Žiletky

Masakr. Dlouho jsem se na tenhle film chystal. A až nemoc mě k tomu "dokopala". Filipa Topola mám rád, v jistém období svého života jsem jeho a Psí Vojáky poslouchal dosti. Bylo to složité období. Ta hudba se mi zaryla pod kůži. I texty. A na pana Topola bych se vydržel dívat ve dne v noci. Ale film je šílenej. Dostkrát jsem měl co dělat abych neusnul. Až..konec to najednou všechno převrátí..což je nakonec fajn :-) ale celkový dojem z filmu to napravit nedokáže. (17.11.2014)

Podivnost. Skvělé scény střídají hrozné, příjemné herectví střídá nepříjemné (k dialogům se snad raději nebudu vyjadřovat). Krásné záběry, leč občas prázdnotou zející - krásné myšlenky, z jejichž zobrazení je však docela často cítit amatéřina - krásný Filip Topol a krásná hudba jeho Psích vojáků, avšak ta bohužel dostala krutě málo prostoru (titulní skladba na závěr je ovšem vskutku duši-drásající). Přesto je v tomhle snímku "něco", co mě nutí chtít ho vidět znovu... (23.03.2007)

Samozřejmě jsem se k tomuto filmu nedostal náhodou, ale chtěl jsem vidět, jak si geniální muzikant Filip Topol poradil s hlavní rolí a navíc, jelikož je mi hudba Psích vojáků hodně blízká, mě lákala vidina/slyšina propojení nádherných temných obrazů a krásných ponurých (ne)melodií. Ale s jejich hudbou se tu dost šetřilo, no ale to asi moc nevadí právě proto, že tento film je prakticky skoro stejný, jako je psí tvorba. Je šedomodrý, deprimující, má svůj příběh, ale je v něm dost místa i pro umělecké pasáže, je prostě smutně krásný. Nejedná se o žádné mistrovské dílo, ale je to melancholické a příjemné. A jak by řekl Filip: "Co blbnete, to je normální reklama na holení". (14.03.2012)

Česká intelektuální kavárna počátku devadesátých let. Film má svoje poselství, to ne že ne, ale to poselství je tak zašmodrchané, že ho možná v průběhu natáčení ztratil i sám autor:-) Jedna* im memoriam za Filipa Topola a za stejnojmenou písničku, která narozdíl od filmu, ve mně rezonuje už 20 let:-). (20.09.2015)

Po letech jsem si to znova dal (a vydržel!). Samozřejmě to trpí rozvleklostí, vidím v tom stylově hodně Wenderse, výpovědí zase tápání doby, která se už cítila být nová, ale neměla nové prostředky. Ale zato měla staré - barvy dodnes nevybledly a bez digitálních triků by už podobné haluze dnes nikdo nezkoušel. A kdo by tohle dneska produkoval? Hodně silný dojem a opět slzy za očima z toho, jak to tehdy bylo - takže "generační výpověď" vlčích dětí devadesátek? Cítím to taky jako plod "šestnáctiletého básnictví" - toho rimbaudovského - plného idealismu, jediného ryzího - obrovské štěstí, když tohle někdo protlačí ve svojí mladosti - opakovat to už později nejde. Tyc hovoří v téhle básni o Věčném Ženství, o touze po něm i přes slabošství, obrazy mají občas neskutečnou hloubku - jedno jestli záměrnou, nebo umožněnou "šťastným časem před dospělostí" - proč netočí dobré filmy i dnes? (17.09.2012)