Moje učitelka chobotnice

,,Chobotnice je vlastně slimák, který v průběhu evoluce přišel o ulitu''. O chobotnicích jsem viděl nejeden dokument, taže samozřejmě vím o jak úžasného tvora se jedná. Byly to zejména geniální dokumenty BBC, kde dávali vědci chobotnicím k řešení různé rébusy a všelijak je zkoušeli. Jednalo se třeba o to jak by se měla bludištěm dostat k pamlsku (krabovi), přičemž si musela odšoupnout dvířka, nebo o to jak malým prostorem se protáhne případně zkoušky dokonalosti změn jejího maskování nad čímž zůstával rozum stát. Vždy se však jednalo o tvora divokého, odloveného a někam laboratorně umístěného. Nprosto zde chyběla jakákoliv přímá interkakce s člověkem. Každý, kdo zažil nějaký blízký kontakt se zvířetem a teď nemyslím okamžik kdy mu žralok ukousl nohu nebo si ho napadl divočák či medvěd...:-).. Každý jistě nad tím prvním kontaktem žasl. Mohla to být třeba malinkatá paví očka v akvárku, která při odklopení krmící desky krytu akvária spěchala k hladině dobře vědouc, že bude jídlo, které přinesl ten velký tvor tam ze světa za sklem. Mohla to být malá roztomilá andulka co poprvé přistála na ruce a z blízka si prohlížela toho tvora co na ní mluví a píská skrze mříže klece, mohla to být kočka, samostatný nezávislý tvor, který se najednou rozhodl s vrněním skočit na klín a nechat se hladit.. Mohl to být pes, který po opuštění člověkem znovu s němou důvěrou složí hlavu do klína novému páníčkovi... Všechny tyhle první kontakty jsou nezapomenutelné. Opravdu se při nich něco děje a to jsou kontakty se zvířaty domácími, zvířaty co jsou na lidi zvyklá. Nedivím se tedy ohromení hrdiny filmu... Četl jsem spousty knih o kontaktech lidí s divokými zvířaty... Vzpomeňme Cousteaua, George Adamsona, Joy Adamsonovou, Dian Fosseyovou nebo třeba Johna Walshe... Ti všichni zažili úžasné okmžiky s divokými zvířaty, které je naždy poznamenaly. Proto bych byl trochu smířlivější k jisté sentimentálnosti v tomto filmu. Pokud hrdina jak sám říká neměl dříve ke zvířatům nějaký extra vřelý vztah, věřím, že toto setkání mohlo zcela změnit jeho já, protože zvířata to opravdu dovedou. Já je mám moc rád a jsem velmi obezřetný u lidí, kteří je nesnáší. Neodsuzuji je, ale vnitřně cítím, že jsou o něco zcela zásadního ochuzeni. Když se chobotnice poprvé dotkla ruky, ani jsem nedýchal. Byly to nádherné okamžiky spojení dvou různých světů. Toho divokého a toho člověčího, navíc světa suchozemského a vodního. Těžko říci co cítila chobotnice... Mohla se jí líbit hebkost kůže, mohla vnímat teplo nebo dokonce tlukot srdce... I já jsem se zařekl, že chobotnice už jíst nikdy nebudu. Jsou to skutečně neuvěřitelná stvoření... Opravdoví mimozemšťané. Film byl nádherný. Ty chaluhové lesy, záběry z dronu z výšky na oceán... Nádhera. Znovu se skláním před krásou a velikostí matky přírody! Tohle je bez debaty za 5 přísavek! * * * * * (05.07.2021)

Fascinující a srdceryvný příběh o přátelství muže s chobotnicí (ano, čtete správně), při kterém se tají dech. Nejen nad výjimečnou audiovizuální stránkou, ale především nad vztahem člověka s inteligentním mořským tvorem. Pokud by tohle bylo promítáno ve školách jakožto názorná ukázka dovedností chobotnic, předčí veškeré vědecké poznatky. Tohle je autentické a z první ruky. Záběr na muže, doslova se mazlícího s chobotnicí... nemám slov. V posledních letech se mi do paměti tolik nevtiskl žádný jiný dokument jako právě tenhle. Asi opravdu stárnu, ale čím dál víc začínám obdivovat krásy přírody a oprošťuji se od světských věcí. (06.03.2021)

Chobotnice vyucuje potapece o skutecnem zivote. Superlativy nejsou dost popsat radost pri sledovani tohoto dokumentu. Za srdce berouci pohadka o pratelstvi mezi clovekem a podvodnim zviretem.Moc se mi libil podvodni les. Námět působí poněkud bizarně mít za kámošku evolučně velmi vyvinutou tajemnou chobotnici, od níž se mohu něco přiučit. Když se ale cítím oddělený od tohoto světa , tak najednou divák cítí obrovskou meditaci. A necítí se od přírody odcizený. (24.10.2020)

8.5/10 Tohle není typický přírodovědný dokument, takže by měl bavit i diváky, kteří to při záběrech na plovoucí ryby obvykle zalomí. Hlavní lidský protagonista a vypravěč v jednom je obyčejný člověk, který si podmořský svět zvolil jako formu terapie v těžším životním období. Jedna malá, sotva pár měsíců stará, pestrobarevná chobotnice mu dala důvod se do tohoto světa opakovaně vracet a objevovat další a další z jeho krás a podivností. Záběry jsou dechberoucí a navzdory tomu, že je celý film o podivně vypadajícím tvorovi z místa, kam se většinou dobrovolně nehrneme, je neskutečně lidský a dojemný. Dokumentární ekvivalent E.T. Mimozemšťana. Brečela jsem. (03.04.2021)

Medzi sviatkami som objavil počin ovenčený množstvom ocenení My Octopus Teacher. Je treba povedať, že film je natočený populárno-náučne, netreba sa naň „naladiť“, ani mať žiadne špeciálne znalosti. Aj zo zdanlivo banálneho pozorovania chobotnice však dokáže režisérska dvojica Pippa Ehrlich a James Reed vytvoriť pútavý divácky zážitok, ktorý dokonca v istých momentoch strieda žánre – a tak sa občas pozeráme nielen na drámu, ale aj ironickú komédiu, či dokonca romantický film, alebo triler. Veľmi príjemná „oddychovka“, ktorá privedie aj k zamyslenie sa nad tým, či ako spoločnosť (ale aj jednotlivci) neberieme prírodu ako samozrejmosť. (06.01.2022)