Reklama

Reklama

Slunečnice

  • Itálie I girasoli (více)
Trailer

Pozdní snímek Vittoria De Sicy je melodramatem, které upomíná na nesmyslnost a ničivou sílu války. Píše se čtyřiačtyřicátý rok. Ztřeštěná mladičká Neapolitánka Giovanna (Sophia Lorenová) si začne s vojákem Antoniem (Marcello Mastroianni), který má zakrátko vyplout do Afriky. Mladý pár zjistí, že na sňatek by Antonio dostal dvanáct dní dovolené, a bez otálení zamíří k oltáři. Dvanáct dní však novomanželům uteče jako voda a Antonio ve snaze ještě oddálit odjezd nafinguje duševní poruchu. Je odhalen a za trest poslán na ruskou frontu, kde beze stopy mizí... Je po válce. Giovanna už má pár šedivých vlasů, přesto se nevzdává naděje, že se Antonio jednou vrátí. Jednoho dne potká muže, který jí o Antoniově osudu podá alespoň kusé zprávy. Giovanna se okamžitě vydává s manželovou fotografií v kapse do Sovětského svazu, aby se pokusila o nemožné – Antonia najít nebo se konečně dopátrat jeho osudu. Ve skrytu duše doufá, že si ještě vybojuje vše, co nemohla mít – milovaného muže, dítě… Její pátrání není bez výsledku. To, co zjistí, jí však zlomí srdce... Film stojí na brilantních výkonech obou protagonistů podpořených tklivým hudebním motivem z pera Henryho Manciniho. Ačkoli se jedná o italsko-francouzskou koprodukci, film byl natáčen převážně v SSSR a divák si tak může vychutnat kontrast mezi sovětskou a italskou poválečnou realitou. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (72)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Film som už niekedy veľmi dávno videl, ale v pamäti mi z neho neostalo takmer nič. Ani po dnešnom opakovanom sledovaní si nemyslím, že to bude iné. Ako už z môjho hodnotenia vyplýva, som presvedčený, že tento film nemal byť nakrútený. Ak chcel niekto demonštrovať sovietsko-talianske priateľstvo, nemusel nakrúcať film. Ak sa napriek tomu rozhodol nakrútiť koprodukčný film, nemal sa až tak ohliadať na politické záujmy oboch strán. A ak sa ohliadal, tak sa nemôže čudovať dvojhviezdičkovému hodnoteniu. Lebo dobrý film nerobí iba účasť známych hercov. ()

andrii 

všechny recenze uživatele

Sophia Loren a Marcello Mastroianni v nemilosrdné katarzi pravdy. S tebou i bez tebe. Dávno tomu jest. Byli láskou potřísněni, krátce svoji, úsměvy líbánek za slzy války vyměnili. Teď sama osamělá v ruce jeho fotografii svírá - mrtvý nebo živý, válka je rozdělila. Přiznání lásky v karafě touhy, kterou naplnili, byť jen na okamžik. Jejich rty již nebudou se líbat více, svou lásku odložili do truhlice, zůstala tam kdesi v dáli, stejně jako posetá pole, plně zalité, sličně zlatavé slunečnice. Máme důvod mlčet a sbohem dát, všechno před tím hezké si zachovat. Přemoci slzy přítomných myšlenek - již není čas. Na kolejích čeká smutné to loučení, smířit se s pohledem, se špetkou citu v srdci, který bude navždy v nás. Vzpomínky zůstanou, nevyblednou, nerozplynou se s ubíhající krajinou. ()

Reklama

zette 

všechny recenze uživatele

Konecne jsem videl tento film a musim konstatovat, ze sledovat tento film je zazitek. De Sica je jeden z mych nejoblibenejsich evropskych reziseru, stejne tak Loren mezi hereckami. Tak prirozena vztahova chemie, jaka vyzaruje z dvojice Loren-Mastroianni je neuveritelna a je jen malo podobnych filmovych dvojic, jako tato. Krasny a dojemny pribeh o odlouceni, ktere zavinila druha svetova valka. Zvlast ocenuji i dobove zabery ze SSSR z pohledu zapadniho filmu (jak uz bylo uvedeno, prvni zahranicni nataceni na uzemi Sovetskeho svazu). Film ma spoustu krasnych a silnych momentu. Vse umocneno uzasnou hudbou Manciniho, ktera provazi temer cely snimek. Skoda jen, ze jsem film nevidel v puvodnim zneni, protoze sebelepsi dabing nemuze nahradit italsky temperament a naturel. ()

