Vražda po našem

S Oskarovým hodnocením filmu sice nesouhlasím, ale o jeho "komediálnosti" píše velmi trefně. Věru, nejkomediálnějším prvkem na něm je právě označení "komedie" - ale přesto (nebo právě proto) mě překvapuje celkově nízké hodnocení tohoto výtečného filmu. Každopádně, já jsem se bavil náramně. Především: Jedna z životních kreací Rudolfa Hrušínského. Podává svého antihrdinu tak přesvědčivě, že nemám problém se s ním stotožnit (jeden můj kolega naopak pochválil Hrušínského přesvědčivost slovy "že bych mu dal i pětikorunu"). Ponurá nálada stupňující napětí na pozadí prázdné všednosti, nasáklá ovšem komickými momenty - mimořádně zdařilé. Subjektivní, vnitřně přesvědčivý pohled malého človíčka, který je si vědom své malosti a touží po "lepším" - mimořádně zdařilé. Bláznivý závěr "všechno špatně, zpátky, tohle jsem nechtěl!" - unikátní. Konečné "řešení" je tak ztřeštěné, že je až pravdivé. Skvělá kamera, skvělí herci, skvělé všechno. snad jen ta skutečnost, že spolu manželé na její přání nespali, je poněkud přitažená za vlasy. Ale když to vezmeme jako podobenství (někdo má a někdo nemá)... (04.03.2011)

Jsem trošku na rozpacích. Dvě třetiny je film naprosto výbornej, jak pro stránce herecké (jako vždy neodolatelný Rudolf Hrušínský v roli "malého českého člověka"), tak po stránce skvělé budované dusné atmosféry (podpořené tísnivou hudbou Zdeňka Lišky - zejména mě dostal opakovaný téměř minimalistický motiv klarinetu a flétny). Ovšem jakmile se to dostane do polohy těch alternativních konců, z nichž ten poslední mi přišel trošku jako fraška (i díky skoku od černobílého filmu k barevnému), je to takové divné. Prostě mám pocit, jako bych sledoval dva zcela odlišné filmy. Protože zážitek z toho prvního je výrazně delší, a protože mě zde opravdu dostala Liškova hudba, přimhuřuji oči a dávám čtyři hvězdičky. Ale je to hodně s odřenýma ušima... (07.05.2017)

Tak černá komedie to byla. A taky trošku moralita o tom, že když nám něco nevyjde, často chceme vrátit čas. O tomhle snímku platí vlastně skoro totéž, jako o Weissově předchozím filmu, závěrečné hrátky s časem působí jako příprava na Vraždu po našem. A moc by mě zajímalo, jakým vkladem do scénáře přispěl spisovatel Jan Otčenášek, pro jeho tvorbu je tohle téma dost netradiční. (24.03.2020)

(2x) ,,Ani zabít neumím! Tak aspoň důstojně umřu, když jsem nedokázal důstojně žít..." Kdo by řekl, že tenhle napůl experimentální snímek pochází z úplně stejné autorské dvojky (režie Weiss - knižní předloha a scénář Otčenášek) jako válečné drama "Romeo, Julie a tma"? Jako originální nápad je film o psychologickém rozjímání na téma vraždy s několika varianty rozhodně zajímavý, ale povinný rozjezd vztahů byl dost zdlouhavý, bohužel pak na úkor zbytečně rychle provedených variant řešení. Musím říct, že jde o jeden z nemnoha filmů, ve kterých mě Rudolf Hrušínský vyloženě nebavil či spíše působil na mne otravně. Na menším prostoru alespoň mé pocity vylepšili Květa Fialová a můj milovaný Václav Voska. ,,Až přijedu k vám na pobočku, tak zajedeme k mýmu bráchovi na tu slivovici...!" Jinak prvků komedie tam bylo pomálu, stejně tak experimentální a kriminální linie filmu začínají se naplno rozvíjet až v poslední třetině filmu. Několik výtečných scén jako sexuální vražda za doprovodu folklorní lidovky nebo Hrušínského sen o vlastním pohřbu s komentářem o všech zúčastněných docela přibližovalo mé hodnocení ke čtyřem hvězdičkám, ale bohužel to zazdil překombinovaný závěr v posledních dvou minutách. Ten náhlý přechod do barevného filmu se sci-fi odletem auta do vesmíru, to opravdu nepobírám... 65% (12.02.2017)

Krimi komedie? No nevim, zas tak jsem se nesmála, jelikož nebylo čemu. Vražda sice byla několikrát, ale na konci se ukáže, že vlastně ne tak úplně...Tři alternativní konce zřejmě později okoukal Tom Tykwer pro Lolu. Nejlepší byl samozřejmě Rudolf Hrušínský, kvůli němuž jsem toto zapomenuté dílko dokoukala do konce. A pak taky dobové reálie, zejména pohled na tehdejší "provoz" v ulicích Prahy, který mi způsobuje nekontrolovatelné záchvaty nostalgie. (02.01.2011)