Zajímavosti (45)
Kráska v nesnázích (2006)
- Roman Luknár (Jarda Čmolík) řekl: "U Krásky jsem měl poprvé pocit, že nehraju. Honza vás dovede přivést do takové atmosféry, že si o tom spolu popovídáte - jaký je to člověk, v jaké je situaci, jaké má vztahy s tím a tím - že pak jdete a jakoby mimoděk to zahrajete. Já nad tím, jestli mám bejt blbej nebo inteligentní, nepřemýšlím. Když o té postavy vím, kdo to je, v jakém prostředí se nachází, tak jenom jednoduše zalistuji v paměti a najdu něco, co jsem sám zažil, někoho, koho jsem znal - jak chodil, jak se tvářil, jaké měl myšlení... Díky svým začátkům ve Španělsku jsem potkal spoustu úžasných typů, které se dají využít jak ve filmu, tak v divadle. A ještě jedna věc je Hřebejka důležitá: Jarchoň. Jeho scénář čtete hezky a uvolněně jako knížku, ale není to žádný ješita, který by se rozčiloval, když řeknete 'ty a já' místo 'já a ty', naopak. U Hřebejků jsou všichni otevření a přístupní." (NIRO)
Obsluhoval jsem anglického krále (2006)
-
Velmi komplikovaný vývoj snímku shrnul Jaroslav Sedláček v roce 2006 takto:
- 1986: První opravdu doložitelná zmínka o tom že se pracuje na filmové adaptaci "Anglického krále". Vedoucí 1. dramaturgické skupiny na Barrandově Jiří Blažek oznamuje, že režisérem filmu bude Karel Kachyňa.
- Květen 1990: Filmové studio Barrandov kupuje filmová práva na Hrabalův román. Opční právo má na čtyři roky.
- Leden 1993: Barrandov je privatizován společností AB Barrandov, nicméně práva na "Anglického krále" nejsou z rozhodnutí ministerstva kultury součástí privatizace.
- Prosinec 1993: Hrabal prodává filmová práva rovným dílem společnostem Perathon Film (producent Joseph Vilsmaier) a Studiu Sirotek (Jiří Sirotek). O rok později Perathon Film prodává svůj podíl Sirotkovi. Režisérem filmu má být Karel Kachyňa, scenáristou Václav Nývlt, jehož podpis najdeme mj. pod Ostře sledovanými vlaky (1966).
- Duben 1995: Sirotek podepisuje s Hrabalem dodatek k původní smlouvě, který mu umožňuje volný výběr scenáristy i režiséra.
- Červen 1995: Sirotek oslovuje ke spolupráci Jiřího Menzela. Ten svůj vstup do projektu podmiňuje souhlasem Kachyni, ten je však proti, proto Menzel od projektu odstupuje.
- Prosinec 1995: Kachyňa znovu kupuje od Hrabala práva. Ve smlouvě se praví, že Hrabal "neuzavřel a neuzavře" žádnou podobnou smlouvu s někým dalším. Režisér spojuje své síly se společnostmi Fronda Film (Jiří Pomeje) a Whisconti (Pavel Melounek, David Prudký). Opční právo mají na pět let.
- Leden 1996: Jiří Menzel se domnívá, že Kachyňa o látku ve skutečnosti nestojí, protože točí jiné filmy a seriály, a podepisuje s producentem Sirotkem smlouvu na scénář a režii "Anglického krále". Vzápětí poté Kachyňa veřejně oznamuje svůj prosincový obchod. Menzel se setkává s Hrabalem a ten podpis pod smlouvou pro Kachyňu a společnosti Fronda Film a Whisconti odvolává. Právníci se přetahují, na čí straně je právo.
- Červen 1996: Menzel dokončuje první verzi scénáře. Hrabal ji opatřil připomínkami, které Menzel zohledňuje do druhé verze. Podle Sirotka se začne točit na jaře 1997.
- Leden 1997: Sirotek spojuje síly s televizí Nova. Přípravné práce na filmu mají začít od dubna 1997.