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Velmi dobré, ale řekl bych, že hlavně díky hvězdnému hereckému obsazení. Špičkoví herci totiž dokážou udělat skvělou filmovou podívanou snad z každého scénáře. Předkládám k úvaze jedno poměrně banální téma. Stává se, že nějaký mu žije s ženou, je s ní spokojený a vůbec netuší, že se k němu tato žena nehodí. Naštěstí si toho všimne jiná žena, která mu to vysvětlí. Poukáže na nedostatky jeho současné partnerky a zároveň mu naznačí, že ona by tuto roli zastávala mnohem lépe. Pokud to muž nechápe, vysvětlí mu, jaké by z toho měl vyvodit závěry. Současnou partnerku je třeba vystěhovat z bytu a ji coby novou partnerku do bytu nastěhovat, a to i s dětmi, pokud nějaké má. Problém vzniká, když to muž ani potom nechce chápat. Popisuji konkrétní situaci, v níž se už před nějakým časem ocitl můj kamarád P., jehož výrazně mladší manželka se zamilovala do jeho kamaráda O. a jala se O. bombardovat milostnými SMS. P. z toho nebyl nadšený a O., který je šťastně ženatý, už vůbec ne, o jeho manželce ani nemluvě. Nakonec se oba pánové sešli v hospodě, aby to probrali. O. sdělil P., že o jeho manželku nemá a nikdy neměl zájem a požádal jej, ať tu svoji ženskou nějak pacifikuje, aby mu nerozvracela manželství. Atd. Ano, je to dost triviální námět filmu, ale zkuste si představit, že roli P. hraje již postarší, ale stále elegantní Mastroianni, roli O. hraje Belmondo v nejlepších letech a roli oné ženy hraje mladičká Lorenová. Na to by se jistě dalo koukat, ne? ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Krásny film. V mojich očiach osobitne. Pripomína totiž epizódu z rodinnej histórie. Brat starého tata narukoval na vojnu. Ocitol sa na fronte v Rusku. Vzápätí bol zajatý, neskôr bojoval na strane Sovietov. Po vojne ostal v ZSSR, oženil sa a postavil dom kdesi na Sibíri. Všetci si mysleli, že je mŕtvy alebo nezvestný. Ozval sa po 20 rokoch, napísal zopár listov. No Slovensko, svoju rodnú krajinu, na rozdiel od hlavného hrdinu Slnečnice, nikdy po vojne nenavštívil. Možno preto aby sa vyhol podobne nervy drásajúcej scéne rozlúčky na vlakovom nástupišti. Skvelý, jemne melancholický príbeh úprimne žitého manželstva rozvráteného vojnou. ()

Galerie (32)

Zajímavosti (5)

  • Slavnostní předání cen 15. ročníku David di Donatello se konalo dne 1. srpna 1970 v antickém divadle v Taormině, kde Sophia Loren převzala cenu za nejlepší ženský herecký výkon. (Cucina_Rc)
  • Když se Antonio (Marcello Mastroianni) vrací do Milána, aby se znovu setkal s Giovannou (Sophia Loren), v jedné scéně vstoupí do baru, kde televize vysílá večer festival v Sanremu, pravděpodobně první ročník z roku 1951, když vezmeme v úvahu, že vysílaná píseň je „Grazie dei fiori“, kterou zpívá Nilla Pizzi. Tato scéna má dvě nesrovnalosti. První, závažnější, je, že Giovannina cesta do Sovětského svazu před Antoniem v Miláně se uskutečnila po Stalinově smrti, tedy minimálně po roce 1953. Druhá je, že ve skutečnosti se první ročník festivalu vysílal pouze v rozhlasu, protože první televizní vysílání festivalu se uskutečnilo v roce 1955, kromě toho, že pravidelné televizní vysílání v Itálii začalo 3. ledna 1954. (classic)
  • Uniforma Royal Carabinieri je chybná, protože šedozelená byla povolena pouze jednotkám mobilizovaným na frontě, doma se používala modrá. (classic)

Reklama

Reklama