Tanec v temnotách

Podle mne má film jedinou vadu, a tou je to, že chce být mermomocí muzikálem. Poetika syrového dramatu je zcela jiná než poetika muzikálová. A tak vždy, když mne příběh pohltí, ale vzápětí mne vytrhne z nálady, kterou předtím vytvořil, nepravděpodobnou taneční a pěveckou vložkou, která nic nikam neposune a jenom zdržuje, naštvu se. V průběhu minut se pak už hrozím, kdy to zase přijde - o možnosti jít pocitově s sebou se tak nedá mluvit. (25.07.2009)

Bez Björk za tři s Björk za pět. Neuvěřitelně citlivý a dojemný snímek, který nemůže nechat nikoho chladným. Pro mě, jako posluchače Björk, je hodnocení jednoduché, ale myslím si, že tady ani není potřeba znát její tvorbu, která se ve filmu tak jako tak objeví v podobě filmových songů. Její jemnost, slabost, ale zároveň i odhodlanost, je skvěle ztělesněna. Selmu až do konce držela při životě hudba, doslova až do konce, opravdu úžasné. Björk tato role velmi citově zasáhla, potom co jsem film viděl, se jí vůbec nedivím. Rozhodně smutný, možná trochu depresivní a nespravedlivý konec v tobě musí něco zanechat. (15.09.2011)

Na rozdíl od mnohých, mně se líbil víc konec než začátek. Na začátku jsem se spíš nudil. STRAŠNĚ mi vadila ta ruční kamera (ať jde celý Dogma někam!). Björk mě jako zpěvačka vůbec nezajímá, ale její herecký výkon byl výborný. Skvělí byli ovšem i Deneuve, Morse a Stormare, ale Björk ostatní svých bezprostředním výkonem zastínila. Muzikálové vstupy měly různou kvalitu, většinou byly ale spíše oživením filmu a byl jsem za ně vděčný. A ten tolik kritizovaný konec...Spíše než jako citově přepjaté bych to označil za velmi silně natočené, syrové a uvěřitelné. I ten hysterický záchvat byl uvěřitelný - snažte se jen vcítit do pocitů člověka v takové situaci! Já bych těch 107 kroků určitě nebyl schopen ujít. (06.11.2004)

(1001) 2008: Inu, mám dilema. Před sledováním tohoto filmu jsem už nějaké to rande s panem Trierem absolvovala a dosud jsem z každého byla, byť i takřka proti své vůli, naprosto odvařena. A jelikož jsem občasný skeptik, tak jsem si řekla, že přece není možné, aby na světě existoval takový génius, kterému sežeru úplně všechno (protože tohle by byl už druhý, jelikož jednoho takového už znám, ale to sem nepatří), no a abych se dostala ke své pointě, tak jsem si řekla, že se milému Larsovi podívám více na zoubek a nebudu ho šetřit, i kdyby trakače padaly. Tanec v temnotách začíná pomalu a pozvolna, až si člověk (já) říká, jak to může dospět k tomu závěru, o jakém už kdesi slyšel, že to k němu dospěje. Potom přestane nad takovými blbostmi přemýšlet, jak ho síla neobyčejně viděné obyčejné reality vtahuje do děje. Píseň "I've seen it all" zabije emocionálně zjitřenou a psychicky labilní dívku do sedačky a vyvolá v ní pocit naprosté identifikace se s hlavní hrdinkou. Náhlý zvrat v ději křičí z plátna: "Jsem nelogický, jsem násilně naroubovaný, jsem vyhnaný do extrému!" Chvíli si na to opět sledovatel zvyká, mozeček mu usilovně pracuje, hysterický konec opět nahlodá podvědomí... A teď přecházím zpět do první osoby. Zkrátka, i když film má rozhodně své mouchy a nezdá se mi dokonalý jako třeba Dogville, za přesné vykreslení vnitřního světa jednoho rezignovaného snílka opět uděluji nejvyšší hodnocení. -"You've never been to Niagara Falls?" -"I have seen water, its water, that's all..." 2017: Jak stárnu, tak moje výtky k filmu zůstávají, ale moje láska k němu se dál prohlubuje. Formální přístup kombinující pohyblivou dokumentární kameru v "normálním" životě a sestřih mnoha statických záběrů v muzikálových číslech tak geniálně nenápadně manipuluje divákův úhel pohledu, že už to samotné si vyslouží nehynoucí obdiv. Naprosto přesně přesní herci pracují tak, že se každá scéna zdá jako nejlépe zahraná scéna, co kdy byla nejlépe zahraná. V imaginárním světě bych neměla problém vytrhnout si srdce z hrudi a dát jednu polovinu Peteru Stormarovi a tu druhou polovinu věnovat Siobhan Fallon Hogan. -"What is there to see?" ♥♥♥ (24.11.2008)

Ano, v závěru už Lars na tu pilu tlačí možná až příliš silně, ale stejně to na mě jako celek fungovalo. Strašně depkoidní výsměch nebohému divákovi. Rušila mě jen jedna maličkost - totiž že si Lars nepohlídal pár reálií plynoucích z toho, že hlavní hrdinka Selma (!) pochází z Československa. Ale vem to čert. Emočně jsem Tanci v temnotách podlehl a sledováním zdejších muzikálových čísel jsem následně strávil opravdu hodně času. PS: Píseň I've Seen It All je dokonalá! (23.01.2011)