- Únor 1997: Po pádu z okna nemocnice umírá Bohumil Hrabal.
- Červen 1997: Menzel vydává tiskové prohlášení, v němž Sirotka obviňuje ze lží, povodů a nemravného chování. Práva, která Menzel pro Sirotka získal od Hrabala za 50 tisíc korun, Sirotek prodal Nově za 4,5 milionu Kč. Nova chce vedle filmu natočit i seriál, což je pro Menzela nepřijatelné. Od projektu odstupuje a veřejně se omlouvá Kachyňovi.
- Říjen 1997: Objevuji se zprávy, že se chystá spojení obou konkurenčních projektů.
- Listopad 1997: Sňatek z rozumu se odkládá. Pro látku se hledá nový režisér.
- Červen 1998: Poprvé se v souvislosti s "Anglickým králem" zmiňuje jméno Jana Svěráka.
- Červenec 1998: Menzel sešvihal Sirotka na festivalu v Karlových Varech proutkem.
- Srpen 1999: Umírá Václav Nývlt. Vladimír Železný odchází s "novou" Novou na Barrandov, práva na "Anglického krále" zůstávají společnosti ČNTS.
- Leden 2000: Práva kupuje od společnosti ČNTS producent Rudolf Biermann.
- Březen 2000: V tisku se objevuje informace, že "Anglického krále" se ujme scenáristicko-režijní tandem Petr Jarchovský a Jan Hřebejk. Jan Svěrák to komentuje slovy: "Přeji kolegům hodně úspěchů, ta látka je prokletá."
- Únor 2004: Scenárista Evžen Gogela se dostal se svojí adaptací "Anglického krále" mezi pět nejlepších scénářů v soutěži o Cenu Sazky. Biermann protestuje u organizátorů, neboť vlastníkem práv je on, a Gogela je nucen ze soutěže odstoupit.
- Březen 2004: Umírá Karel Kachyňa.
- Duben 2004: Společnost AQS kupuje od Biermanna práva na film.
- Červenec 2004: Hřebejk oficiálně potvrzuje svůj úmysl natočit Anglického krále.
- Srpen 2004: Jiří Sirotek umírá na infarkt. Hřebejk odstupuje od projektu.
- Září 2004: Majitelé práv paralelně oslovují ohledně možné spolupráce režiséry Jana Svěráka a Jiřího Menzela.
- Říjen 2004: Menzel podepisuje smlouvu o smlouvě budoucí, zároveň se zavazuje napsat nový scénář.
- Květen 2005: Menzel podepisuje smlouvu na film.
- Listopad 2005: Na oficiální tiskové konferenci je představen projekt filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Producenty filmu jsou společnosti AQS a Bioscop.
- Březen 2006: První klapka.
- Červen 2006: Film, jehož rozpočet činí 84,5 milionuKč, je dotočen.
- Prosinec 2006: Slavnostní premiéra v pražském kině Lucerna.
- Leden 2007: Snímek je uveden do široké distribuce. (NIRO)
Horem pádem (2004)
-
Režisér Jan Hřebejk v čase vzniku filmu pro tisk okomentoval výběr hereckého obsazení:
- Jan Tříska (profesor Horecký): "Spojení Tříska-Vášáryová mě něčím lákalo a dost dobře ani nevím čím. Třísku jsem poznal před několika lety na festivalu Finále v Plzni, kde byl předsedou poroty. Tedy poznal, jenom zprostředkovaně poznal. Strávili tam s Petrem Jarchovským, Jardou Duškem a Honzou Malířem určitý hezký čas a volali mi do Irska, že Tříska je fajn. Herecky mě nadchl jako Král Lear. A v neposlední řadě mě baví jeho občanskost. Ze všech přátel a přátelíčků Václava Havla se na něj počátkem 70. let jako jeden z mála nevykašlal. Pro mě je to statečný muž, který našel sílu ve čtyřiceti změnit od základu svůj život, a mě fascinuje."
