Elling

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)

Hřejivě nestandardní vyprávěnka o dvojici kamarádů z psychiatrie, kterak razí do velkého světa telefónů, nákupů, poezie, těhotných sousedek a zestárlých básníků, krásných veteránů... Trochu úsměvná, lehce dojemná, každopádně originální, otevírající pohledy na existenci "jiných" lidí a jejich zdánlivě jednoduchých světů a příběhů. 80% (17.02.2009)

Mimoriadne ľudský film naviac podaný úsmevnou formou. Milý príbeh dvoch kamarátov, ktorých dala do hromady psychofóbia a ako to spolu prekonávali. Hm a začalo to nevinným čúraním v panskom záchode, kedy sa Elling hádam prvý krát prekonal a dokázal to "zabojovať proti jeho "nepriateľom" čo ho celý život sprevádzali "úzkosť" a "závrať". :) (20.05.2016)

Elling (Per Christian Ellefsen) a Kjell Bjarne (Sven Nordin) spolu bydlí v jednom pokoji v psychiatrickém ústavu. Elling celý život prožil ve stínu své matky, a bez ní se neumí zaobstarat, zatímco Kjell Bjarne, působí násilnickým dojmem a jeho jedinou touhou je pořádně si vrznout (ale i to zná jen z Ellingových příběhů). Vláda se ale rozhodne učinit pokus o sociální integraci, a přidělí Ellingovi a Kjellu Bjarnemu byt v centru města. Oba muži se rázem musí překonat spoustu překážek a naučit se starat sami o sebe... V krátké době už podruhé jsem byl velmi mile překvapen norskou kinematografii - naposledy to byl film Kámoš - , a nyní Elling. Film, který vlastně nenese hluboký příběh, ale jen takové příjemné nahlédnutí do života těch, kteří úplně normální životy nežijí. Režie Pettera Næsse, ale hlavně herecké výkony obou hlavních představitelů, přináší na obrazovku nádhernou podívanou, které je jen málo co vytknout - snad jen částečnou "uřvanost" filmu, a taky poslední desetiminutovku, kdy se rejžovi podařilo vymáčknou slzu i s takovýho starýho cynika jako jsem já.. (13.05.2013)

Hřejivý místy úsměvný, místy lehce tragikomický film, který mi byl sympatický nejen svým humorem,atmosférou ale i svou komorností. Líbily se mi osobnosti postav i nenásilný způsob jakým je divák postupně poznával. To že se povedeně doplňovaly dělá film o to zajímavějším, protože mi to přišlo jako zajímavé "poselství" i pro lidi, co zrovna nevylezli z psychiatrického ústavu. Prostě a jednoduše, to že je někdo jiný než vy, že má jiný problém, jinou povahu, neznamená že Vám nemůže pomoct, že Vám nemůže rozumět, nebo že spolu nebudete vycházet. Další věc, která se mi moc líbila byly monology Ellinga. Ty s vážně povedly, byly upřímné a otevřené a plnily svůj účel, což jsem už delší dobu v žádném filmu neviděla. ----"Celý život jsem si vážil pracovního úsilí. Lenost byla můj největší nepřítel. Jsem muž mnoha projektů."---- Trošku slabší, ale pořád 4 hvězdičky. (09.09.2015)