Werner Schroeter

Werner Schroeter, třetí z nejvýznamnějších režisérů německé "nové vlny" (po Reineru Werneru Fassbinderovi a Wimu Wendersovi), je tvůrce bytostně romantický - klíčem k jeho filmům i osobnosti je respekt k individualitě, která stojí "proti" neúnosné společnosti.

Schroeter zprvu točil experimentální filmy krátké i dlouhé metráže na formát 8 i 16 mm (EIKA KATTAPA, SMRT MARIE MALIBRANOVÉ), které se hrály ve specializovaných art kinech nebo na festivalech. Do oficiální distribuce vstoupil filmem NEAPOLŠTÍ SOUROZENCI (1978).

Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří třihodinová "surreálná opera" PALERMO NEBO WOLFSBURG (1980), za kterou obdržel Zlatého Medvěda na festivalu v Berlíně, a kterou čas od času hraje pražské Ponrepo.

Pro filmy Wernera Schroetera je typická vypjatá stylizace, výstřednost a expresivita, fragmentární a často ne zcela rozšifrovatelný „snový“ děj, záliba v brakové estetice, queer a transgender tematika i výrazná hudební složka.

Stěžejní herečkou jeho filmů byla Magdalena Montezuma, známá také z Fassbinderových filmů a později Isabelle Huppert pro kterou přímo vznikl Schroeterův předposlední film DEUX (2002). Obsahlý rozhovor s Wernerem Schroeterem vyšel záslouhou Milana Klepikova ve Filmu a době. Na internetu je možné si jej přečíst na stránkách Fantom Filmu.

zencitizen