- Emília Vášáryová (Věra Horecká): "Jednak jsem chtěl navázat a spolupráci z Pelíšků a jednak se mi líbilo nabídnout jí protiúkol, postavu, která je úplně jiná než ona sama. Lákalo mě z velice půvabné a laskavé dámy udělat odkvetlou, rasistickou a přitom vysoce inteligentní ženskou. Chtěl jsem, aby ty nehoráznosti, které její postava vypouští z úst vyzněly přesvědčivě. Chtěl jsem od té postavy určitý temperament, určité napětí a Milka pro mě tímhle chodcem na hraně je."
- Jiří Macháček (Franta Fikes): "U obsazení téhle role to byla trochu kombinatorika. Zkoušel jsem na ni víc herců a u Jirky se mi zdálo, že ji nejvíc chce. Ne snad z prestižních důvodů, ale že tu postavu nejvíc chápe. Navíc je Jirka spolužákem Nataši a žákem Jardy a mě ten trojlístek Nataša-Jirka-Jarda zajímal a bavil. A pak se mi taky líbilo udělat z tohoto idolu populární hudební skupiny přitroublíka s rozseklým pyskem."
Petr Forman (Martin Horecký): "Pro postavu Martina se mi zdála klíčová věta: 'Mami, ale já jsem taky emigrant,' a já nechtěl, aby vyzněla nevěrohodně nebo dokonce trapně. Hledal jsem někoho, kdo bude hrát minimalisticky a kdo má až nečeský šmrnc. Petr sice není emigrant, ale za svoje herectví ručí životem, má vnitřní sebevědomí a to, čemu já říkám písek na dně lodi."
- Nataša Burger (Mila): "Žačka Jardy Duška z Ježkovy konzervatoře. Věděl jsem, že postava Milušky je do značné míry pro film klíčová, a Nataša mě napadla jako první, když jsem scénář četl. Viděl jsem ji ve slovinském filmu Volnoběh, který byl v karlovarské soutěži spolu s Pelíšky, a Jarda mi zprostředkoval i videokazetu z kamerových zkoušek na jistou roli ve filmu České televize, kterou nakonec ale kvůli svému přízvuku nedostala. Když jsem ji na těch kamerovkách viděl, nebylo co řešit. Měla v sobě tu bláznivost i ty emoce, které jsem pro tuhle roli potřeboval. Navíc mi vyhovovalo, že ačkoliv je to výborná herečka, u nás ji nikdo nezná."
- Jaroslav Dušek (Plukovník): "S Jardou moc rád dělám a navíc je to můj kamarád. Ale role mu nedávám proto, že je to můj kamarád, ale proto, že aniž bych chtěl někoho urazit, tady žádný druhý tak inteligentní herec není. Baví mě jeho humor, a i když třeba Ondřej Trojan nebyl srozuměn s jeho obsazením do této role a zpočátku měl trochu strach, aby tuhle hnusnou postavu nějak nepolidšťoval, věřil jsem mu a stejně jako u Milky Vášáryové jsem ho chtěl vidět v protiúkolu."
