Co jsem komu udělala?

Vtipné a svěží. Gloria zde jako vyhořelá žena, manželka, matka a snacha. Nedivím se, že zobala uklidňující pilulky. Z rodiny byla nejméně ujetá. Ve vztahu k vlastním dětem vystupovala jako kamarádka, cigareta v ústech 14letého syna a prostituování jeho mladšího bratra a následný souhlas se soužitím s úchylnými zubařem v ní nevzbuzovalo zvláštní citové pohnutí. Oproštění možná hrálo roli obrany, aby se nezhroutila úplně. Argumentovala tím, že je v zájmu dětí, aby se někde jinde měly lépe než doma. Manžel byl hrozný buran a jeho smrt byla souhrou nečekaných okolností. Jeho matka s lupama na očích značila ztělesnění dobré a zároveň choré mysli. Shromažďování potravin a až úzkostná fixace na ještěra představovala něco, co je jen její. Docela milá byla sousedka, i když dětem napomáhala vést záhalčivý a nemravný život. Myslím si, že všichni její konání vnímali jako přirozené a lidské. Carmen Maura jako Gloria výtečná, střihla dobrý úvod ve sprše. (30.11.2012)

Tak tento film ne názornou ukázkou toho jak moc Almodóvar postupem času vyzrál. V tomto filmu je spousta dobrých nápadů a momentů, ale jakoby je ještě režisér neuměl uspořádat do srozumitelné formy. Připomíná to hrubý kámen, před tím, než se do něj pustí sochař. Je zde spousta toho zbytečného, neotesaného a chybí důraz na to důležité a podstatné. (17.09.2009)

Taková normální rodinka po španělsku. Je neuvěřitelné, že Almodovar dokázal takový film natočit už v roce 1984, většina režisérů se něčemu podobnému nedokáže přiblížit dodnes, byť se o to snaží. Je to jedinečný, velmi zábavný, uvolněný pohled na každodenní problémy bizarních postaviček, které však člověk jakoby znal osobně a potkával denně. Film nenudí ani chvilku, má hloubku, ale i nadhled. /// K Almodovarovi jsem si hledal cestu těžko – Špatná výchova mě nenadchla, poté jsem viděl Vše o mé matce, které už mě nadchlo, ale pořád to nebyla úplně má krevní skupina – tu jsem našel až ve Mluv s ní. Ženy na pokraji… a Volver se mi líbily tak napůl, ale Co jsem komu udělala je opět špička a po (zatím jeho shlédnutých) šesti filmech se Almodovar dostává mezi mé nejoblíbenější a pro mě nejzajímavější a nejoriginálnější režiséry. (14.02.2009)

Tradiční Pedro, který mi opět vykouzlil úsměv na tváři a byl mi dokonalým společníkem. Panoptikum menších postav jako holčička ovládající telekinezi, partnerský poradce trpící depresemi z rozchodu a alkoholismem, manželské duo ztroskotaných spisovatelů ("Lucasi, jsi hajzl a já jsem mrcha. Co s tím budeme dělat?"), absolutně slizký pedofilní zubař, klient prostitutky exhibicionista či policejní inspektor trpící impotencí je přesně to, co na jeho filmech zbožňuju. A babička Chuz Lampreave tomu jako vždy nasazuje korunu. Jestli si někdy pořídím ještěrku, stoprocentně ji pojmenuji Peníze. A hned teď jdu do lesa poohlédnout se po nějakém pěkném klacku :) (17.02.2009)

Rana tvorba Almodovara mozna nema tak propracovane scenare jako jeho posledni filmy. Na druhou stranu ale vykresleni postav, vyber hercu a cele zpracovani je stale na nejvyssi urovni. Pokud si pustime dva-tri jeho filmy po sobe, muzeme mit problem, ze se nam zapletou dohromady, i tak ale Almodovarovy filmy vnimam jako jedny z nejoriginalnejsich dnesni doby. Co jsem komu udelala je vyborna tragikomedie o jedne rodine na periferii Madridu. Carmen Maura opet predvadi excelentni herecky vykon, kde ji vice nez slusne sekunduje Chus Lampreave, jeji poznamky jsou neskutecne. Vubec, kazda role zde ma sve misto a svoje postaveni. Sceny s exhibicionistou nebo zubarem jsou nezapomenutelne. Stejne tak hlasky ve filmu. Maloktery reziser mi umi zvednout nalodu tolik jako Pedro Almodovar. (22.07.2009)