Jan Hus

Ta tíž na mě dopadla už poprvé, kdy jsem tenhle snímek viděla.. A dlouho, hodně dlouho jsem sbírala odvahu, abych si to zopákla.. Ono tu ani tak nejde o zpracování, jak se tu celkem dost bezpředmětně komentuje, jde tu přece o mnohem víc... Žít v pravdě, mluvit pravdu, vidět nespravedlnost (hájit slabé a chudé), používat zdravý rozum (neposlouchat slepě), jsme Češi, mluvíme česky, píšeme česky, nebyla to vždy samozřejmost... Síla poselství mě pokaždé složí, k tomu výborní herci a nádherná výprava... (14.01.2021)

Mě to tak nebavilo! Nejde ani tak o to, že by to bylo nějakým způsobem zlé či špatně natočené, ale bylo to prostě neskutečně nudné a filmu se nepodařilo ve mně cokoli probudit, čemuž se, vzhledem k tématu, upřímně divím. To, že je na film nahlíženo přes růžové brýle a je značně idealizován, byl jeden z menších problémů, aspoň kulisy jsou celkem pěkné. (09.11.2016)

Některé repliky ze začátku filmu ve mně díky přispění skupiny Těžkej Pokondr vyvolály smích ve vážných situacích, jinak však tento snímek ke smíchu samozřejmě rozhodně nebyl. Naopak, hodnotil bych ho jako docela zdařilé historické dílo. Jistě, film má zřetelný revoluční náboj, tvůrci si postavu Husa upravili dle potřeby (a v jednu chvíli z něj udělali dokonce opravdového kacíře, když při cestě do Kostnice sám stavěl lid nad boha, to už přehnali), taky čistě čeština nebyla úplně fajn, ale díky těm vpravdě silným emocím, které dokáže snímek v divákovi vyvolat, a Vávrově řemeslnému umu dávám ještě slabší 4*. Stejně jako za to připomínání pravdivé obžaloby zločinecké církve, té není nikdy dost, i když trend dnešní doby velí bohužel něco úplně jiného… (27.12.2012)

Četnost slov „pravda“ a „lid“ v tomto filmu je až maniakální. Jakožto falešný propagandistický kýč to ovšem není až taková hrůza jako panslavistický Jan Roháč z Dubé z r. 1947 (!). A Štěpánek narozdíl od ochotníka Korbeláře hraje, hraje přesvědčivě a místy je strhující. Jeho Hus dokáže být i vtipný. Lze nalézt několik pozoruhodností (třeba kardinálovo zděšení: „Jsi tak prostý nebo tak ďábelský?“) a proč nepřiznat, že při finální Žižkově přísaze mi šel mráz po zádech. Nesetkávám se často s tak působivou poslední pětivteřinovkou, která sama zvedne vyznění celého filmu o patro nahoru. (Geniálně řešeno: kdo je tato dosud komparsní postava posluchače Husových kázání, víme jen z učebnic dějepisu; jakož i to, co bude následovat.) Na hru o socialistickém revolucionáři se nakonec dá přistoupit, jen ať mi nikdo neříká, že je to historický film. K tomu viz komentář Subjektivův, sice torzovitě, ale pro hrubou představu zcela dostatečně. Já se zde jen pozastavím nad detailem, že za celou dobu ve filmu ani jednou nezazní jméno Wiklif. Jak by také mohlo, když je to o socialistické revoluci. Pokud jde o konkrétní fakta, tak v době zlovolné popravy tří tovaryšů Hus nebyl vůbec v Praze. Po návratu se první neděli, vzdor obecnému očekávání, o celé události ani slovem nezmínil. Teprve když šly hlasy, že mlčí ze strachu, zvedl o tom veřejnou řeč. Shrnuto: Vávrův Hus je zfalšovaný Hus, Štěpánkův Hus ovšem dokonale odpovídá národní legendě o svatém mučedníku mistru Janovi. (29.08.2011)

Tak konečně došlo i na mě a já roztočil tuto legendární Vávrovu trilogii. A musím se přiznat, že na datum vzniku se opravdu jedná o obrovský filmařský zážitek. Škoda, že v některých scénách je cejtit ten zatracenej socialismus (až komunismus), ale bez toho by to v té době asi ani nešlo. Celkově vzato je Jan Hus přecizní historický velkofilm, který se tenkrát na rozdíl od dneška nebáli natočit. A hlavně ho natočit uměli. Kulisy, herecké výkony, masové scény, scénář...nic moc složitého (co také vymejšlet) a přesto to skvěle funguje. Film mi v podstatě neřekl nic moc víc, než mi řekla škola, ale Otakar Vávra to dokázal natočit tak poutavě, že se právem může označovat za otce historického velkofilmu v Československu. (28.12.2018)