- Kristýna Liška Boková: "Když jsem ji viděl, moc mě bavila a moc jsem ji do tohoto filmu chtěl, ačkoliv vůbec není herečka. Dokonce jsme kvůli ní změnili scénář. Původně matka dělala balet a dcera pracovala v poradně pro uprchlíky, ale kvůli ní jsme to otočili. Chtěl jsem, aby mi v tom filmu mohla jako tanečnice opravdu zatancovat." (NIRO)
Horem pádem (2004)
- Scenárista Petr Jarchovský se zmínil, že v postavách dvou pitomců-převaděčů (Jan Budař, Zdeněk Suchý), kteří na začátku vezou mimino, viděl dva syny mladíků z Černého Petra (1963) - jak dospěli a co z nich vyrostlo. (NIRO)
Horem pádem (2004)
- Scénárista Petr Jarchovský si ve filmu zahrál malou roli muže v hospodě, ve scéně s Emílií Vásáryovou, stejně tak se ve scéně objevuje i Petr Šabach, spisovatel, jehož knihy se několikrát staly předlohou filmů Jana Hřebejka. (Witta)
Pupendo (2003)
- Konečná podoba postavy Vládi z nemalé části vznikla díky jejímu představiteli, Pavlu Liškovi, který k tomu řekl: "Asi tak polovinu z tý postavy jsme vymysleli na místě a to natáčení bylo díky tomu hrozně zábavný a dobrodružný. Ve scénáři bylo třeba napsáno - improvizace: Bolek Polívka a Pavel Liška. A k tomu jedna věta. Ale musím říct, že největší kumšt na tý roli, která je teda hrozně vděčná, je ji vůbec vymyslet. A to Jarchovský s Hřebejkem a Šabachem udělali." (NIRO)
Pupendo (2003)
- Rok po natočení filmu vyšla filmová povídka „Pupendo“ v knize společně s povídkami „Šakalí léta“ a „Pelíšky“. Autorem je Petr Jarchovský. (sator)
Pupendo (2003)
- Jako předloha ke scénáři posloužila Petru Jarchovskému novela Petra Šabacha „Opilé banány“, ale jen jako inspirace – nadupaný děj byl úplně jiný a stal se námětem i několika dalších filmů. (Brtniik)
Želary (2003)
- Scenárista Petr Jarchovský prozradil, že autorka předlohy Květa Legátová za film odmítala honorář. Když na tom ale produkce trvala, řekla, že část peněz chce v granulích pro zvířata (měla mnoho koček). A protože jich bylo hodně, darovala část z nich útulkům. (sator)
Želary (2003)
- Autor scénáře Petr Jarchovský pracoval kdysi na Barrandově a dostal za úkol probrat staré tisky, zda v nich nenajde něco zajímavého. Našel povídku „Želary,“ aniž tušil kdo je autorem. Dílo mu přišlo velmi silné a zralé, ale jméno na tiskovině nikdo neznal, takže než se podařilo zjistit, o koho doopravdy jde, domníval se, že se je to pseudonym někoho, kdo dříve nemohl publikovat. Pátrání ztížila skutečnost, že jméno Květa Legátová bylo fiktivní, protože pravé jméno autorky je Věra Hofmanová. Dalším překvapením pak bylo, že se jednalo o starší učitelku na penzi. (sator)
Musíme si pomáhat (2000)
- Podobně jako při psaní Pelíšků (1999), i tentokrát si Petr Jarchovský vzpomněl na svého dědečka. Zatímco dříve posloužil coby částečná předloha postavy, ztvárněné Jiřím Kodetem, tentokrát scenárista využil jeho vzpomínek pro vytvoření německého úředníka Kepkeho (Martin Huba). Pro měsíčník Cinema tehdy napsal: "Můj dědeček prožil válku v německém lágru. Když byl v devětatřicátém roce na udání zatčen a ocitl se v německé věznici, plivl mu německý oficír do tváře a řekl mu, že jsou mu milejší tři němečtí vrazi než jeden politický vězeň z Československa a že si může být jist, že věznění nepřežije. Léta měl dědeček na dveřích samotky napsáno: Návrat nežádoucí. Těžko si lze představit, co