Turks fruit

Podľa mňa jedna z najlepších milostných romancí prenesená na plátno. Nekonvenčný vzťah dvoch nekonvenčných ľudí, ktorí sa aj nekonvenčne milujú. Samozrejme, sme vo filme P.V., takže nechýbajú zábery na Hauerovu pýchu a ani na tú Monique van de Ven, ale pozerať tento film ako na erotický by diváka nemohlo dostatočne uspokojiť. Postavy sú nám spočiatku nie príliš sympatické, sochár Erik sa javí ako čisto sebecký alfa samec, na čom aj niečo bude, ale v momente, keď spoznáva svoju vyvolenú dušu, jeho nevybujarené telo sa sústredí iba na svoju lásku. Film ponúka množstvo silných scén, štipku melodramatickosti, väčšiu štipku revolty, riadnu dávku opĺzlostí a napriek tomu, respektíve možno práve preto, dokáže poriadne vtiahnuť a diváka prinútiť sa do dvoch hlavných postáv dostatočne vžiť. P.S.: Mama je na odstrel... 90% (12.08.2019)

Perverzní poetika "Turks fruit" poskytuje nevšední zážitek, který může mnohé diváky odradit či dokonce šokovat. Verhoeven si nebere servítky a jeho krásně natočená prasárna kontrastuje s režisérovými pozdějšími filmy natočenými pro Hollywood, které jsou ve srovnání s jeho domácí tvorbou (zahrnující například fenomenální "Černou knihu") umírněnější a pro samotného tvůrce limitující. K úspěchu filmu jistě dopomohl i Rutger Hauer, jehož postava si nehledá sympatie publika, ale naopak ho dráždí svou animálností, tolik typickou pro celý snímek. 8/10 (30.03.2010)

Moje první setkání s holandskou produkcí Paula Verhoevena. Hodně živelné, místy mi to přípomínalo české sedmdesátky, ovšem ty nikdy nebyly tak dekadentní. Zatímco v časech pozdějších nechal Verhoeven penis Rutgera Hauera reflektovat pouze jako stín na zdi (FLESH+BLOOD), tady ho nechá vrnět svým ohanbím v každé druhé scéně a Hauer zřejmě vůbec netuší, že o 20 let později bude hrát v hollywoodu slepého samuraje. Krome Hauera a Verhoevena tu (za kamerou) stál i Jan de Bont (režisér SPEED, TWISTER). (14.11.2016)

Kdopak je ten sympatický, vysoký blonďák s dlouhým ocasem a nafouklým pytlíkem a pročpak se ta mladá ženština všude producíruje, nestyda jedna hanbatá? Tak tyto otázky si budete klást v průběhu sledování tohoto lehce erotického dramatu s komediálními prvky a mírně romantickým podtextem. Už v prvních scénách, když vidíte rozpláclýho nahatýho Erika válejícího se na posteli a později dělajícího svou potřebu před hanbatým obrázkem na stěně začnete pomalu tušit, že tento film nebude erotickými scénami nějak šetřit. Příběh pokračuje a my vidíme promiskuitního obšourníka, který střídá své partnerky rychleji než číšník ponožky v zájezdním motorestu. Pak se stane zlom a náš hlavní hřebec se zamiluje do přitažlivé, provokativní Olgy. Od té doby sledujeme jejich zábavnou a hlavně divokou jízdu u které se zasmějeme a u které si pozorný divák všimne mnoha originálních scén, které se mnohem později objevili v hollywoodských filmech. Pro příklad uvedu „zadrhutí zipu na jedné choulostivé partii mužského těla", které jsme viděli ve filmu Něco na té Mary je. A samozřejmě mnoho dalších originálních scén, ať už zábavných či méně zábavných uvidíme v tomto filmu. Nizozemský režisér Paul Verhoeven si vybral do role Erika tehdy neznámého začínajícího herce Rutgera Hauera a začal tím tak jeho kariéru úspěšného holandského a později i hollywoodského herce, kterého jsme viděli v mnoha Verhoevenových filmech, ale také v nezapomenutelné roli replikanta Roye Battyho v kultovním snímku Ridleyho Scotta s názvem Blade Runner. Tento snímek měl obrovský úspěch v holandských kinech a stal se nejúspěšnějším filmem nizozemské kinematografie. Snímek vidělo v té době přes tři a půl milionů platících diváků, což bylo necelých třicet procent tehdejší holandské populace. Taktéž byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film a taktéž byl v roce 1999 vyhlášen jako nejlepší nizozemský film dvacátého století. No prostě to nastartovalo kariéru třem holandským mistrům filmového umění. Paulovi, Rutgerovi a kameramanovi Jan de Bontovi. V této lásce po holandsku jsem této dvojici fakt držel palce a užíval jsem si jejich bláznivá dobrodružství, protože se k sobě fakt hodili a proto mě zklamal konec o kterém nebudu psát, jelikož bych spoileroval, ale kvůli kterému dávám jen 80%, protože mi zkazil celkový dojem tohoto filmu u kterého jsem byl celou dobu jistý, že dám hodnocení nejvyšší, ale bohužel, petržel !!! (20.08.2021)

Vsadím se, že nejsem jediným divákem, jenž byl tak překvapen Verhoevenou vyspělou režií (střih a tempo filmu mi přijdou modernější než jsem na 70. léta zvyklý) a sebevědomým prosazováním "toho", čemuž později u Verhoevena říkáme "poznávací znamení" (otevřená sexualita, brutalita, úchylnost, perverze). Když k tomu přidáme brilantně napsanou postavu bohémského sochaře Erica vyjde z toho mix podivných zvláštností, které dokáží být zároveň podivné, až znepokojivé, ale přitom uvnitř jaksi lidsky přirozené. Turecký med je neobyčejný, místy úchylný film, ale přesto to není žádná Lynchovina, dokážeme postavy chápat, při třoše snahy se s nimi i stotožnit, a proto nakonec funguje i emocionálně vážnější závěr... 8/10 (05.09.2012)