Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Audrey Tautou, Gaspard Ulliel, Dominique Pinon, Chantal Neuwirth, André Dussollier, Ticky Holgado, Marion Cotillard, Dominique Bettenfeld, Jodie Foster (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1919. Mathildě je devatenáct let. Před dvěma lety odešel její snoubenec Manech na frontu v Somme a jako mnoho jiných byl zabit "na poli cti". Alespoň tak to stojí v oficiálním oznámení. Ale Mathilda odmítá uvěřit. Je si jistá, že kdyby Manech zemřel, ona by to cítila. Vedena svou intuicí se drží poslední jiskřičky naděje, která ji spojuje s jejím milencem. Marné jsou pokusy bývalého seržanta přesvědčit ji, že Manech zemřel v zákopech na "území nikoho" společně s dalšími čtyřmi muži. Mathildina cesta je plná úskalí a překážek, ale ona se jich neleká. Všechno je možné pro toho, kdo má odvahu postavit se osudu. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (319)
Zlatavý filtr je sundán, titulky skončily a Jean-Pierre Jeunet u mě bohužel ztrácí auru výtvarně velmi nadaného tvůrce, který umí s dostatečnou soudností nakládat s vizuálními hrátkami a nápady. Nedokáže se totiž rozhodnout, jaký žánr vlastně pro film připravil. Od začátku do konce nepřestane přeskakovat mezi válečným dramatem, ponurou detektivkou a sladkobolnou romancí. Jenže Jeunet není Minghella, aby dokázal servírovat druhý Cold Mountain a místo toho se v prvních dvou jmenovaných žánrech často ztrácí. Válečný film jako takový by mu asi šel, ale občasným opakováním některých scén dokáže neskutečně nudit, stejně tak jako při Mathildině vyšetřování, které dokonce v některých chvílích přestane dávat smysl. Když navíc v těchto dvou částech začne zkoušet dojímat, je občas až k smíchu. Co mu ale jde, to je romantika. Jakmile se objeví scéna vzpomínek na společné chvíle milenců, téměř jsem přestával dýchat, stejně jako při jejích zoufalých pokusech "Budu počítat do sedmi a jestli..." Můžu tedy konstatovat, že jsem se na Zásnuby bez problémů dodíval do konce a přál jsem si happyend, ale ta forma, kterou jsem k obsahu dostal, mi silně vadí. 55% ()
Pokud vás děsí představa, že strávíte více než dvě hodiny s Audrey Tautou při hledání ve válce ztraceného snoubence (RIP Gaspard Ulliel), přičemž dějová linka je vyprávěna chaoticky a rozhodně ne strhujícím způsobem, jděte o dům dál. Režisér, který na konci devadesátých let křísil Vetřelce a se svou Amélii okouzlil (ještě před zbytkem světa) Karlovy Vary, je chvílemi hektický, občas až kýčovitě romantický a ve své zákopové detektivce chvílemi i překvapivě autentický a krutý. Ale je to strašně dlouhé. ()
Obrovské zklamání! Jeunetův videoklipový styl (který k Amelii padl naprosto dokonale) mi přijde jako velmi nešťastná volba pro takový příběh. Film se mi zdál díky tomu aspoň o hodinu delší než ve skutečnosti byl a sledovat hrdinčino pátrání jsem někdy opravdu nestíhal. Zatímco Amelii si určitě ještě hodněkrát pustím, na Zásnuby asi brzy zapomenu... ()
Jeneutův styl podobně jako v Amélii, kdy se pomocí velkého množství flashbacků vrací k svérázným osudům různých postav, miluju. Stejně tak jako fascinující vizuální stránku, která úžasně kontrastuje válečné zákopové běsnění a melancholický poklid francouzského venkova. Jenže nedá se nic dělat, ač bych rád udělil plný počet, logické díry a častá dějová nepřehlednost mi to nedovolí. Nicméně překrásný film! ()
Velice dobrý film, obzvlášť se mi líbil ústřední hudební motiv a vůbec celá hudba (Badalamenti se nezapře). Jen vedlejších postav bylo příliš, od půlky filmu jsem vzdala jakoukoli snahu orientovat se v nich. Ale obrazy ze zákopů byly až děsivě realistické, vlastně celá vizuální stránka "Zásnub" je skvěle propracovaná a Audrey Tautou jako obvykle vynikající. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (43)
- Poprava Tiny Lombardiové (Marion Cotillard) byla inspirována skutečným případem poslední veřejné popravy ve Francii z roku 1939. (aporve)
- Zahrnuté medzi "1001 filmov, ktoré musíte vidieť, kým zomriete", ktoré zostavil Steven Schneider. (Pat.Ko)
- Jean-Pierre Jeunet sa viac ako desať rokov pokúšal nakrútiť tento film bez úspechu z dôvodu niekoľkých faktorov, a to predovšetkým nedostatku financií a neschopnosti nájsť dokonalú herečku na úlohu Mathilde. Keď Jeunet prvýkrát stretol Audrey Tautou, pomyslel si: "Bože môj. To je Mathilde!" Úspech filmu Amélia z Montmartru (2001) (v hlavnej úlohe s Tautou) poskytol Jeunetovi uznanie, ktoré potreboval na získanie súhlasu od Warner Brothers, ktorí vlastnili práva na knihu Sebastiana Japrisota. (Pat.Ko)
Reklama