Příliš dlouhé zásnuby

Jeunetova vojnová love story sa vyznačuje vizuálnou onaniou (famózna výprava, bohato rozvrstvená kolorizácia od chladných, šedomodrozelených vojenských sekvencií až po sépiovo hnedo-hrejivé zábery z domova, ktoré vyzerajú ako rozpohybované staré fotografie), ktorá ale žiaľ úplne prebíja v podstate jednoduchý príbeh o nezlomnej vôli násjť stratenú lásku, zbytočne fragmentárne rozdrobený, komplikovaný a zahltený veľkým množstvom postáv. (10.02.2005)

Obrazově a režijně je to vymazlené. Problém je ale v tom, že řada scén by ve filmu vůbec nemusela být, zejména ta korsická mstitelka mi tam připadala jak pěst na oko. Děj je díky tomu hrozně roztříštěný a nevyvážený, po silné scéně přijde téměř parodická. Jeunet jakoby chtěl do filmu nacpat všechno, dojetí, humor, napětí, ale dohromady to na mě nepůsobí tolik, jako kdyby se pár věcí vystřihlo a pár pojalo trochu klasičtěji. (27.09.2006)

Guillaume Laurant upravil román Sébastiena Japrisota do scénáře velmi citlivě. V režijním pojetí Jeana - Pierre Jeuneta jednoznačně poznáte rukopis autora Amélie z Montmarthu, ale byť v obou filmech hraje stejná herečka, rozhodně postavy nesplývají. Audrey Tautou svým hereckým uměním odzbrojí, a to i ve filmu, který je o válce. Válečný příběh je odvyprávěn nápaditě, mistrně; navíc závěr si může domyslet každý po svém... MMM... (27.12.2008)

Není to sice tak hřejivé a lidské jako Amélie, ale dvojice Jean-Pierre Jeunet a Audrey Tautou ušli solidní kus cesty a vedle opravdu krásné kamery přibyl ještě další trumf v podání hudebního mága Angela Badalamentiho. Trochu jsem se ztrácel ve jménech a příčinách jednání a našlo by se i pár hluchých míst, ale vše do sebe zapadá jako mozaika, chladné válečné barvy jsou oddělovány od těch příjemně hřejivých sépiových barev a odstínů a především mě potěšila ona poetika (například škrtání zápalkami milenců) a nápaditost. A francouzština Jodie Foster. Laťka mírně klesla, ale stále je to silný nadprůměr!! (08.01.2006)

Vizuálne pestrofarebná love story. Pre mňa rozhodne veľmi chutný dezert od pána, ktorý stvoril geniálnu Améliu. Zásnuby sú obrazový masaker, ktoré si, samozrejme, plnohodnotne vychutnáte len na veľkom plátne, kde sa budete môcť unášať nádhernými obrazmi francúzskeho vidieka, ktoré sa striedajú s depresívnou krutosťou prvej svetovej vojny a to všetko za doprovodu úžasného soundtracku (Badalamenti i tentokrát ukázal svoje kvality). Príbeh, možno pre niekoho až príliš zložitý a obsahujúci nadmerné množstvo postáv, bol pre mňa úžasnou prehliadkou Jeunetovej fantázie, rôznorodosti charakterov a jemného striedania komických scén s emotívnymi - dostalo ma hlavne nádherne vyobrazené detstvo a následné zoznamovanie Mathildy s Manechom. Príliš dlhé zásnuby sú určené pre divákov, ktorý milujú túlanie sa po vlastnej fantázie a majú radi príbehy, i keď sú akokoľvek netradičné. Jeunet je majster originality, svojský génius, ktorého režijný štýl určite nemusí sedieť každému, no ja som si tento jeho počin neskutočne zamiloval, i keď chápem, že jeho čaro spočíva hlavne v obraze. (04.01.2008)