriginálnější režiséry. (14.02.2009)

Tak tento film ne názornou ukázkou toho jak moc Almodóvar postupem času vyzrál. V tomto filmu je spousta dobrých nápadů a momentů, ale jakoby je ještě režisér neuměl uspořádat do srozumitelné formy. Připomíná to hrubý kámen, před tím, než se do něj pustí sochař. Je zde spousta toho zbytečného, neotesaného a chybí důraz na to důležité a podstatné. (17.09.2009)