Jackie Brown

Můj nejoblíbenější "Tarantino", ve kterém jsem uviděla skvělou Pam Grier poprvé od "kurvy s žiletkou" z Pevnosti apačů v Bronxu (1981). Tarantina mám vůbec ráda za tu schopnost reinkarnovat herce dávno uklizené v propadlišti filmových dějin a tady je to ještě "Kaskadér" Robert Foster. No a právě pro tyto dva - jejich debaty, poslouchání muziky, křehké dvoření se jeden druhému - (prostě pro to, co odlehčuje akční složku) se mi film moc líbí. Za zvlášť příjemnou považuji i tu část, kdy elegantní Jackie v černém kostýmu provádí v kabince výměnu tašek a tato akce je opakována v několika různých "provedeních", aniž by to bylo otravné! (02.02.2005)

Filmová ztvárnění románů Elmore Leonarda, jako např. Soderberghův OUT OF SIGHT či právě JACKIE BROWN, mají něco společné - nevzrušivě plynoucí děj. Přitom ale nemám pocit, že bych se nudil, vždyť v obouch případech stojí za kamerou šikovný režisér a výsledkem je pohodová podívaná. Je jasné, že kdo čekal další Pulp Fiction, musel být zklamán. Ale Tarantino nic takového nezamýšlel. Sám prohlásil: "Točit další Pulp Fiction? To by byla nuda." Zkusil si něco jiného a mně tím potěšil. Vyzvihl bych zejména citlivě ztvárněnou náklonnost obouch hlavních postav (Forster-Grier) a nápad s cyklicky se opakujícím dějem ve scéně v supermarketu. Tarantino prostě umí, ať šáhne na cokoliv. (21.07.2002)

Tímto Tarantinovým dílem jsou trochu zklamán. Film se sice podobně jako ty předchozí hemží dobrými hláškami, Samuel L. Jackson je zase velmi přesvědčivý a samotnému Tarantinovi nemůžu po režijní stránce nic vytknout. Ale příběh je strašně rozvleký, a přitom nijak zvlášť zajímavý, a ani konec to nespraví nějakou vtipnou originalitou. Je to sice jeden z mých nejlepších tříhvězdičkových filmů, ale nakonec zůstane jen u těch tří. (02.02.2008)

Do bodky premyslený scenár, taktná réžia a v neposlednom rade vychytaný herecký ansábel obstarávajúci vychytané dialógy. Umne gradovaný snímok upomínajúci na éru blaxploitation a žiarivú gloriolu Pam Grier. Plný naratívnych kreácií a výživných alúzií ktorými Mr. T nekompromisne neguje dohady o neschopnosti natočiť aj niečo iné, ako len excelentnú žánrovú pastiš pre svojich die-hard fanúšikov, ale naopak potvrdzuje, že keď chce, tak dokáže vybudovať uvedomelý filmový tvar ktorý takmer vôbec nerezignuje na svoj signifikantný rukopis, a pritom stále uspokojuje aj netarantinovskú obec. A práve preto "Jackie Brown" predstavuje ďaľší plnohodnotný zárez vo filmografii - neunaviteľne hravého auteura - Quentina Tarantina a stáva sa dôkazom jeho flexibilnosti, dômyselnosti a samozrejme vyspelosti. (06.02.2009)

Tarantinovo vyznání lásky k Pam Grier se mi líbilo už v kině, ale jako by s léty ještě uzrálo (nebo jsem možná trošku uzrál já). Nejde tu o tempo nebo hlášky, ani o dialogy, spíš jednotlivé postavy, které jsem si zamiloval. Poprvé mě opravdu trošku štvalo, že Quentin zálibně ulpíval na "nepodstatnostech", nechal své postavy debatovat o padání vlasů a tloustnutí, jenže v tomhle je právě to kouzlo Jackie Brown. Je to sice kriminálka, ale zároveň romance, byť velmi decentní a spíš pod povrchem. Herci jsou skvostní do jednoho, není důvod někoho vyzdvihovat. Krásný a místy dojemný film. (22.04.2007)