Režie:
Zdeněk TroškaScénář:
Pavel ŠkapíkKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Miki JelínekHrají:
Yvetta Blanarovičová, Jana Krausová, Lucie Bílá, Jan Novotný, Michal Dlouhý, Venuše Humheyová, Eva Lecchiová, Petr Burian, Jana Šedová, Rudolf Kubík (více)Obsahy(1)
Podzim 1989: Student Petr Soukup se ničím podstatným neliší od svých spolubydlících z vysokoškolské koleje. Bouří se proti režimnímu konformismu rodičů, prožívá aktivně své lásky i svoji účast na studentské stávce. Autoři dodatečně zapojili do roztočeného filmu reakci na aktuální politický vývoj. Původní námět se vytratil, zobrazení listopadových událostí je povrchní a nepřesvědčivé. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (44)
Troškův revoluční „coming out“ zřejmě samotného režiséra vyděsil natolik, že se napříště utekl do bezpečného hájemství Drdových pohádek a lidových kameňáků. Nevadí, že složité hledání sebe sama hlavního hrdiny by herecky propracovaněji ztvárnil i Hurvínek, hlavně že se jeho představitel nestydí ukazovat svoje sošné tělo (případně plné slipy). Spíše než (okrajově pojaté) téma homosexuality tak nakonec v paměti uvíznou svlíkací scény Y.Blanarovičové. ()
Námět Pavla Škapíka kombinuje na pozadí sametové revoluce množství problémů tak nešťstně, že divák je dezorientovaný. Závěrečná scéna vyvolává určitě reflexi, ovšem pokud by se příběh věnoval hlavně studentům a nepřekombinovával vztahy (nevěra, manželství s homosexuálem, matka samoživitelka...), mohl zapůsobit víc. takhle vyznívá jako sled klišé. Zaujme Lucie Bílá v roli samoživitelky Jiřiny. Hlavní hrdina - Petr Strejček. ()
Jedním slovem zvláštní film. Zdeněk Troška zde měl ještě nějaké umělecké ambice a evidentně se pokoušel o film hlubšího významu na pozadí "sametové" revoluce. Výsledek však není příliš přesvědčivý. Jediné, co bych označil za přesvědčivé, je homosexuální tématika a seznamování se na záchodcích Hlavního nádraží v Praze. Velice příjemně působí použití hudebního motivu z druhé věty Beethovenova klavírního koncertu č. 4. ()
Československé filmy natočené těsně po pádu režimu jsou často nevybroušené diamanty, ale občas se mezi nimi najde i shnilé rajče. Čest být tím prvním které jsem viděl, připadla snímku Zdeňka Trošky. Tohle nepovedené sociální drama s nevěrohodným hlavním hrdinou a nepochopitelnou snahou zředit děj reflexí Sametové revoluce, nedrží pohromadě ani v jednotlivých scénách, natož v celku. Režisér se rozmách doširoka, a kam sáhl, sáhl do prázdna. Kamera je ovšem opravdu výborná. ()
Tady se to stalo! Ve Zkouškovém období proběhl Troškův filmový coming out. Od začátku do konce to nedává absolutně žádný smysl, ale poprvé je jedním z hlavních témat nějakého českého snímku homosexualita. Bohužel od té doby Troška rezignoval na tvůrčí ambice a začal točit uřvané pohádky a komedie plné odkazů na falus. ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (4)
- Při postelové scéně s Lucií Bílou je slyšet melodie písničky, jejíž otextovanou verzi zpívají Oldřich Kaiser a Jiří Lábus na konci pořadu Profesionálové (1987). (offlineman)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe a Karlových Varoch. (dyfur)
- Po 13 letech ve filmu Alfréd Strejček. (M.B)
Reklama