Quo vadis, Aida?

Je tu podobný vzorec ako pri Titanicu - okolo fiktívneho príbehu jednej rodiny je vykreslená tragédia jednej historickej udalosti. A keďže ide o vyobrazenie osobného boja hlavnej hrdinky, tak sa dá odpustiť tendenčnosť a neriešiť, či sú tu Srbi tí najväčší grázli a či aj Bosiaci páchali vo vojne zverstvá. Masaker v Srebrenici tu je vyobrazený verne a navyše vynikajúco po filmárskej a hereckej stránke. (18.12.2021)

Po zhlédnutí tohoto alarmujícího filmu pořád přemítám o tom, k čemu vlastně je ta OSN dobrá. Pokud dojde na nejhorší, tak si tam stejně každý snaží zachránit jedině svůj krk. Quo vadis, Aida? je mistrně zvládnuté válečné drama, které si jistě zaslouží pozornost širší veřejnosti. Už jen proto, abychom nezapomněli, jaká zvěrstva se děla na půdě Evropy ještě v poměrně nedávné době. (85%) (06.07.2022)

Pokud beru film jako drama ženy v extrémní situaci je to za *****. Pokud hodnotím film jako reflexi historické události, tak musím konstatovat, že 5* si v žádném případě nezaslouží. Ne, film nelže, to co ukazuje se pravděpodobně takhle nějak stalo. Film ale vytrhává věci z kontextu a mnohé podstatné zamlčuje. I to se dá částečně chápat, protože události předcházející srebrenickému masakru jsou natolik komplikované, že je nemožné vměstnat je do jednoho filmu (ale pár náznaků navíc by se tam vešlo a výsledku by to strašně pomohlo). Ovšem závěrečné věnování filmu ženám, které ve Srebrenici přišly o 8373 manželů, synů, otců..... to celý film neuvěřitelně shazuje. Toto číslo je v souvislosti se srebrenickým masakrem neustále zmiňováno, ale kolik mužů Srbové ve skutečnosti popravili neví nikdo. Všichni, kdo se o událostech ve Srebrenici začnou jen trochu víc zajímat (tj. začtou se i do textu a nezůstanou jen u titulku), tak se dozvědí, že to je počet mrtvých a nezvěstných. Kde a jak zemřeli se ale již zjistit nedá. Tímto věnováním se z velmi dobrého filmu, který má vypovídací hodnotu jako v zásadě pravdivý, přesto lehce tendenční článek, stal bohužel jen ten novinový titulek, který má upoutat čtenářovu (či ve skutečnoisti divákovu) pozornost a oklamat jej. Musím říct, že úplně nejvíc na mne ve filmu zapůsobilo vyobrazení nizozemských vojáků UNPROFOR a jejich velitelů. To, jak je v tom generalita nechala a to, že se situací opravdu nemohli nic udělat. To je ve filmu ukázáno naprosto trefně. Film je natočený tak, že má skutečně potenciál získat Oscara. A já mu ho i přes výhrady, které jsem výše popsal přeju.  Zároveň je mi jasné, že jeho šance zvyšuje téma, které zpracovává. Pokud by někdo podobně či ještě  o mnoho lépe filmově zpracoval vyhnání mnoha  desítek tisíc Srbů z Chorvatska, ke kterému došlo takřka paralelně, tak by měl šance blížící se nule.... (06.10.2021)

„VÍTE, CO SE TAM VENKU DĚJE?“ … „NEKOMPLIKUJTE TO JEŠTĚ VÍC. DĚLÁM MAXIMUM V RÁMCI SVÝCH KOMPETENCÍ…“ ///    Srebrenica 1995 – další důkaz neschopnosti OSN. Téměř dokumentárně natočený válečný drama předvádí deprimujícím způsobem kousíček z historie lidstva. Tady je celkem jedno, jestli jste Srb, Bosňák nebo Chorvat. Boj zoufalý matky o přežití její rodiny, přestože je pod ochranou OSN – na tohle by ti páprdové z New Yorku a Nizozemska neměli nikdy zapomenout       ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle historie. 2.) Jsem hrdej voják UNPROFOR (a navíc Holanďan).   /// Thx za titule „desade“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (10.10.2021)

Viděno v rámci LUX AWARDS 2022 v kině Lucerna. Neskutečně silný a umně natočený příběh. Na následnou debatu o současné situaci v Evropě jsem již nebyla schopná zůstat. Nemám slov, snad jen: válka je zmrd, a to v jakékoliv podobě, jakékoliv době. A už je na čase, abychom Homo sapiens konečně přejmenovali, protože už jsme se jako lidstvo neskutečně zvrhli v něco, kde rozum je přítomen čím dál míň :-( (08.04.2022)