Zdenek Sirový

Zdenek Sirový (někdy nesprávně psán jako Zdeněk Sirový) se narodil 14. března 1932 na Kladně. Vystudoval v letech 1956 – 1961 režii na pražské FAMU. Podle svých scénářů ještě na FAMU natočil studentské snímky JEŠTĚ VČERA TO ZNAMENALO SMRT (1960) a HLÍDAČ DYNAMITU (1960), které námětově čerpaly z druhé světové války (roku 1963 byl HLÍDAČ DYNAMITU uveden s dalšími námětově podobnými studentskými filmy v klasické kinodistribuci).

Ještě za studií Sirový pracoval na Barrandově roku 1959 jako asistent režie u Zbyňka Brynycha a Jiřího Weisse (PĚT Z MILIONU a ROMEO, JULIE A TMA) a v roce 1961 jako pomocný režisér ve Zlíně u Josefa Pinkavy (OK 12 STARTUJE).

Následně započal vlastní režisérskou dráhu. Jako režisér pracoval ve Filmovém studiu Gottwaldov (1961 až 1963) a ve Filmovém studiu Barrandov (1963 – 1972). Téměř ke všem svým projektům si psal (často ve spolupráci s dalšími autory) i náměty, literární a technické scénáře.

Jako režisér debutoval v hrané tvorbě středometrážními dětskými snímky ze Zlína DANIEL (1961) a CHLAPEC A SRNA (1962). O rok později debutoval i v dlouhometrážní tvorbě, už barrandovským snímkem z prostředí předsedů JZD a jejich problémů pod názvem HANDLÍŘI (1963) s Vlastou Matulovou a manželi Vítězslavem Vejražkou a Jarmilou Krulišovou v titulních úlohách.

O dva roky později Zdenek Sirový stvořil psychologické drama FINSKÝ NŮŽ (1965) s tehdy začínajícím Jaromírem Hanzlíkem. Po čtyřleté přestávce natočil další psychologické drama podle stejnojmenného románu Evy Kantůrkové SMUTEČNÍ SLAVNOST (1969) s Jaroslavou Tichou. Film nebyl po dokončení schválen do distribuce a oficiální premiéru si odbyl až v červnu 1990 (ovšem první veřejné promítání se odehrálo už 16. listopadu 1989 na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy).

Sirový za něj dostal hlavní cenu Zlatý klinec (1990) na Dnech českého a slovenského filmu Bratislava. Po tomto snímku natočil Sirový ve Zlíně tři povídky na námět díla Jacka Londona KAŇON SAMÉ ZLATO (1970), CLAIM NA HLUCHÉM POTOKU (1971) a POSLEDNÍ VÝSTŘEL DAVIDA SANDELA (1971). Roku 1973 ještě stihl za onemocnělého režiséra Otu Kovala (prodělal těžký úraz) provést dokončovací práce na jeho dětském filmu DRUŽINA ČERNÉHO PERA (1973).

Ovšem na začátku normalizace byla režisérovi Zdenku Sirovému znemožněna samostatná režisérská práce (především za film SMUTEČNÍ SLAVNOST) a roku 1972 byl přeřazen jako režisér dabingu do Filmového studia Barrandov – Dabing, kterému už zůstal věrný až do předčasné smrti. Během let 1972 – 1995 se jako režisér podepsal pod desítkami českých verzí zahraničních filmů, stal se jedním z nejplodnějších a nejvýraznějších tvůrců českého dabingu 70. až 90. let.

Jako dabingový režisér a tvůrce českých dialogů se Sirový podepsal na českých verzích významných zahraničních filmů (PŘÍŠTÍ ROK VE STEJNOU DOBU, ROZTRŽITÝ, ČERNÝ KORZÁR, KOČIČÍ HRA, ROCKY, DOBYVATELÉ ZTRACENÉ ARCHY, INDIANA JONES A CHRÁM ZKÁZY, INDIANA JONES A POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA, AFRIČAN, VÁLKA ROSEOVÝCH, PROHNILÍ, STAR WARS, SEDM STATEČNÝCH, NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI nebo STŘIHORUKÝ EDWARD).

Do českého hraného filmu se opět dokázal vrátit až po sedmi letech, kdy mohl natočit normalizací poznamenané filmy HROZBA (1978) a PARAGRAF 224 (1979) a po další sedmileté přestávce dětský snímek OUTSIDER (1986). K povídkám Jacka Londona se Sirový režisérsky vrátil i na konci 80. let dobrodružným snímkem CESTA NA JIHOZÁPAD (1989).

Po 1989 natočil už jen jediný, avšak svůj nejúspěšnější, snímek podle knihy Miloslava Švandrlíka ČERNÍ BARONI (1992) s Pavlem Landovským. Za komedii Zdenek Sirový obdržel Zvláštní cenu (1992) za nejodvážnější výkon na XIV. Novoměstském hrnci smíchu. Podílel se i na českých verzích koprodukčních filmů (PŘELUDY POUŠTĚ, VRAK a KAINOVO ZNAMENÍ).

Točil v televizi (př. LÁSKA MALOVANÁ, KLÍČE NA NEDĚLI, MISTR KAMPANUS apod.). Ke konci 80. si také zahrál malé postavy veksláka Vikiho (BONY A KLID) a režiséra dabingu (BYLI JSME TO MY?). Některé jeho filmy získaly řadu ocenění na různých festivalech. Premiéry filmu MALOSTRANSKÉ HUMORESKY (1995), nad nimž měl jen režijní dohled, se už nedožil.

V pozdějších dobách se věnoval taktéž pedagogické práci na FAMU v Praze, kde postupně vyučoval dabing na Katedře zvukové tvorby (1987 – 1989) a po Jiřím Menzelovi se stal až do své smrti vedoucím Katedry režie (1993 – 1995). In memoriam obdržel Cenu Františka Filipovského (1995) jako Cenu za celoživotní mimořádnou dabingovou tvorbu.

V 90. letech se angažoval i v opět ustaveném FITESU. Byl otcem herce a filmového producenta Filipa Sirového (*1967) a herečky Elišky Sirové (*1968). Filmový a dabingový režisér, scenárista a pedagog FAMU Zdenek Sirový zemřel náhle 24. května 1995 v Praze ve věku třiašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour