Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Audrey Tautou, Gaspard Ulliel, Dominique Pinon, Chantal Neuwirth, André Dussollier, Ticky Holgado, Marion Cotillard, Dominique Bettenfeld, Jodie Foster (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Píše se rok 1919. Mathildě je devatenáct let. Před dvěma lety odešel její snoubenec Manech na frontu v Somme a jako mnoho jiných byl zabit "na poli cti". Alespoň tak to stojí v oficiálním oznámení. Ale Mathilda odmítá uvěřit. Je si jistá, že kdyby Manech zemřel, ona by to cítila. Vedena svou intuicí se drží poslední jiskřičky naděje, která ji spojuje s jejím milencem. Marné jsou pokusy bývalého seržanta přesvědčit ji, že Manech zemřel v zákopech na "území nikoho" společně s dalšími čtyřmi muži. Mathildina cesta je plná úskalí a překážek, ale ona se jich neleká. Všechno je možné pro toho, kdo má odvahu postavit se osudu. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (319)
Scénář: Jean-Pierre Jeunet, Guillaume Laurant .. Pátrající Mathilda je sice krapet chladná ke ztrátě rodičů, ale se ztrátou svého milého se jednoduše nemůže smířit. I když všechny dostupné indicie hovoří o tom, že byl po odsouzení k smrti zabit někde v "zemi nikoho" mezi zákopy během první světové války, po rozjetí svérázného detektivního pátrání se postupně začnou objevovat okolnosti jenž na celou situaci vrhají úplně jiné světlo .. světlo naděje, díky němuž se může tohoto, jak sama říká, provázku držet a nemusí se na něm zatím věšet! Jean-Pierre Jeunet po obrovském úspěchu Amélie z Montmartru, jenž k absolutní nesmrtelnosti chybí snad jen ta zlatá soška a tříleté pauze představuje svůj nejnovější snímek na první pohled až moc (vyprávěčsky i formální stránkou) podobný právě zmíněnému majstrštyku. Příliš dlouhé zásnuby, kam znovu obsadil nádhernou a opět přesnou Audrey Tautou, jsou opět velice zajímavé i přesto, že námět příběhu je kapku jednodušší. Nad vším ční monstrózní výprava a dokonale stylová kamera s neuvěřitelně líbivým filtrem. Ano, tento aspekt by bohatě pokryl většinu filmu, naštěstí zde není jen on. V příběhu se setkáme se spoustou postav, jenž některé jsou velmi zábavné, jako tomu bylo v předešlém filmu a některé zase velmi zajímavé svým jednáním. Sice jsem zde druhou Amelii neviděl, ale forma mohla někomu přijít až stejná. Na druhou stranu proč nepoužít znovu něco, co bylo tolik úspěšné. A navíc je to tak krásné! I když vlastně převážně sledujeme tu nejhorší stránku odporné světové války.. 90%. ()
Vizuálne pestrofarebná love story. Pre mňa rozhodne veľmi chutný dezert od pána, ktorý stvoril geniálnu Améliu. Zásnuby sú obrazový masaker, ktoré si, samozrejme, plnohodnotne vychutnáte len na veľkom plátne, kde sa budete môcť unášať nádhernými obrazmi francúzskeho vidieka, ktoré sa striedajú s depresívnou krutosťou prvej svetovej vojny a to všetko za doprovodu úžasného soundtracku (Badalamenti i tentokrát ukázal svoje kvality). Príbeh, možno pre niekoho až príliš zložitý a obsahujúci nadmerné množstvo postáv, bol pre mňa úžasnou prehliadkou Jeunetovej fantázie, rôznorodosti charakterov a jemného striedania komických scén s emotívnymi - dostalo ma hlavne nádherne vyobrazené detstvo a následné zoznamovanie Mathildy s Manechom. Príliš dlhé zásnuby sú určené pre divákov, ktorý milujú túlanie sa po vlastnej fantázie a majú radi príbehy, i keď sú akokoľvek netradičné. Jeunet je majster originality, svojský génius, ktorého režijný štýl určite nemusí sedieť každému, no ja som si tento jeho počin neskutočne zamiloval, i keď chápem, že jeho čaro spočíva hlavne v obraze. ()
