Edita Dindělová

 vl. jm. Dzinzielová (* 17. 4. 1940 Český Těšín) – herečka. Začínala na přelomu 50. a 60. let v Divadle pracujících v Mostě a v souboru Státního zájezdového divadla, pak byla krátce členkou plzeňského Kabaretu Alfa, čtyři sezony hrála v Opavě a tři v Chebu a poslední angažmá měla v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně – Mladé Boleslavi (1970–80). Ve filmu se uvedla epizodkou anonymní dívky ve zdařilém přepisu Kunderovy povídky Já trůchlivý Bůh (1969) A. Kachlíka. S její nepřehlédnutelnou postavou vnadné ženy kyprých tvarů se diváci nadále setkávali na plátně v 70. letech v deseti roličkách: mladá žena (Šance, 1971), Kryštofová (Aféry mé ženy, 1972), instalatérka (Holky z porcelánu, 1974), Marie (Pomerančový kluk, 1975), Edita (Dům Na poříčí, 1976), Andula (Náš dědek Josef, 1976), Ostravačka (Bouřlivé víno, 1976), škrcené blondýny (Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, 1979) a obnažené pouťové mořské panny (Lásky mezi kapkami deště, 1979). V 80. letech následovaly ještě epizody děvky (Šílený kankán, 1982), čtyřicátnice (Od vraždy jenom krok ke lži, 1982), učitelky tělocviku (Jára Cimrman, ležící, spící, 1983) a naposled jako kresličky (Fandy, ó Fandy, 1983). Podstatně méně se objevovala na obrazovce (Královské usínání, 1974) a mladá dělnice v Anně proletářce (1980); tato tv. incenace byla namluvena na gramofonové desky (1981) a paradoxně ji dodnes nabízejí některé veřejné knihovny.