Turks fruit

Tenhle film projde obrovskou proměnou, stejně, jako jeho dva hlavní hrdinové. Ze začátku, na svou dobu až nezvykle otevřený film, později vášnivý, milostný vztah a na konci už jen čekání na ránu z milosti. Rutgera, toho jsem měl vždy zafixovaného jen se seriózními hrdiny, což se tady rozhodně říci nedá. Tady předvedl opravdu v celé své kráse, že hlavně na začátku své kariéry hrál úplně jiné role, než později. Monique za ním moc nezaostává a její přerod z vášnivé milenky, po nevypočitatelnou hysterku je určitě také k zapamatování. Jinak je tenhle film plný vážných i komických situací, hraničících až s černým humorem, který ani po těch čtyřiceti letech nějak extra nevybledl. A to je jen a jen dobře. (22.11.2014)

Holanďan Paul Verhoeven vždycky rád škádlil (hlavně zaoceánské) cenzory. Když se do toho nicméně téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. Než však chlapík, který má doktorát z matematiky a fyziky, do Ameriky vyrazil, dal solidně zabrat i evropskému publiku. Jeho netradiční přístup několikrát okusil i Rutger Hauer, který tentokrát představuje tak trochu šíleného, tak trochu nadrženého i tak trochu hulvátského sochaře, který konečně po prozkoumání mnoha zarostlých klínů našel tu pravou. V sérii retrospektiv sledujeme jejich vztah, radosti i strasti spojené zejména s hrdinčinou hysterickou matkou. Jeho rebelující neotesanec je skvělý, zrzečka Monique van de Ven hraje prakticky neustále nahá, navíc Verhoevenova schopnost režijní intuice, vedení herců a neotřelosti byly už tehdy patrné. Od kamery mu navíc velmi umně pomáhal holandský kolega Jan de Bont (natočili spolu ještě drama Keetje Tippel, thriller Vierde man, diváctvu už známější Maso a krev i kultovní Základní instinkt). Jak je patrné, ve filmu, který přinese několik milých a originálních obrazů, se vyskytují pro Verhoevena typické motivy, hlavně výrazná nahota, která ale nikdy nepůsobí samoúčelně. Abyste byly ovšem v obraze – zkoumání kalhotek Sharon Stone v Základním instinktu je jen velmi slabým odvarem, tady se zvrací na lidi, zkoumá se jejich stolice, stříhá se jejich ochlupení. Několik momentů je naprosto neřízených, ale jednoduše to jako celek baví. Energický, svobodný, černohumorný a spontánní kus. 75% (07.10.2014)

Skandalózní snímek, kde se šuká a umírá na rakovinu. 1) Ve své době (pro útlocitnější možná i dnes) lehce skandální snímek, který si nebere servítky a zobrazuje různé věci, o kterých se mezi "slušnými lidmi" prostě nemluví. A tak nevěstě při svatebním obřadu praskne voda a přiběhnuvší pes ji slíže nebo třeba hrdina ručně zkoumá stolici své dívky, aby zjistil, jestli je její obava z rakoviny na místě. Ve více či méně podobných situacích si režisér libuje a překvapivě kultivovaně předává divákovi spolu s pocity rozpaků, trapnosti a nepatřičnosti i poznání života bez příkras a bez autostylizačních filtrů, za které se tak rádi schováváme._____ 2) Ve filmu nemám, s kým bych se ztotožnil. Hlavní hrdina šuká jako králík a život žije tady a teď. Chuligání a suverénně se posunuje od trapasů k průserům. Hlavní hrdinka je vulgární megera bez duchovního backgroundu rovněž žijící přítomným okamžikem. Svět okolo tvoří oběti a lhostejný kompars. Nejoblíbenější holandský film století? No pozdrav pánbůh. Ale jak znám Holanďany..._____ 3) Rutger Hauer hraje báječně. Moc nemluví, proč taky, když všechny potřebné emoce dokáže vyjádřit jinak. Trochu bych mu ořezal velký zadek, i když nemyslím, že bych tím zvýšil jeho nesporné herecké kvality._____ 4) Jak o tom tak uvažuji, mám k filmu vlastně jenom jedinou výhradu - emocionální odtažitost. Žádný smích, dojetí, obavy, nic jsem necítil, neprožíval. Byl jsem režisérem odsunut do pozice nezaujatého pozorovatele. Je to možná dobré pro rozbor díla, ale víte, co neprojde srdcem, to neexistuje._____ 5) Takže mi to vychází na tři hvězdičky + jednu za eroticky zajímavého Rutgera (vlastně jenom půl, ta druhá půlka je proto, že mi tři připadají přece jenom málo). (02.02.2009)

Moje první setkání s holandskou produkcí Paula Verhoevena. Hodně živelné, místy mi to přípomínalo české sedmdesátky, ovšem ty nikdy nebyly tak dekadentní. Zatímco v časech pozdějších nechal Verhoeven penis Rutgera Hauera reflektovat pouze jako stín na zdi (FLESH+BLOOD), tady ho nechá vrnět svým ohanbím v každé druhé scéně a Hauer zřejmě vůbec netuší, že o 20 let později bude hrát v hollywoodu slepého samuraje. Krome Hauera a Verhoevena tu (za kamerou) stál i Jan de Bont (režisér SPEED, TWISTER). (14.11.2016)

Pokud jste nahodou premysleli, zdali byl Verhoeven uchylny uz ve sve ranne .NL tvorbe, premyslet uz nemusite - byl! Turks Fruit je ultra-kontroverzni snimek plny sexu a nechutnosti, ktere diky syrovemu stylu nataceni pusobi pomerne dost efektivne (neplest si s efektne, protoze vizualne to buhvijaka slast pro oko zrovna neni). V podstate se jedna o portret neobvykle extrovertniho a promiskuitniho paru od zacatku az do konce. Tah na branu tomu rozhodne nechybi, bohuzel jsem se s tim nebyl sto poradne spojit, protoze mi jsou oba hlavni charaktery extremne nesympaticke. A zeny - pokud jste vzdy snily o tom, jak asi vypada penis Rutgera Hauera, tenhle film je stvoren primo pro vas! "I screw better than God." 6/10 (03.05.2010)