Rabbits

Kdyby si tohle pustil někdo z americké armády, bezpochyby by pak film našel uplatnění při mučení zajatců. Pokud jste normální člověk, tak chcete-li se vyhnout vážné psychické újmě, vyhněte se i Králíkům. Pokud ale jste filmový fanoušek vyžívající se v bizarnostech, za nimiž se schovává David Lynch a jiní psychotici, je to to pravé pro vás. Je to horor mísící se se sitkomem s prvky surrealismu a dadaismu. Je to ještě podivnější než obvykle a napadá mě spousta otázek. Proč to jsou králíci? Proč mluví každý o něčem jiném? Proč ten smích? A kdo to volal? Odpověď asi najde každý jinou, nebo žádnou. Ani králíci už prostě nejsou čím se zdají být. (17.03.2006)

Je to v jednom záběru, nic se tam skoro neděje, má to real-time duch, banální dialogy na sebe nenavazují a celkově je to uplně o ničem. Ale ta hudba, ta atmosféra, ten nápad, ta scéna a jednoduchost to je to, co dělá z tohohle počinu něco mrazivě krásného a inspirativního. Někdo může namítnout, že kdyby to neudělal Lynch, tak se to rázem ocitne v propadlišti filmových dějin a ani pes by to neočuchal. Ale stačí se nechat vést netradičním kouzlem téhle "lynchoviny" a změníte názor :) (13.11.2008)

Nejhlubší a nejniternější nevědomí Davida Lynche převedené do tohoto bláznivého až bizarního "sitcomu" + skvostný hudební motiv Angela Badalamentiho, jehož skrytá naléhavost a otevřená depresivnost mě pokaždé dostává do kolen = spolu s Donniem Darkem... však víte. BTW Lynch by měl svůj mozek věnovat k lékařským účelům. (15.10.2007)

Mistru Lynchovi dali natočit jednu epizodu seriálu Přátelé, řekli mu, že to má být komedie a vzniklo tohle. Na pozadí snímku se možná odehrával i nějaký příběh, ale neměl jsem mozkovou kapacitu a trpělivost ho sledovat. Rabbits jsou podvědomím a nevědomím, jež se odehrávalo pod pódiem během natáčení seriálu Friends (doplň si, případně jakýkoli jiný sitcomový seriál devadesátých let). Někdy si možná udělám čas a spojím pomocí střihu jednu epizodu s tímto filmem, aby tak seriál dosáhl komplexnosti, která mu chybí :) Friends-Rabbits. (17.04.2024)

Na prvý pohľad, aj na druhý, to pripomína lacnú inscenáciu nejakej trápnej a nekonečnej televíznej seriálovej predlohy z 90´s rokov. Jedna kamera staticky sníma pohovku, nejaké stoličky, stolík a tak. Samozrejme to vyzeralo lacne, steny vyzerali akoby boli vyrobené z kartónového papiera. Ale ide o film Davida Lyncha, takže všetko je úplne inak ako sa zdá... Rabbits, už ako názov predpovedá, sleduje jednu trojčlennú rodinku zajacov, ktorá si len tak posedáva doma. Otec zajac, mamka zajačica a dcéra. Otec príde z práce domov a v tom aplauz, ako to v tých trápnych seriáloch, ktoré som spomínal, býva, a pustia sa do rozhovoru. Dialógy sú doslova rozložené reverzne. Niekto odpovie popri rozhovoru úplne s cesty a 2 minúty na to dostane otázku, na ktorú už predtým odpovedal. Akoby bol scenár prekrútený presne naopak. Všimol som si toho hneď na začiatku, takže som potom celý čas dával intenzívne pozor, vo svojej podstate to malo zmysel ale v tej Lynchovskej pomotanosti sa dá veľmi rýchlo stratiť. Celých 50 minút panovala veľmi temná atmosféra, akoby divák vycítil, že sa jedná o iný alternatívny svet, v ktorom nemá čo hľadať, lebo sem nepatrí, hoci protagonisti si žijú spokojne a prakticky sa tam nič také strašné nedeje. Rovnako ako zvuková stopa tak aj obraz vyžaroval akoby neznámu formu nášho sveta, ťažko sa to vysvetľuje, márne hľadám slová ale také pocity mám z väčšiny filmov Davida Lyncha, je to tak. Je zaujímavé, že niekoľko záberov z Rabbits použil Lynch o 4 roky neskôr do svojho posledného plnohodnotného celovečerného filmu z názvom INLAND EMPIRE, ktorý bol pre mňa takisto obrovský útok na psychiku. Pri Rabbits mi sadlo takmer všetko, akurát len ten zbytočný spev zajacov si mohol odpustiť. Text nedával Lynchovsky zmysel ani sa nerýmoval, tým pádom sem sadol, ale mňa to neskutočne nebavilo. (27.09.2015)