Příliš velká šance

Nadprůměrný psychologický film, kterému k vysokému stupni hodnověrnosti pomáhají i důvěrně známé reálie osmdesátých let. Kdo by chtěl ve filmu hledat kriminální příběh, bude asi zklamán jeho čitelností a jasným vývojem, ale není tomu tak v devadesáti procentech všech kriminálních případů? Veškerá pozornost je pak nasměřována k vnitřnímu vývoji hlavní postavy, která se zmítá ve víru nejrůznějších pocitů viny, povinnosti a strachu, a u které nám rozhodně není jasné, zda v nich utone či nikoliv. (20.12.2004)

Nezajímavě vyhlížející film, snad proto, že smrdí typickou béčkovostí kriminálek své doby. Ale vůbec není špatný, naopak. A hlavně to není "kriminálka" (leda že bychom lpěli na etymologii). Jeho námět (viník tragické nehody se snaží zakrýt svou vinu) je silný a velmi přesvědčivě provedený, včetně osobního pozadí hlavní postavy. Psychologická soustředěnost na vzniklý problém je vynikající. Konstrukce filmu je trojúhelníková, ana sestává ze stran: hrdinovy osobní kvality a možnosti, obludná tragičnost a neomluvitelnost jeho viny, blbá náhoda, jíž k tomu došlo. Následná panická spirála bezohlednosti při snaze o dokonalé zametení stop - dobrý. Cudná milostná scéna - dobrý. Název - dobrý. Kanyza - dobrý. Lapidární závěr - dobrý. (26.02.2011)

"Mít ohledy se nevyplácí...." Biolog Petr Gabriel dostal hned dvojnásobnou "velkou šanci," (svést na jiné svoji vinu a současně dokončit vědecký výzkum za jiného), tak proč by bral na někoho ohled. Proč by bral jakýkoliv ohled na dva mladíky, kteří jej přepadli, proč by bral ohled  na rodinu dítěte, které předtím sám autem  porazil/usmrtil a proč by koneckonců bral příliš ohledu na stopařku Olgu, která se do něho zakoukala? Velmi zajímavá psychologická sonda do jedné vyhrocené situace, která přitom vůbec nemusela nastat... Detektivky, kde znáte dopředu pachatele, mít v sobě tento psychologický rozměr musí, pokud mají udržet divákovi pozornost. V tomto případě se to autorům tohoto snímku poměrně povedlo.  Stejně jako se Petru Hapkovi a Zoře Ully Kesslerové povedl jeden chytlavý italský song. (27.04.2023)

Na tomhle filmu není nic, co by výrazně rušilo, přesto zároveň nedokáže stoprocentně zaujmout. Nicméně jako psychologická sonda (spíše než kriminálka) je to zdařilé. Jako v typově podobném filmu ze stejné doby Muž na drátě, tak i tady se dosud řádný občan dostane na scestí, odkud není cesty zpět. A i když se hrdina ve zkratové situaci chová zbaběle a i zákeřně v zájmu zachování své kariéry, má pro něj divák pochopení. Scénáristicky je to vymyšlené nadmíru dobře, i když vrcholem napětí je zazvonění telefonu a každá sebeméně emočně vypjatá situace se řeší za pomoci cigarety. A za všech okolností kladný hlasatel morálky Radovan Lukavský je mírně šablonovitý, ale na to jsme zvyklí. (21.02.2009)

Ono není tak těžké si domyslet jak to asi celý dopadne , přesto ten film má v sobě určitou dávku nápětí až do konce. Nejspíš to bude tím, jak říká kolega sud, že spíš než kriminálka, hraje film na psychologickou strunu hlavní představitele, kterého velmi dobře ztvárnil Jan Kanyza. Pan Lukavský hrál sice menší roli, ale taky se mě velmi líbil. S tou písničkou to mám stejný jako kolega dobytek a s filmem vlastně taky. (23.05.2011)