Dealer

Hledání rytmu a rukopisu v dlouhých kontaktních detailech a (zřejmě) zčásti improvizovaných dialozích dvojice delikventů. Ve druhé části, kdy film opustí model buddy movie a začne sledovat výhradně zoufalý boj Franka o přežití se v neonovém světle nočních klubů a barů rodí Refnova záliba v estetizaci brutality a morálně pochybných postav. Zatímco zpočátku se klasická rudá a fialová světla nepoužívají zásadně příznakově, skvostná závěrečná sekvence rodí režiséra, který svoje hrdiny používá jako projekční plátna svých brutálních vizí. Film na pomezí amatérské kinematografie, zbytkových vlivů Dogma 95 a probouzejícího se vizuálního mostra. (26.10.2010)

Takovouhle jízdu jsem teda vůbec nečekal. Přitom myšlenka je neskutečně jednoduchá, že kdybych sledoval jenom pět minut filmu tak naprosto pochopím myšlenku, pochopím konec, pochopím i atmosféru, ale to by byla veliká škoda. Když už koukat na film, tak na něj koukat pořádně a v rámci Dealera obzvláštně pořádně, protože takovou sondu do obchodování s drogami jsem snad ještě neviděl. Tedy z pohledu dealera, jakoby obyčejnýho překupníka, který žije celý den ve stresu jak z jedné strany, která se ho chystá den co den zabít za dluhy, tak z druhé strany, ze které zase vymáhá ty prachy aneb jak si to uděláš, takový to máš. Dealer je ale schopný případ toho, že takový život nikam nevede, stejně jako nikam nevede příběh tohoto filmu, jednoduchý, ale svým způsobem hodný k zamyšlení. Tak je to nejlepší. (22.10.2009)

Zatímco Bůh za šest dní stvořil svět a poté odpočíval, Frank v šesti dnech nastoupí na sebedestruktivní cestu, aby sedmého dne… Winding Refn již ve svém prvním snímku dokazuje, že má filmařské řemeslo v ruce, ví, co chce a jak toho dosáhnout. Rozdělením snímku do několika dnů pracuje zejména s divákovým očekáváním, kamerou snímající postavy zejména z detailů a polodetailů zase celou podívanou zintenzivňuje. Neukazuje nablýskaný svět, ve kterém se lidem na temné straně zákona daří a užívají si nabytého bohatství, ale soustředí se na vykreslení absolutní zoufalosti a bezradnosti, která se zde pod tou vší špínou nachází. Nestylizuje dealery ani jejich okolí, ale odhaluje je v jejich naprosté prostotě a nezajímavosti. Nicméně v konečném důsledku zůstává snímek někde na půli cesty, nefascinuje, ale ani nezhnusuje. Citelné to je zejména v poslední třetině. Celá ta intenzita je jen na plátně a nedaří se jí přejít na diváka. Není tu důvod fandit ani Frankovi, ani jeho protistraně. Už od začátku je jasné, že ať snímek skončí jakkoli nebude to pro diváka naplňující. A možná je to i klad, jen kdyby to celé bylo zběsilejší a více strhující. (24.11.2013)

Intenzivní sedmidenní spirála na dno koncipovaná jako výprava do žánrového světa, během které nic nejde podle plánu - v rovině žánru i děje – strhne svou bezprostředností, kterou vytváří dokumentárně stylizovaná kamera sledující postavy zpravidla v těsné blízkosti. Vizuální nekašírovanost umožňuje, aby hrstka sekvencí, které by v klasicky pojaté žánrovce byly předními atrakcemi (zbití zrádného kumpána, zabití feťáka apod.), splývala s ostatním děním do jednolitého záznamu anabáze dánského dealera. (03.04.2011)

10/10 Kim projede celym filmem jak policejni reditel na cervenou - ma to myslenku, spad i zvraty. A jeste mi tu bude nekdo tvrdit, ze nejelpsi hustopeko filmy se delaji v Asii - blah! Sice jsem Madse v tomto filmu neobjevil, ale tech par scen, kde se objevil si zcela ukradl pro sebe. A srbska enklava je taky tuze vyzivna - ne tak jako ve tretim dile, ale za-vari pekne ;]] (24.08.2011)