mu běželo každou noc hlavou. Oficír, jistý Krauze, byl typ starého pruského soldáta, který těžce nese Versailleskou smlouvu a úpěnlivě věří v konečné vítězství Německa. Když mu na frontě v Africe zabili prvního syna, nechal nastoupit celý lágr a vzdávat dlouhé hodiny čest padlému hrdinovi. Když mu po čase zabili v Rusku syna druhého, nebylo po zdrceném otci náhle ve věznici ani vidu, ani slechu. Když však, v závěru váílky, padl, zastřelen na útěku, i mladičký třetí syn, nevydržel i tento kalený nacista drtivost tragédie, která mu nejprve vygumovala mozek a pak i rodinu, vzala za své a on, zoufalý, obcházel cely právě s přeživšími politickými vězni z okupované Evropy, omlouval se jim a oplakával své mrtvé syny. Voják, oficír zmizel a zbyl pouze osamělý otec, otec, který přišel doslova o vše. Když dědeček vzpomínal na léta strávená v německých kriminálech, a že na ně nerad vzpomínal, zmiňoval nejčastěji tento příběh, mnohem častěji než líčení útrap a hrůz, které musel od Němců vytrpět. Možá proto, že je o proměně, o uvědomění si absurdity války, o přiznání viny, o pokání." (NIRO)
Musíme si pomáhat (2000)
- Ve svých zápiscích vzpomínal Petr Jarchovský na báječné náhody při vybírání lokací v Josefově, kde Jan Hřebejk s Milanem Býčkem procházeli dvorky. V jednom z nich, docela maličkém a zastrčeném až na konci romského sídliště, je zastavila stará paní. Představili se jí a ona je pozvala k sobě do bytu: "Zdá se to neuvěřitelné, ale byt paní Červené v Josefově odpovídal naprosto přesně popisu imaginárního bytu hlavních hrdinů v našem filmu. Shoda okolností šla až tak daleko, že na stěnách visely stejné obrazy, které jsem si vymyslel a které by se musely nechat malovat! Ty nám byly laskavě zapůjčeny. Vrcholem všeho však byl "manželův zavřený pokoj". Třináctá komnata. Paní Červená, vdova, tento pokojík již léta neobývala. Takže když tam byli uvedeni, nalezli zde množství rekvizit ze čtyřicátých let včetně dobového tisku, literatury a mapy protektorátu Böhmen und Mähren na stěně! Byt paní Červené, ideálně umístěn uprostřed filmového exteriéru, se stal detailním předobrazem pro atelierovou dekoraci, kterou podle něj vystavěl architekt Býček v ateliéru č. 4 na Barrandově. A to ještě nebyl konec - v Josefovské ulici, ve které jsme hodlali natáčet většinu exteriérových záběrů, před rokem spadl dům. Zřítil se, jako kdyby na něj kdosi shodil bombu. Část zdiva stála, v koupelnách visely ještě ručníky, zatímco druhá část domu, ve změti trámů, cihel a zničeného nábytku, ležela na zemi. A šlo o ruinu čerstvou, jako by dům dostal letecký zásah včera. Co víc si můžou filmaři, kteří natáčejí film z válečných časů, přát? Poprosili jsme paní starostku, zda by s odklízením ruiny pár týdnů nepočkali, a dekorace, za kterou bychom jinak museli těžce platit, byla na svém místě." (NIRO)
Musíme si pomáhat (2000)
