Ďáblova past

Mrazivá podívaná, překvapující perfektním zpracováním, ve které je jediným mínusem trošku slabší děj. Po schlédnutí Kladiva na čarodějnice a Ďáblovo pasti začínám mít trošku apatii na církev. Herecké výkony jsou perfektní a nastiňují hrůznou dobu 18.století, kde o radosti obyčejný člověk asi moc nezavadil. To pak si říkám, že ať je teď jak chce, pořád lepší než v takto hrůzyplné době. (17.05.2009)

Oproti – současně přeestetizované i prvoplánově naturalistické – Marketě Lazarové mě Ďáblova past skutečně oslovila. A to vedle své úspornosti a smyslovosti, které vančurovská adaptace spíš persifluje, svou schopností neutralizovat svým zpracováním ideologii vtisknutou do předlohy. Zatímco povahou servilní Vávra uchoval ve své bezduché adaptaci Kaplického propagandistického Kladiva na čarodějnice v jeho nejšpinavějších výronech a vytvořil v inovovaném, tj. podbízivém, filmovém jazyce předloze odpovídající zrůdnost, Vláčil se nad tím, co může znamenat moc a jakou hrůzu může přinést (v příbuzných inkvisičních konstelacích), skutečně zamyslel. A to jak v rovině duchovní, tak světské. Film nekritizuje ani církev ani se neposmívá víře, naopak úctu k duchovním a touhu dostát svému přesvědčení zdůrazňuje. Víceznačná postava Macháčkova, sugestivní svým démonismem, který odpovídá spíš nevědomosti než vědomě páchanému zlu, nadto dokonale kontrastuje s mocí světskou, se světem zbohatlické pobělohorské šlechty a jejích slouhů, takže svůj soud Vláčil nevyřkl ani tak nad církevně-aristokratickým propletencem jako spíše nad netázavostí, nevidomostí a neláskou. (24.01.2020)

Na jedné straně Macháčkův "pětihvězdičkový" kněz Probus, interpretační bohatost, vizuální nádhera a atmosféra, která rozhodně není z nejhorších. Na druhé straně ovšem jistá utahanost (i navzdory krátkosti), odcizenost a hlavně ten rodokapsový závěr. Říci o něm, že tam sednul, to je jako říci, že jsem hrdým slávistou. Prostě čirá lež. (12.12.2008)

Nadprůměrný snímek s působivými záběry a vrcholně dramatickými sekvencemi, ale s hloupým záměrem a banálním poselstvím. Vadí mi tam -- přestože Macháčkem mistrně zahraná -- jednorozměrná postava kněze. Opravdu zlý muž, že, a jde přes mrtvoly, že. Ti katolíci byli ale pakáž, že. No toto. Hm. Já říkám: trapné čecháčkovské klišé. A velká škoda pro tento film. O co výš stojí Marketa Lazarová, kde nelze nikoho jednoznačně soudit! (11.12.2008)

Překvapivě je to hodně nekonzistentní film. Scény jsou sice pečlivě připravené, ale jakoby každou točil jiný režisér. Stejně tak herci občas působí, že netuší, co hrát, a tak deklamují. Ono se zdá, že vlastně ani scenárista a režisér tak nějak netušili, jak a kam ten film vedou. Spousta deklamací a projevů, patosu, často zbytečně. Skutečně nejlépe zde nakonec vyznívá Macháčkova postava kněze díky svému charisma, výprava je rovněž vydařená, ale jako celek to prostě nedrží. (Inu, a co se ideologie týče - že jezuité byli vědecky založený řád, je známá věc - ostatně, koukněte se na Wikipedii, že to byli řeholníci a kněží, kdo první Macochu prozkoumal.) (18.07.2011)