Údolí včel

Je to kratšie a tým pádom závživnejšie ako Markéta, ale Vláčil nie je jednoducho môj šálok intelektuálnej kávy. Môže zato fakt, že hľadá hĺbku v náboženskej viere ľudí, čiže v niečom, v čom žiadna skutočná hĺbka nie je. Naproti tomu film je paradoxne médium, ktoré má myšlienkovú hĺbku bezodnú. Ja preto nedokážem hľadať metafory a symboly vo filme, kde sú hlavnými postavami ľudia, ktorí sľúbili svojmu rádu, že sa zrieknu matky, otca a ženskej lásky (otázne ale potom je, prečo zbožňujem Siedmu pečať). Potom to skončí tak, ako v tomto filme a je to pre mňa nakoniec iba podobenstvo o šialenstve. Možno ale o to Vláčilovi išlo a možno to všetko ostatné docením až niekedy v budúcnosti, keď sa k tomuto filmu snáď vrátim. (22.06.2013)

Filmů mapujících 13. století jsem neviděl mnoho, proto se jednalo o zážitek zajímavý, kterého určitě nelituji. Hned na začátku jsem nemohl rozdýchat ten fail, jak Zdeněk Kryzánek uchopil Zdeňka Sedláčka a mrštil jím o zeď. Docela úlet. Jinak už je film docela v pořádku. Samozřejmě ty šermířské souboje vem čert. Příběh je docela jednoduchý a slušně je popsán v obsahu. Dodám snad pouze, že je naprosto přímočarý a bez všech nadbytečných odboček, což se dá připisovat jeho stopáži. V této nábožensky fanatické době bych určitě žít nechtěl. Působí docela depresivně. Těžko se dohadovat, jestli vypadala přesně tak, jak nám ji film ukázal, ale tak nějak si ji prostě představuji a představovat budu. Kdovíjak atraktivní film samozřejmě není a těžko přetěžko se mi dává pouze 2*, protože podle zdejších komentářů si u filmu nejeden či nejedna uživatel či uživatelka vyhonil či vyhonila. (13.07.2012)

Pro mě nejkrásnější Vláčil a zároveň jeden z nejlepších filmů české kinematografie. Má to hloubku, má to přesah, nesnaží se divákovi podlézat a hlavně je to plné nádherných obrazů, které nejsou prvoplánové a v nichž Vláčil dokáže zobrazit nezobrazitelné... Údolí Včel je prostě záležitost, kterou je třeba vidět. A ne jednou. (28.04.2008)

To, že je na csfd hodnoceno Údolí včel výše než Markéta Lazarová je paradoxní a zároveň příznačné, protože Údolí včel je po všech stránkách normálnější film. Jeden z mnoha dobrých filmů Františka Vláčila (to samo o sobě ovšem jistě není málo). Údolí včel není tak magické a také není tak hutné jako Markéta. Ani údolí včel se žel nevyhnou anachronické pohledy na středověk, přestože je zde zjevná snaha tvůrců vymanit se ze šablonovitého pohledu a pokusit se o opravdovější prokreslení jednotlivých postav a jejich motivací. Snaha po vykreslení středověkého "fanatismu" naštěstí zůstala do jisté míry pouze frází uvedenou v anotaci. Středověké pojetí víry a života je výrazně složitější a nevystačíme si s jednoduchými kategoriemi dobra a zla či černé a bílé... To je ovšem bolest prakticky všech historických filmů ze středověku a Ǔdolí včel manipuluje a překrucuje historická fakta přece jenom méně než mnohé jiné filmy... Na závěr mého komentáře ještě malou zmínku o lokacích: Kromě řádových hradů na území dnešního Polska (především Malborg, ale ještě minimálně tři další) je to nedostavěný pozdněgotický kláštěr Kuklov (Kugelweit) na Českokrumlovsku, který byl paradoxně využit pro exteriéry i interiéry tvrze. Zmínku si ovšem zaslouží také interiér krásného a také velmi cenného románského, goticky přestavěného kostela v Boleticích, který byl už tehdy liturgicky nevyužíván a pro účely natáčení byl zřejmě kompletně vymalován. Pokud je mi známo, tak se jedná o jediné využití tohoto jinak velmi fotogenického objektu ve filmu, což je dáno nepochybně především jeho umístěním v prostoru Boletického vojenského újezdu a později i velmi špatným stavebním stavem... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, Pohrobek, witch, sportovec (04.10.2008)

Andělé jsou mezi námi. Bez nich bychom žili jako zvěř. Že se andělé neprojevují vždy právě tím nejjemnějším způsobem, je nad slunce jasné. Není nic vyššího než víra a za záchranu něčí víry je třeba bez mrknutí oka položit život svůj i kupu životů dalších. Rytíř Armin vše pochopil a konal nehledě na překážky a neohlížeje se na způsoby. Donedávna jsem si myslel, že vrcholem naší kinematografie je Markéta Lazarová; byl jsem donucen svůj soud zobecnit - je jím tvorba Františka Vláčila. (04.01.2006)