- Scenárista Petr Jarchovský ve svých zápiscích pro časopis Cinema vzpomínal, jak se filmařům vydařilo hledání lokací: Honza Hřebejk s architektem Milanem Býčkem objezdili spoustu východočeských městeček. Nalezli několik ucházejících míst, avšak povětšinou roztroušených po různých městech, často vzdálených a pro účely natáčení tedy komplikovaných. V závěru jedné z obhlídek navrhl Honza, aby se stavili ještě v Jaroměři-Josefově. Znal to město trochu z mého vyprávění. Celá moje rodina odtamtud pochází a já trávíval v Jaroměři u babičky jako školák nejedny prázdniny. (...) Pravda je taková, že rodinné okupační historie spojené s mládím mého otce a dědy, mám přirozeně spojené právě s Jaroměří. Pokud vytvářím iluzi maloměsta, vidím ji před sebou. (...) Pravý zázrak se však stal, když svým autem, v domnění, že exteriéry jsou víceméně nalezeny, přejeli šraňky a říčku Metuji a vjeli bránou do Josefova. Josefov, jak už název městečka vypovídá, je vlastně stará josefínská pevnost vystavěná na obranu Rakouska proti Prusům. "Tam můžeš postavit kameru na koleje a udělat stometrovou jízdu se všemi průhledy do dvorů a dalších ulic a nemusíš měnit jedinou lampu, jediné okno. Nic. Můžeš vlézt s kamerou do auta a jezdit po hvězdicovitých dlážděných ulicích josefovského ghetta sem a tam a nestane se ti, že bys zabral něco rušivého. Je to zázrak a požehnání, můžeme film provětrat a vytáhnout do exteriérů, aniž bychom platili miliony za stavbu dekorací. Když nalezneš přirozenou dekoraci, která tu stojí, můžeš si k rozpočtu pomyslně přičíst desítku milionů, která ti spadla doslova z nebe," líčil mi Honza své pocity nad vyvolanými fotografiemi místa, kde jsme pak v létě prakticky celý film natočili... (NIRO)
Pelíšky (1999)
- Režisér Jan Hřebejk vzpomínal, že "když jsme točili vánoční scénu s Evou Holubovou a Jardou Duškem, říkali jsme si, že syn Péťa by měl dostat k Vánocům něco konkrétního, neměl by se jen hrabat v balíčcích. 'To je jasný,' řekl Jarchoň, 'stavebnici Merkur, tehdy jsme přece všichni chtěli Merkur!' Na tom se vzácně shodlo několik generačně odlišných spolupracovníků. Začalo se řešit, kdo má doma Merkur nejzachovalejší. Udělala se pauza a rekvizitáři se rozjeli po Praze. Do hodiny přijeli se třemi Merkury." (NIRO)
Pelíšky (1999)
-
Byť film vychází především z knihy Petra Šabacha "Hovno hoří", postavu otce Krause (Jiří Kodet) vymodeloval scenárista Petr Jarchovský především podle vlastního dědečka. Několik svých vzpomínek zapsal takto:
- To, že má děda v dílně schovaného Mausera, mi prozradila moje teta Jindřiška, dědova mladší dcera, která s ním bydlela a válčila. Dodala tehdy, že by se vůbec nedivila, kdyby měl děda v tom svém bordelu v dílně za almarou zastrčenou zaschlou kostru nějakého esesáka. To ovšem dodávat neměla, protože já si pak v noci představoval, jak se ten esesák, vlastně už jen kostlivec v plesnivé esesácké uniformě, plíží dědovým bytem, vrže parketami a sklání se nade mnou v posteli, a já se marně snažím uniknout jeho kostnatým pařátům a prázdným očním důlkům pod těžkou péřovou, chladivou zatuchlinou nevytápěné ložnice vonící duchnou.
- Tetu Jindřišku si děda pořídil po válce. Před válkou měl s babičkou moji maminku. Byl jí právě rok, když dědu Němci zavřeli, celých dlouhých šest let se neviděli, a když se děda vrátil, čekala na něj doma sedmiletá "cizí" holka. Proto si můj dědeček chtěl pořídit druhé děcko, konkrétně syna, konečně dědice trůnu. Výsledkem však byla zase jenom holka, která mu byla tak obludně ve všem včetně povahy podobná, že ji nejprve rozmazlil a pak s ní válčil. Z války světové do války soukromé. Cosi se stalo, a když moje teta Jindřiška dosáhla puberty, kolem zuřila válka generací, swingovala 60. léta a dědova představa jeho příkladné výchovy se zhroutila jako domeček z karet.
