Siréna od Mississippi

Radšej byť "parchantem" ako "blbcem". Belmondova postava si myslí bohužiaľ opak a tak nie je ťažké odhadnúť, akým smerom sa bude Truffautov film uberať. Vlastne som mu preto ani nemohol držať palce. Keď jemu nakoniec išlo o úplne iné ciele, ako by normálnej filmovej postave išlo. Zrkadlá a Deneuvkinej cop budú odkazy na Vertigo. Kvalitatívne je ale Siréna podstatne nižšie. Keď Belmonda nedabuje Jirka Krampol, tak to proste nikdy nie je ono. (26.08.2012)

Skutečnost, že moderní film může adekvátně pojednat i velmi tradiční, dokonce až konzervativní téma, nepoučeného překvapí. Pro toho, který překvapení považuje za ozvláštnění, je spíše výzvou a pohnutkou, aby se pokusil jít dále. Tradiční schéma, tradiční téma, tradiční vznik i rozvoj milostného vztahu: Hugo by byl potěšen, Dumas nezaskočen, Paustovskij i Grin hluboce pohnuti a Simenon by děkoval za dobrý nápad pro zvlášť zdařilou maigretovku. Na plátně se objevují lidé 19. století, sklonek šedesátých let minulého století není však jen kulisou, ale účinným spoluhráčem skutečné osudové lásky, toho supraromantického citu, který prolamuje altruismus a jakoby podléhá nehodným. Opravdu to tak je? Anebo je to tak, že pokřivené zrcadlo nakonec vrhá vskutku výstižný obraz a v lidech nanejvýš problematických nalézá pověstnou hrabalovskou perličku na dně? Perličku skutečného lidského štěstí. Usiloval-li Truffaut opravdu o tento pohled, šlo-li mu právě o hold velkým jménům, a paralelně se podvědomě snažil o prolomení tradičního rámce, tj. jaksi v jednom plánu, v jednom sevřeném záměru, nezbývá než konstatovat, že to všechno zvládl v zřídkakdy viděné kvalitě, sevřenosti a invenci. Zůstal sám sebou, podporován univerzálními uměleckými talenty a nadoblačnou krásou tehdy mladé Deneuveové i plebejsky mužského Belmonda, v míře, která i dnes poprávu vzbuzuje úctu a obdiv. (15.10.2008)

Je to trošku něco jiného, než jsem byl u Truffauta zvyklý. Je známé, že Truffaut miloval hitchcockovy filmy, a tento snímek je takový pokus navázat na jeho styl. Bezesporu se mu to daří více než dobře. Z počátku skoro až romantické setkání muže a ženy, kteří se seznámili na inzerát, se pro zámožného muže (Belmondo) postupně mění v noční můru, aby se po krátkém čase opět změnila v okouzlení tajemnou femme fatale... Truffaut je mistr mezi režiséry a dokázal vykouzlit napínavé a hodně propracované drama, nicméně jsem byl trošilililinku zklamaný otevřeným koncem. A abych se přiznal, tak jsem celou dobu nemohl pochopit, proč se Loius tak šíleně zamiloval do Julie / Marion Vergano (po tom všem, co mu provedla)... Ale láska je věc iracionální, takže tohle bych zase tak moc nerozebíral..:-)) (26.07.2006)

„O hajzla míň!“ Truffautova snaha o syntézu vícero žánrů s sebou nese velmi nemilý přechod od precizního krimi thrilleru k tuze nevěrohodnému melodramatu. Uctívání klasických milostných románů (a románů obecně) se všemi jejich výlevy emocí a naivní, zcela vážně míněnou vírou v čistou lásku příliš nekoresponduje s hravou, jako vždy mile nadsazenou režií. Filmařské postupy z děl Truffautových učitelů (celý film je věnován Jeanu Renoirovi), nenápadné náznaky budoucího dění (opakovaný motiv klece, do které se oba milenci symbolicky zavírají) dávají při zapojení knih (mj. Šangrénová kůže od Balzaca) i kreslených komiksů (rozkošně cynické užití stripu ze Sněhurky) dohromady snímek mimořádně inteligentní, který se svými postavami nakládá všelijak, ale vždy stojí na straně diváka. Potěšující, třebaže to nijak nekompenzuje bolestně zjevnou absenci děje v druhé polovině. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, agathon (16.12.2008)

Jakkoli mě Francois Truffaut zklamal svojí Nevěstou, co byla v černém, svým příštím filmem si u mě vše vynahradil. Tentokrát mu stačilo pouze pár herců a několik zajímavých lokalit pro děj. Ostrovní záběry dýchají exotikou, Francie je prostě Francie a chladné Švýcarské alpy působí mrazivě a romanticky zároveň. A takový je vlastně i celý tento film. Jean-Paul Belmondo zvládl jednu ze svých nejnetypičtějších rolí na výbornou. Tajemná kráska Catherine Deneuve byla naprosto úžasná. Nevím jak vy, ale já bych jí rovněž podlehl. A rád. 85%. (18.10.2008)