Výbuch

Nie som fanúšik vybuchujúcich hláv a už vôbec nie v takomto žánri, kde sa všetko okolo toho snaží tváriť na klasickú stredoškolskú záležitosť so štipkou romantiky, ktorá bola ale veľmi mätúca. Mastnovlas Plummer totiž vyschol ako jesenná halúzka a pri bozkávaní to vyzeralo, ako by tam boli dve lesbičky: on ako tá vysušená a Katherine Langford ako tá, ktorá mu pravidelne žerie večeru. Inak kto nevidel, tak nech si radšej vychutná Plummera v seriáli Hledání Aljašky, kde bol nielen presvedčivejší, ale celý ten krátky seriál bol úplne o niečom inom, mal svoju kvalitnú krimi rovinu a mal tam aj oveľa krajšie dievča. Tento film sa mi vyslovene hnusil. (06.11.2020)

Máte-li rádi komedie z prostředí středních škol a nepravděpodobné romance mezi outsiderem a sympatickou dívkou, která nepatří k nafrněným primadonám, Spontaneous vám nabídne obojí a navrch přihodí krvavou zápletku, jejíž uchopení se napříč filmem pohybuje od skvělého přes nepřekvapivé až po bezradné. Režisér Brian Duffiled odvádí zkušenou práci a obzvlášť v první polovině zásobuje diváky vynalézavě natočenou dávkou zábavy, zatímco dva hlavní hrdinové jsou svou uměřeností a nerdovskými filmovými citacemi (dojde na E.T. a samozřejmě na Davida Cronenberga, nekorunovaného krále vybuchujících hlav) taktéž skvělí. Bohužel, v poslední třetině se nedaří dostát všem načrtnutým motivům a přichází dost rutinní vykrádačka stokrát viděné psychologické sondy do rozervané dospívající duše, která náhle neví, jak si zachovat vlastní tvář. Katherine Langford je ale super, a kdyby se podařilo zůstat na vlně vypravěčsky stylové a nápadité první půlky, šlo by o jednu z nejlepších komedií se středoškoláky - a s vybuchujícími hlavami navrch. 65% (15.10.2020)

Bye bye happiness, I think I’m gonna die. Perfektný film do súčasnej pandemickej neistoty. A doslova súhlasím s tým, čo napísal užívateľ lamps; Prvá polovica je originálna, s funkčnou chémiou medzi postavami, klasicky sympatickou Langfordkou a nábehom na kultový status. Ešte okolo konca prvej hodiny som si hovoril, že o takých 5 až 10 rokov možno... Potom ale scenárista nedokáže uspokojivo uzavrieť to čo vytvoril a tak tu máme ďalšiu variáciu na teenagerské traumy, čo síce v tomto poňatí stále originálne je, zároveň ale How I Live now a I’m Not Ok With This už sme tu mali. Škoda toho potenciálu. 65% (26.10.2020)

Sociální výpověď o zmatenosti současné dospívající generace v současném světě? Děsí je život kolem tak moc, že z toho až pocitově vybuchují? Filmová exkurze do mysli dospívající mládeže na základě románu Aarona Starmera, který smíchal fantasy motiv s milostnou etudou, ukazující především jaké nebezpečí může číhat v tomto věkovém rozhraní. Zvýšený tlak ve škole, sexuální dospívání, problémy s vrstevníky, sociální sítě. To způsobuje uzavírání se do sebe, kde se tlak kumuluje do takové fáze, že dotyčný sakrálně vybuchne. Jen je to ve snímku prezentováno takovým způsobem, že je divák naprosto zmaten nad tím, co se to vlastně děje a proč. Ve školní třídě prostě exploduje dívka, ze které zbudou jen krvavé stříkance na spolužácích a místo ní zůstane na židličce kaluž krve a to všechno zcela bez vysvětlení. No, tady to chce hodně přemýšlet nad danou situací. Tragický realismus coby portrét hlavní hrdinky ztělesňuje její ztrátu a zoufalství, které se samozřejmě snaží kompenzovat drogami a alkoholem. Realita všedních dnů mnohé mládeže vedoucí jen k neporozumění ze strany rodičů a vůbec celého okolí. Je tu jisté morální varování ve víru hlubokých nepochopitelných záhad, což právě vlivem neznalosti působí snad jako metafora temné sociální satiry. Snímek atmosféricky vyznívá spíše nudně a svým způsobem dost zmateně. Je tak prezentován život mládeže v normálním nebo obyčejném spektru? Nebo v tom je právě ta zmatečnost v duši jednotlivce, které ani rodiče nedokáží prohlédnout, vedoucí k celistvým problémům? Máme tu tak pátrání po příčinách zoufalství soustředíc se převážně na následky. Je jednoduché přijít o život a to bez ohledu jakým způsobem. Onen výbuch je jen neutrálním zpodobněním dané vážnosti. (14.01.2022)

Romantická komedie z prostředí střední školy (už tohle může leckoho odradit) s poměrně zajímavým, ale totálně nevyužitým nápadem. Nic jsem si o tom filmu nezjišťoval dopředu, jen jsem byl zvědavý, co za sci-fi prvek v tom údajně bude. Zhruba tak první čtvrtina filmu vypadala zajímavě a zaujala mě, jenže se ten nápad jakési "nemoci", po které studentům zničehonic exploduje hlava, nikam nevyvíjel a tak jsem se musel "spokojit" s nevtipným humorem, nesympatickými postavami (z čehož nejnesympatičtější je právě hlavní hrdinka) a hlavně čím dál tím větší nudou. Tak alespoň že mezi hlavní dvojicí ta chemie fungovala, když už nic jiného. Stejně z toho nakonec byla jenom studentská romance, kde ten zajímavý nápad je jenom na pozadí, vysvětlený vůbec není (a v to jsem pořád tak nějak naivně doufal, že se to ve finále aspoň trochu zvedne a nějak vysvětlí, co se vůbec dělo, ale bohužel, Duffield se evidentně jakéhokoli možné vysvětlení zalekl, zbaběle to zakončil a pak to taky tak vypadá...) a nakonec ani nevím, proč tam vůbec byl. Odkazovalo to na koronu a současnou dobu? Protože jinak jsou tam ty exploze úplně zbytečně. Vlastně ani nevím, co mi ten film chtěl říct - teda jestli vůbec něco říct chtěl. Že si mám jít za svými sny, vykašlat se na všechny překážky a užívat si života? Budiž, sice mi to řekla dříve už hromada jiných filmů, ale ať mi to aspoň sdělí postava, která během toho filmu projde nějakým emočním vývojem, ne postava, která se chová na konci úplně stejně jako na začátku. Jen víc chlastá a v srdíčku navždy bude mít Dylana. No super. Nakonec z toho stejně byla jen středoškolská romance s promarněným a nedomyšleným nápadem. A to je na celém Spontaneous asi to nejhorší. 2* (27.12.2020)