Příliš dlouhé zásnuby

Obrazovo nádherný scenáristický chaos. Prehnané kamerové filtre, až rozprávkovo krásna výprava. Extrémny kontrast medzi krutosťou vojny a nehou lásky. Na jednej strane silné, oslovujúce scény, na druhej strane povrchná gíčovitosť a videoklipová onania. Zopár pasáží ma priklincovalo do sedadla (vzducholoď), zopár pohladilo po duši (sfúkanie zápaliek) a jeden záber ma vyniesol do oblakov (krúženie okolo majáku v protismere deciek, bežiacich po jeho rozhladni). Ale sledovanie dejovej linky som vzdal po prvej polhodine. V takomto pokojnom žánri pôsobí režisérove hektické rozprávanie, rýchly strih a neustále rozpohybovaná kamera veľmi rozporuplne. Nehovoriac o neskoršom odkrývaní súvislotí s pôvodne nejasnými a zbytočne mätúcimi scénkami. Veď toto nemá byť sofstikovaná detektívka, preboha! Ale aj tak sa mi to veľmi páčilo, pre tú životnú energiu a pozitivizmus. (11.02.2005)

No i kdyz to je nadhernej film, tak me trochu zklamal. Chybi tu takova ta lehkost jakou mela Amélie z Montmartru a zbyla jen nadherne natocena nuda. Pribeh je zajimavej i napinavej (ale obcas se vlece a chybi tu naka gradace napeti), casti z valky jsou vyborny (Kdyby takle natocil celej valecnej film, byla by to naprosta bomba.), ale kdyz se furt dokola opakuje jak Matilda objevi nejakou osobu, ktera neco vi a jede za ni a tak furt dokola, zacne to byt nuda. Navic je to cele zbytecne protahovane. Urcite se dalo z deje vytezit vic. Navic kuli castejm flashbackum, preskakovani v deji a silenemu mnozstvi postav jsem se v deji misty ztracel. Ale je pravda, ze misty to je skutecne vyborne, nektere sceny jsou hodne pusobive a par odlehcujicich vtipku potesi. Herci jsou docela v pohode, ale Audrey mi tu nesedla tolik jako v Amelii, vetsinu casu se totiz jen divne tvarila, nicmene hrala skvele. Dal me taky zaujali Dominique Pinon, Jodie Foster a Tcheky Karyo. Nebejt naprosto uzasneho vizualniho zpracovani, skvele kamere a slusne hudbe dal bych 3*, ale takle je to za 4*. (24.09.2005)

Mathilda nepatří mezi ty hrdinky, které se snaží mstít. Je to malá osůbka, kterou v životě potkalo mnoho zlého, ale přes všechny strasti se snaží být na svět milá a hlavně pořád věří. Věří, že se její milý vrátí a i když jí přátelé vymlouvají její naivitu, ona se nenechává zvyklat. Kdybychom totiž něvěřili, stál by náš život za velký kulový......Jean-Pierre Jeunet dostal opravdu velký dar. Dar tak velký, že by ostatní režiséři měli pokleknou. On dokáže tak poeticky, krásně, lidsky, barevně odvyprávět příběh prostinký a na první pohled jednoduchý až oči přecházejí. Od komediální Amélie přesedlal na dramatickou vlnu, kterou proměnil jediným záběrem na tsunami a vás strhne rychlostí kosmického větru. Scény z války jsou opravdu reálné a připadáte si jakoby vedle vás měl přiletět granát, pořád jste ve střehu a mrazení nepřestává vaše tělo opouštět ani po dvou hodinách. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Právě proto mám filmový svět tak rád, dokáže vás alespoň na chvíli vytáhnout z otupělé všednosti světa a já jsem mu za to moc vděčný. 100% (24.12.2007)

„Neztrácí naději. Navíc má šťastnou povahu. Když ji drát nedovede k milenci, vždycky se na něm může oběsit.“ Příliš dlouhé zásnuby dostanou asi každého velmi zdařilou technickou a nádhernou vizuální stránkou. To ovšem k plnému divákově uspokojení nestačí, že. A proto je tu příběh o velké lásce a naději, plný svérázných postaviček a typicky „Jeunetovského“ humoru (na který bych se však asi dokázal naladit podstatně rychleji, kdyby tyto vtipné momentky nebyly střídány záběry na válečnou vřavu, díky čemuž jsem se občas cítil poněkud rozpačitě). Ale ani to by leckomu nestačilo, a proto režisér už od počátku hraje s divákem (ne úplně fér) mystifikační hru, díky které je na tom publikum úplně stejně jako hlavní hrdinka, tedy neví v podstatě nic, neustále objevuje nová fakta a opravuje si ta předešlá, a tím mu, stejně jako Mathildě, na střídačku pohasíná nebo se naopak rozsvěcuje naděje (i když závěr je snad jasný každému). Problém však vidím jednoznačně v přepálené délce stopáže a rozvleklému tempu vyprávění, díky kterému mnohý divák začne polevovat v ostražitosti a režisérovu hru si tak plně nevychutná (pokud ji rovnou po nějaké době nevzdá), někdo se možná začne i nepěkně nudit. Což je škoda i vzhledem k působivým válečným výjevům či několika nápaditým scénám (sirky, brýle, propíchnutí atd.). Konec je pak podle mého natočený vcelku vkusně a tak akorát dojemně, aby to nebyl přehnaný emoční útok na diváka. Celkově to vidím na silné 4*. „Jestli nemůžeš brečet, mluv. Jestli nemůžeš mluvit, mlč. Někdy člověk mluví a rozbrečí se. Při breku poví, co by jinak neřekl. Chápeš, co tím myslím?“ (20.07.2015)

Dějově roztříštěné, vizuálně dokonalé a hudební složkou podmanivé. Místy trošku o ničem a zdlouhavé, místy naopak nepopsatelně emocionálně silné. Škoda, že se Audrey opět stylizuje do polohy z Amélie. Má herecky navíc než na mile culící se slečinku. Válečné vsuvky sice nejsou se zbytkem snímku příliš konzistentní, ale na jejich vysoké kvalitě to mnoho neubírá. Výsledek je zdrcujícím vítězstvím formy nad obsahem. Ovšem kvalitním vítězstvím. (11.02.2005)