Catherine Samie

Catherine Samie se ve své kariéře věnovala především práci na jevišti a půlstoletí strávené na nejslavnější francouzské scéně Comédie Française z ní dnes činí jednu z nejvýznamnějších osobností francouzského divadla, z řady filmů je ale dobře známá i českým divákům. Narodila se jako Catherine Céline Pauline Samie v Paříži, kde také vyrůstala a absolvovala studium herectví na Národní konzervatoři dramatického umění; jejími pedagogy byli významní herci jako Pierre Dux nebo Béatrix Dusanne. Studium herectví absolvovala rolí Dorine v Molièrově Tartuffovi v roce 1956, v témže roce se s několika vrstevníky také objevila v krátkém filmu MOLIÈRE (1956).

Hned po absolutoriu byla Catherine Samie angažována do nejvýznamnějšího francouzského divadla Comédie Française a setrvala zde po celou svou hereckou kariéru (1956-2006). Za tuto dlouhou dobu na této scéně prošla postupně všemi statuty, kterými Comédie Française výrazně odlišuje postavení, prestiž a výhody jednotlivých členů souboru. Vyvrcholením kariéry každého francouzského herce je statut tzv. doyen de Comédie Française a Catherine Samie jej užívala od roku 1990. Po nástupu do Comédie Française hrála v několika Molièrových hrách, dílo tohoto velkého klasika provázelo hereččinu kariéru až do jejího závěru, hrála i v kusech dalších významných postav francouzského dramatu (Corneille, Beaumarchais, Racine, Rostand), jejímu živelnému temperamentu nebyla cizí ani účast v proslulých fraškách autorů typu Georgese Feydeaua nebo Eugèna Labiche. Stejně tak dobře se ale prosadila i ve stěžejních dílech světového dramatu, z ruské klasiky to byli F. I. Dostojevskij (Zločin a trest) nebo A. P. Čechov (Racek), dále například W. Shakespeare (Zimní pohádka, Jak se vám líbí), později hrála i v moderně (Bertolt Brecht a jeho Matka Kuráž, dále například francouzská autorka Marguerite Duras). Se souborem Comédie Française absolvovala také zájezdy do zahraničí, v roce 1961 například v USA a Kanadě. Její herecké výkony vznikaly pod vedením nejslavnějších francouzských režisérů (Jean Meyer, Maurice Escande, Jacques Charon, Jean-Paul Roussilon), za zmínku stojí také fakt, že v době, kdy nemohl pracovat v Československu, režíroval v Comédie Française i Otomar Krejča.

Po již zmíněném krátkém filmu MOLIERE debutovala nedlouho poté i v celovečerním filmu a menší roli si zahrála v komedii POD POKLIČKOU (Pot-bouille, 1957). Díky značnému vytížení divadlem se k dalšímu natáčení dostala až v polovině 60. let a hrála v povídkových filmech SVĚTÁCI (Les bons vivants, 1965) nebo NEJSTARŠÍ ŘEMESLO NA SVĚTĚ (Le plus vieux métier de monde, 1967), účinkovala také v televizi. Práce pro film nebyla pro Catherine Samie nikdy prioritou, z dekády sedmdesátých let si ale zaslouží zmínku několik filmů, v nichž vytvořila vedlejší role po boku Annie Girardot, například STARÁ PANNA (La vieille fille, 1972) nebo DO TOHO, MAMINKO (Vas-y maman!, 1978). Českým divákům je ale nejlépe známá jako noblesní a přitom živočišná paní Guitonová v legendární komedii ROZTRŽITÝ (Le distrait, 1970). Z její další filmografie připomeňme sentimentální komedii VINCENTŮV PŘÍTEL (L'ami de Vincent, 1983), kde hrála jednu z bývalých milenek hlavního hrdiny.

V roce 1990 po dobu dvou měsíců zastávala Catherine Samie dočasně funkci ředitelky Comédie Française, po této krátké epizodě se ale vrátila k herecké práci. Z jejích posledních výstupů na jevišti stojí za zmínku Ibsenova Hedda Gablerová, s níž hostovala na scéně Théâtre du Vieux-Colombier. Svou jevištní kariéru zakončila Beckettovou hrou Š'tastné dny, za niž byla nominována na Molièrovu cenu. V roce 2006 opustila řady Comédie Française a od té doby je jen čestnou členkou divadla. Její uměleckou dráhu lemuje také několik státních vyznamenání udělených za cenný přínos francouzskému divadlu. Catherine Samie je nositelkou Řádu za zásluhy, od ministerstva kultury obdržela Řád umění a literatury a byla dekorována i nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, řádem Čestné legie.

Jako divadelní herečka je Catherine Samie dnes již v penzi, ve světě filmu ale ještě neřekla poslední slovo. Kromě práce pro televizi hrála menší role například v amerických filmech natáčených ve Francii JEFFERSON V PAŘÍŽI (Jefferson in Paris, 1994) nebo ROZVOD PO FRANCOUZSKU (Le divorce, 2003). Jedinou protagonistkou byla ve filmu POSLEDNÍ DOPIS (La dernière lettre, 2002), který byl pro kameru upraven ze stejnojmenné jevištní předlohy (Catherine Samie za tuto hru prezentovanou v Comédie Française získala cenu Syndikátu divadelních kritiků). Zatím naposledy se Catherine Samie připomněla menší roli v thrilleru 22 VÝSTŘELŮ (L'immortel, 2010).

Pavel "argenson" Vlach