- A pak zbyl vnuk, který tu stonával. Lehával jsem v ložnici, v ohromné dřevěné posteli, pil čaj s havanským citronem a medem od belgických včel a potil se pod tou velkou modrobíle pruhovanou duchnou. U staré philipsky sedával o deváté děda, nešetrně mi u postele kouřil dutinky, které pěchoval Tarasem Bulbou zvláštním pěchovátkem, a na hranici slyšitelnosti šelestil Hlasem Ameriky. To byla má ukolébavka v časech mých častých nemocí... (NIRO)
Pelíšky (1999)
- Na téma téměř modelového střetu dvou rodin Petr Jarchovský vzpomínal: "Na Hanspaulce to bylo takhle sestěhovaný často. Pamatuju si na jednu vilu, kde nahoře žila vdova po generálu Eliášovi a dole nějaký náměstek ministra vnitra. Pro nás tohle vynucené spolužití růzých společenských garnitur bylo komediální východisko." K vyústění pak dodal: "Ten lampasák bojuje donkichotsky o výdobytky socialismu, ale má to prohraný, stejně jako svoje velení v rodině. A na konci se mu jeho svět zhroutí. To je výsledek okupace. Smíření je možná v tom, že se na konci vezmou dva lidi z různých rodin. Půlka jedné rodiny jinak ale skončí v emigraci, někdo si sáhne na život, i když je to ukázáno nadneseně. A největší svině filmu se stane ředitelem školy. To je výhled do sedmdesátých let. Ten film nemá happy end." (NIRO)
Pelíšky (1999)
- Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským měli původně vymyšlený vtip, během kterého měla k Evě (Eva Holubová) přijít na oběd trojice nápadníků během jedné neděle. (Hřebejk: "... odejde jeden, vyndá další knedlíky, odejde druhej, vyndá další knedlíky..."). Nakonec ale dospěli k lepší variantě - Jarchovský: "Řekli jsme si, že radši tenhle fór obětujeme, protože když namlouvací obědy rozprostřeme v čase, když bude ženichy hledat celý film, až skončí u otce Krause, povine se nám to filmem jako červená nit a na diváka to bude působit dojmem příběhu, jakési pevné story. Ovšem odhalit tenhle banální trik, který dává pocit kontinuálního souvislého příběhu, nám trvalo osm nebo devět verzí scénáře." (NIRO)
Pelíšky (1999)
- Jan Hřebejk společně s Petrem Jarchovským věnovali přípravě filmu celé čtyři roky. (Jaryktichy)
Pelíšky (1999)
- Roli Krausové měla původně hrát Iva Janžurová. Ta se ale kvůli pověrčivosti nechtěla smířit se smrtí své postavy a žádala proto scenáristu Jarchovského, aby upravil scénář. Ten to odmítl a role byla nabídnuta Emílii Vášáryové. (Olík)
Pelíšky (1999)
- V roce 1999 dostal film Hlavní cenu diváků a Cenu poroty Zlatý prim na soutěži Novoměstský hrnec smíchu. Za scénář dostal cenu Petr Jarchovský a oceněni byli i herci Jiří Kodet (Kraus) a Eva Holubová (Eva). (Stocki)
Související novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
17.04.2018
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (více)
Když na filmový festival, tak do Hradiště
26.06.2016
Letní filmová škola Uherské Hradiště letos totiž slibuje opravdu pestrou podívanou. A to nejen, co se filmů týče. Programové bloky, jakými jsou mimo jiné Fokus, zaměřený na Filipíny, či Inventura,… (více)
Scenárista
| Filmy | |
|---|---|
| 2024 |
Život k sežrání |
| 2023 |
Sestry |
| 2021 |
Známí neznámí |
| 2020 |
Bourák |
| 2017 |
Zahradnictví: Dezertér |
Zahradnictví: Nápadník |
|
Zahradnictví: Rodinný přítel |
|
| 2016 |