Příliš dlouhá nuda. Snaha napodobit Amelii je až do očí bijící a vcelku nevkusná (moderování, "vtipné" epizodky z dřívějšího života postav, koneckonců i herci). Přesto jsem si zde našel několik sympatických postav - třeba Korsičanku, velmi nápaditou vražedkyni; nebo postavu, kterou hrála Foster). Ono v těch postavách je vůbec potíž, všichni muži vypadají stejně a jmenují se na B, navíc se všelijak přejmenovávaj apod., takže celý film tápete, co se vlastně děje. Válečné scény sice byly drsné a snad autentické, ale čišela z nich umělost - i z bahna, ohořelých stromů a rozbořených zídek. Navíc ta žlutá... vím, že to mělo jistý estetický potenciál, ale sem tam nějaký záchytný bod v jiné barvě by neškodil... Takže hodnocení zejména za Audrey a Gasparda, na které se člověk nemůže vynadívat. HUDBA: Angelo Badalamenti - nuda, ale ukrutná. ()
„Neztrácí naději. Navíc má šťastnou povahu. Když ji drát nedovede k milenci, vždycky se na něm může oběsit.“ Příliš dlouhé zásnuby dostanou asi každého velmi zdařilou technickou a nádhernou vizuální stránkou. To ovšem k plnému divákově uspokojení nestačí, že. A proto je tu příběh o velké lásce a naději, plný svérázných postaviček a typicky „Jeunetovského“ humoru (na který bych se však asi dokázal naladit podstatně rychleji, kdyby tyto vtipné momentky nebyly střídány záběry na válečnou vřavu, díky čemuž jsem se občas cítil poněkud rozpačitě). Ale ani to by leckomu nestačilo, a proto režisér už od počátku hraje s divákem (ne úplně fér) mystifikační hru, díky které je na tom publikum úplně stejně jako hlavní hrdinka, tedy neví v podstatě nic, neustále objevuje nová fakta a opravuje si ta předešlá, a tím mu, stejně jako Mathildě, na střídačku pohasíná nebo se naopak rozsvěcuje naděje (i když závěr je snad jasný každému). Problém však vidím jednoznačně v přepálené délce stopáže a rozvleklému tempu vyprávění, díky kterému mnohý divák začne polevovat v ostražitosti a režisérovu hru si tak plně nevychutná (pokud ji rovnou po nějaké době nevzdá), někdo se možná začne i nepěkně nudit. Což je škoda i vzhledem k působivým válečným výjevům či několika nápaditým scénám (sirky, brýle, propíchnutí atd.). Konec je pak podle mého natočený vcelku vkusně a tak akorát dojemně, aby to nebyl přehnaný emoční útok na diváka. Celkově to vidím na silné 4*. „Jestli nemůžeš brečet, mluv. Jestli nemůžeš mluvit, mlč. Někdy člověk mluví a rozbrečí se. Při breku poví, co by jinak neřekl. Chápeš, co tím myslím?“ ()
Mathilda nepatří mezi ty hrdinky, které se snaží mstít. Je to malá osůbka, kterou v životě potkalo mnoho zlého, ale přes všechny strasti se snaží být na svět milá a hlavně pořád věří. Věří, že se její milý vrátí a i když jí přátelé vymlouvají její naivitu, ona se nenechává zvyklat. Kdybychom totiž něvěřili, stál by náš život za velký kulový......Jean-Pierre Jeunet dostal opravdu velký dar. Dar tak velký, že by ostatní režiséři měli pokleknou. On dokáže tak poeticky, krásně, lidsky, barevně odvyprávět příběh prostinký a na první pohled jednoduchý až oči přecházejí. Od komediální Amélie přesedlal na dramatickou vlnu, kterou proměnil jediným záběrem na tsunami a vás strhne rychlostí kosmického větru. Scény z války jsou opravdu reálné a připadáte si jakoby vedle vás měl přiletět granát, pořád jste ve střehu a mrazení nepřestává vaše tělo opouštět ani po dvou hodinách. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Právě proto mám filmový svět tak rád, dokáže vás alespoň na chvíli vytáhnout z otupělé všednosti světa a já jsem mu za to moc vděčný. 100% ()
Galerie (38)
Zajímavosti (43)
- Díky tomu, že se na produkci podílelo i studio Warner Bros., rozhodli pařížské soudy, že film je příliš americký na to, aby soutěžil na francouzských filmových festivalech. Podobná smůla ho potkala i na Filmovém festivalu v Cannes, odkud byl vyloučen proto, že už byl promítán mimo zemi svého původu. (imro)
- Pohyby kamery v zákopoch a vojnové scény z prvej svetovej vojny sú dosť presné kópie majstrovskej dielne Kubricka, konkrétne z filmu Cesty slávy (1957). (Pat.Ko)
- Keď sa Mathilde (Audrey Tautou) pýta jej strýka alebo tety na osud Manecha (Gaspard Ulliel), odpovedá, že ho možno Nemci držia zajatého, potom unikol a stretol nemeckú ženu s veľkými prsiami. Toto by mohlo byť odkaz na film Veľká ilúzia (1937) alebo na La cuisine au beurre (1963). (Pat.Ko)
Reklama