Příliš dlouhé zásnuby

Hravost stylu a formální nápaditost je zástěrkou pro strojený a přitom jednoduchoučký příběh. Nevystupují zde žádné charaktery, vše je podřízeno barevné, střípkovité hře. I válce škodí přestylizovanost, takže se i přes všechny zobrazené hrůzy zdá, jako by byla jen jako. Zatímco v Kubrickových Stezkách slávy se člověka dotýká realita zákopů, v Zásnubách není pro skutečnost místo. Jeunetův snímek mi připomněl Luhrmannovo Moulin Rouge - oba pánové natočili dechberoucí, na smysly útočící, kašírované NIC. (19.03.2006)

Zlatavý filtr je sundán, titulky skončily a Jean-Pierre Jeunet u mě bohužel ztrácí auru výtvarně velmi nadaného tvůrce, který umí s dostatečnou soudností nakládat s vizuálními hrátkami a nápady. Nedokáže se totiž rozhodnout, jaký žánr vlastně pro film připravil. Od začátku do konce nepřestane přeskakovat mezi válečným dramatem, ponurou detektivkou a sladkobolnou romancí. Jenže Jeunet není Minghella, aby dokázal servírovat druhý Cold Mountain a místo toho se v prvních dvou jmenovaných žánrech často ztrácí. Válečný film jako takový by mu asi šel, ale občasným opakováním některých scén dokáže neskutečně nudit, stejně tak jako při Mathildině vyšetřování, které dokonce v některých chvílích přestane dávat smysl. Když navíc v těchto dvou částech začne zkoušet dojímat, je občas až k smíchu. Co mu ale jde, to je romantika. Jakmile se objeví scéna vzpomínek na společné chvíle milenců, téměř jsem přestával dýchat, stejně jako při jejích zoufalých pokusech "Budu počítat do sedmi a jestli..." Můžu tedy konstatovat, že jsem se na Zásnuby bez problémů dodíval do konce a přál jsem si happyend, ale ta forma, kterou jsem k obsahu dostal, mi silně vadí. 55% (15.06.2007)

MMM a MMM..... /// Takovej ten film od J.P.Jenueta, ve kterým prdící pes štěstí přines. Poetika Amélie – nejen vypravěčská, ale i obrazová. Výborný válečný scény, typickej filtr a romantická Matylda, jejíž srdce bije jako morseovka (a je dobře stavěná). Rozjíždí se pátrání, které bude vyžadovat štěstí, trpělivost a které hlavně nesmí zabít jedno : NADĚJI! Místy zbytečně dlouhý a ,,o ničem“, někdo by klidně napsal, že to byla nuda. Není to úplně jednoznačný hodnocení, ale snad proto, že lidi mají rádi šťastný konce, snad proto, že chceme věřit, že láska překoná všechna zakletí i války, snad, že toužíme po šťastném návratu....kdo ví.....PROČ PLÁČEŠ? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdy můžu umřít výstřelem do vzduchu. 2.) Myslel jsem, že J.P. Jenuet točí jen depresivní záležitosti. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (10.06.2011)

Myslím, že Jeunet zůstává i nadále svůj, svým způsobem je vlastně pořád stejný. Snové obrázky a podivné promluvy hrdinů jsou konfrontovány až srovnávány se supranaturalistickým vypravěčským stylem (viz utrhané ruce nohy ve válce nebo sex na různé způsoby). Stejní herci, stejné barevné vizuálno, stejný styl vyprávění, stejné přechody a střihy oproti nové hudbě a vážnějšímu tématu. Tak bych to charakterizovala. Pro mě zůstává Jeunet i nadále černohumorně optimistickým strejdou , co se tentoktokrát snaží ukázat lásku a válku z evropského pohledu, a i přes všechny charakteristické a ohrané znaky svého umu se mu to nadprůměrně daří. (07.08.2005)

Příliš dlouhá nuda. Snaha napodobit Amelii je až do očí bijící a vcelku nevkusná (moderování, "vtipné" epizodky z dřívějšího života postav, koneckonců i herci). Přesto jsem si zde našel několik sympatických postav - třeba Korsičanku, velmi nápaditou vražedkyni; nebo postavu, kterou hrála Foster). Ono v těch postavách je vůbec potíž, všichni muži vypadají stejně a jmenují se na B, navíc se všelijak přejmenovávaj apod., takže celý film tápete, co se vlastně děje. Válečné scény sice byly drsné a snad autentické, ale čišela z nich umělost - i z bahna, ohořelých stromů a rozbořených zídek. Navíc ta žlutá... vím, že to mělo jistý estetický potenciál, ale sem tam nějaký záchytný bod v jiné barvě by neškodil... Takže hodnocení zejména za Audrey a Gasparda, na které se člověk nemůže vynadívat. HUDBA: Angelo Badalamenti - nuda, ale ukrutná. (03.02.2009)