Příliš dlouhé zásnuby

Na pohled velice krásný (jak jinak u Jeuneta), avšak ději vládne jistá zmatenost a chybějící spád a svěžest. Zároveň veliká malichernost příběhu spojená s velikou detektivní zapleteností a složitostí možná není to co všem divákům sedne. Rozpoluplné pocity, avšak ta francouzština, Tautou a barevnost a kompozice scén nakonec určily směr ke 4hvězdám. 7/10 (25.12.2007)

Po obsahové i formální stránce nádhera. Překrásné barvy francouzského venkova i meziválečné Paříže, vynikající, syrové, naturalistické scény z první světové války a k tomu brilantní příběh, který nabízí nečekaně se rozvíjející zápletku bez nadbytečného patosu. Takové jsou dle mého názoru Příliš dlouhé zásnuby. Vyvrcholení mi vehnalo slzu do oka, ne jednu a ne jednou. (27.02.2011)

Film pln lásky, přátelství, touhy, oddanosti, zrady, naděje, něžnosti. To jsou charakteristiky, jež mě při sledování Zásnub přišly na mysl. S touhou po životní lásce se zde proplétá smrtelné nebezpečí zákopových bojů 1. sv. války. Elegantní, chmurný a zároveň svým obrazem hřejivý příběh se zajímavou detektivní zápletkou. Krásné! (21.12.2011)

Z hlediska vypraveni pribehu i zpusobu natoceni je to ponekud manyristicke. Ale ve srovnani s Amelii je to tak nejak opravdovejsi a obsahove cistsi. (09.03.2012)

Co do nápaditosti i co do četnosti scén jeden z nejsurovějších filmů s válečnou tematikou (vlastně nevím o jiném, kde by se tak často a variabilně věnovali destrukci), střídající z nich sestávající až beznadějně pochmurný vizuál uhrančivými pohádkovými sceneriemi. Spíše nápaditý a stylový než „vtahující“ (zhlédnuto v době, kdy jsem nebyl sto rozpoznat a posoudit míru údajné chaotičnosti děje). (13.02.2013)

Ač nejsem zrovna přítel francouzského filmu a z Amélie jsem vážně nebyl nějak nadšený, tak Zásnuby na mě zapůsobily celkem příjemně. Sice bych se mohl pozastavit nad tím, proč Jeunet pořád do vážně vyznívajícího filmu cpe ty své fantasmagorie, a divné kamerové záběry, ale to by asi bylo to samé, jako ptát se proč David Lynch točí...no...však víte. Ovšem ve scénách, kde spíše sází na poetiku a ne na bizarnost je film kouzelný a poutavý, takže - i když je příběh v podstatě banální - je radost jej sledovat. Spokojenost. (24.12.2007)

Příliš dlouhé zásnuby jsou pro potřeby filmu příliš dlouhý, příliš překombinovaný a příliš nepravděpodobný příběh.. čeho určitě není příliš.. je přesladká Audrey Tautou a pak něco, co bych nazval "Jeunetovými vizuálními orgiemi" .. co záběr, to umělecké dílo samo o sobě.. stylisticky a formálně jsou Zásnuby jedním z nejkrásnějších a nejpropracovanějších filmů, jaký jsem kdy viděl.. jen ten obsah pokulhává.. (24.12.2007)

75% (27.12.2007)

Tak tyto zásnuby byly opravdu příííliš dlouhé a sentimentální. (17.01.2008)

budu si to muset pustit znovu v klidu... pak něco napíšu. (27.12.2008)

80% (09.01.2011)

Nemám slov! 5* (12.08.2011)

Mám dojem, že dříve bývalo takových filmů víc – spíš ale síto času nechalo ty slabší nekompromisně zapadnout. Snad možná právě tohle znamená „film“: pohlcující příběh, který se s úžasem postupně odkrývá, zatímco s přirozenými aktéry prožíváme všechny emoce jejich postav. A tak jsem vděčná, když je mi dáno ten těžko přenositelný, vratný, specificky komplexní zážitek, který v takové podobě neposkytuje ani román, ani píseň, zažít aspoň jednou za čas. Un long dimanche de fiancailles je jedním z filmů, u nichž je hned na začátku jasné, že to bude stát za to. Vypravěčský doprovod činí film naléhavější a z dialogů buduje prvotřídní divadelní jeviště. Film je francouzský každým coulem. Touha zjisit, zda Matyldin snoubenec skutečně padl, se mění v napínavý rébus, jenž přivádíi Matyldu nejen na bitevní pole. Při hledání objevuje celý svět, a to po válce většinou není nic veselého. Bohatý děj ale udrží předivo v civilní rovině, a tak nás dojímá skutečná bolest, a nikoli nepravděpodobný patos. (02.09.2015)

Až jsem si začínala myslet, že A. Tautou je předurčena zůstat Amélií, s jejím nenapodobitelným kukučem a ve filmech, které se neobjedou bez vypravěče, aby ději ulehčil nevšedním humorem. Naštěstí čím déle se příběh před očima odvíjí, tím lepší a čistší linii sleduje, s každou další scénou je zajímavější a originálnější, válka se svými hrůzami ustupuje do pozadí a před vámi se skví překrásný příběh lásky, jež přináší víc než čtyři hvězdy... (09.11.2018)

Strašně mi to připomínalo Amélii z Montmartu. Nebylo to špatný,ale Amélie byla lepší,hlavně měla hezčí hudbu. (09.08.2019)

Film mne donutila sledovat moje nejmilejší a musím uznat, že to vůbec nebyl ztracený čas. Tautoule je miláček a 1. sv. válku nyní nějak, víceméně náhodně, víc sleduji... Dlužno poznamenat, že to muselo být veliké utrpení. V nynějším nedejbůh konfliktu by vojáček žil v relativním pohodlí a pak by ho možná zabili, na rozdíl od našich pradědů kteří, až na šťastné výjimky, neustále strádali. ---- Vyjma válečných scén, docela milý film. Tautoule, stejně jako v Améliji, o5 pátrá a nachází. :-) (28.11.2019)

Milý a dojemný nástupce Amélie. Opět krásné odkazy z jedné scény do druhé a postupné odkrývání děje. Především perfektní zpracování pohledů několika lidí na stejnou událost. Místy až příliš drsné prostředí války, o to však více v kontrastu vyniká celková poetičnost. Složité na sledování postav už kvůli francouzským jménům (v půlce filmu jsem se ztratil a pustil si film od začátku). MMM (16.11.2005)

Krásný, ale trochu dlouhý. Kvůli množství vedlejších postav a jmen jsem se pravidelně ztrácel v ději, ale skončilo to dobře :-) Škoda, že neměla víc prostoru Jodie Fosterová, díval jsem se hlavně, protože jsem si tenhle flm našel v její filmografii :-( (18.05.2006)

Pěkné, tragické, úsměvné, válečné, romantické. (07.03.2009)

Mal som obavu lebo podobných filmov sa urobilo niekoľko a neveril som, že ešte môže niekto priniesť niečo nové, neopozerané. Podarilo sa! Francúzi majú skrátka iný, poetickejší pohľad a pritom sa neboja naturálnej hrôzy. Celé to bolo zaodeté do žltého filtra, ktorý dáva pocit krásna, radosti a slnečného svitu aj tam, kde nie je. Sám používam podobné sklá na bikových okuliaroch :) (19.10.2009)