Učitelka |
Zloději zelených koní |
|
| 2013 |
Klauni |
Líbánky |
|
| 2011 |
Nevinnost |
| 2010 |
Občanský průkaz |
| 2009 |
Kawasakiho růže |
| 2008 |
U mě dobrý |
| 2007 |
Medvídek |
| 2006 |
Kráska v nesnázích |
| 2004 |
Horem pádem |
| 2003 |
Pupendo |
Želary |
|
| 2000 |
Cesta z města |
Musíme si pomáhat |
|
| 1999 |
Pelíšky |
| 1993 |
Šakalí léta |
| 1990 |
Pějme píseň dohola |
| Seriály | |
|---|---|
| 2022 |
Pozadí událostí |
Rošády (E04) |
|
Střet zájmů (E03) |
|
Pozadí událostí (E02) |
|
Paridův soud (E01) |
|
| 2019 |
Vodník |
Epizoda 3 (E03) |
|
Epizoda 2 (E02) |
|
Epizoda 1 (E01) |
|
Živé terče |
|
Epizoda 3 (E03) |
|
Epizoda 2 (E02) |
|
Epizoda 1 (E01) |
|
| 2018 |
Profesor T. |
Smrt v maskách (E07) |
|
Inspekce (E03) |
|
Kolej Vltava (E01) |
|
| 2016 |
Modré stíny |
Epizoda 4 (E04) |
|
Epizoda 3 (E03) |
|
Epizoda 2 (E02) |
|
Epizoda 1 (E01) |
|
Pět mrtvých psů |
|
Epizoda 3 (E03) |
|
Epizoda 2 (E02) |
|
Epizoda 1 (E01) |
|
| 2015 |
Případ pro exorcistu |
Epizoda 3 (E03) |
|
Epizoda 2 (E02) |
|
Epizoda 1 (E01) |
|
| 2014 |
Škoda lásky |
Úspěšný lov (S01E04) |
|
| 2013 |
Škoda lásky |
Hrdina (S01E13) |
|
S jedním uchem na veselo (S01E12) |
|
Škoda lásky (S01E01) |
|
| 1991 |
Velmi uvěřitelné příběhy |
Dlaždice (E06) |
|
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1997 |
Bakaláři 1997 (seriál) |
Dobrá zpráva (E17) |
|
Poslední koncert (E09) |
|
Okno (TV film) |
|
Past (TV film) |
|
Herec
| Filmy | |
|---|---|
| 2008 |
U mě dobrý |
| 2007 |
Medvídek |
| 2004 |
Horem pádem |
| 1993 |
Šakalí léta |
| Dokumentární | |
|---|---|
| 2019 |
Sametová FAMU (TV film) |
Všechna jména Květy Legátové (TV film) |
|
| 2017 |
Film o filmu: Zahradnictví |
| 2013 |
Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát |
| 2008 |
Po stopách hvězd (seriál) |
| 2007 |
Film o filmu Medvídek |
| 2004 |
Bezesné noci |
| 1999 |
Film o filmu: Pelíšky (TV film) |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 2018 |
Život je hra (seriál) |
Utopit bobek (S01E09) |
|
Spisovatel
| Filmy | |
|---|---|
| 2017 |
Zahradnictví: Dezertér - kniha |
Zahradnictví: Nápadník - kniha |
|
Zahradnictví: Rodinný přítel - kniha |
|
Host
| Pořady | |
|---|---|
| 2019 |
Koptashow |
| 2018 |
ArtZóna |
| 2015 |
Ceny české filmové kritiky 2014 |
| 2014 |
Konfrontace Petra Fischera |
| 2012 |
7 pádů Honzy Dědka |
| 2010 |
Show Jana Krause |
| 2009 |
Český lev 2008 |
| 2000 |
Krásný ztráty |
Související novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
17.04.2018
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (více)
Když na filmový festival, tak do Hradiště
26.06.2016
Letní filmová škola Uherské Hradiště letos totiž slibuje opravdu pestrou podívanou. A to nejen, co se filmů týče. Programové bloky, jakými jsou mimo jiné Fokus, zaměřený na Filipíny, či Inventura,… (více)
Fanklub
(320)- Tosim scenárista
- troufalka scenárista
- sochoking scenárista
- Arsenal83 scenárista
- hrona scenárista
- apokar scenárista
- Tryskomyš scenárista
- Pierre scenárista
- Carth scenárista
- Petaxis scenárista
- Aljak scenárista
- Innuendo1987 scenárista
- PX scenárista
- Zbyisek scenárista
- Joges scenárista
- BoXBe scenárista
- TomPrusik1 scenárista
- angel74 scenárista
- veertiik scenárista
- HonzaBez scenárista