jane1106

Bohužel se k hodnocení Bandy dostávám právě dnes, kdy se na věčnost odebrala poslední z jejích hvězd - Ernest Borgnine. Peckinpahův slavný western mě ani tak nenadchl, jako spíše překvapil. Na svou dobu docela řežba. Zajímavé jsou i netradiční prostřihy ve zpomalovačkách zasažených obětí, tento prvek ale po pár opakováních začne působit samoúčelně a otravně. Kromě toho je film dost dlouhý a nebudu zastírat, že mě dvakrát nebavil (což není dáno žánrem, který patří mezi mé vůbec nejoblíbenější). William Holden měl ale stále charisma a samotná jeho postava byla dostatečně zajímavá na to, abych vydržela až do konce.

Extravagantní, rozmarný a kýčovitý muzikál, který si kvůli svému neuhlazenému, "nelíbivému" stylu a poněkud rozháraným postavám bude dnes už asi hůře hledat nové příznivce. Já osobně jsem se poměrně nudila. Choreografiím tanečních vystoupení nicméně nelze upřít originalita a svébytnost a v podání oscarové dvojice - tradičně výborné Lizy Minnelli a Joela Greye (jehož uhrančivá a takřka "odpudivě přitažlivá" kreace konferenciéra je bezesporu nejsilnějším prvkem snímku) působí vtipně a originálně (Money, Money!). Kromě toho, melodie jsou mimořádně chytlavé a 4.* dávám za ně!

Řemeslně brilantní dílo, jehož barevnost a velkolepost je impozantní. V hloubce prožitku mi osobně ale přece jen výrazně zaostává za Scorseseho Kundunem, který je méně nabubřelý, méně politický a tak nějak "osobnější". V Císaři není jediný charakter, ke kterému bych pocítila výraznější symaptie a přes skvělý O´Tooleův výkon mi postava učitele přišla rozpačitá a nedořečená. Musím ale říct, že tento problém mám s velkým počtem filmů s historickou asijskou tematikou - nedokážu se ztotožnit s chováním lidí, jejich starobylá kultura mě vizuálně docela děsí a vůbec ona celková manýra se mi zdá hrozně vzdálená. Monumentální "vnější" zážitek, který se mi ale pod kůži nedostal.

Seagal zase všechny spráská na hromadu, takže nic nového pod sluncem. Když ale pominu bídnou režii (na niž snad nejvíc doplatil Harry Dean Stanton, kterého Alcalá nechává jen všude trapně postávat a čumět), film mi byl vcelku sympatický zasazením do půvabné přírody v uzavřené komunitě malého městečka a dobře zapadající country hudbou. Body přidávám i za ekologickou agitku, která je pro Stevena sice opět tisíckrát omílané téma, ale v dnešní době jí asi není nikdy dost.

Ridley se vrací zpět na Blízký Východ v typicky formálně bezchybném díle, tentokrát ale scénář nepředkládá nic, co by mě přimělo se do příběhu nějak výrazněji položit. Jeho Labyrint je tak opravdovým spletencem zákulisních machinací, ve kterém se při nízké divácké angažovanosti poměrně nelehce orientuje. Jinak Russell Crowe coby obalený "CIA fotřík" už teda viděl i lepší role.:D

Důstojná adaptace poměrně rozsáhlé Hardyho předlohy. Winterbottomův snímek je neokázalé dílo, jehož nepatrné kouzlo tkví především v subtilně citlivém hereckém výkonu Christophera Ecclestona a Johnstonově magické hudbě, která krásně vykresluje atmosféru anglického venkova předminulého století. Ve filmu jsou scény, které mi přijdou trochu "přestříhané" - nechat je vyznít déle, dostaly by jistě romantičtější ráz. Chápu ale, že u takto "nekomplikované" zápletky by stopáž přes dvě hodiny už byla opravdu nad míru.

Smutná reportáž zobrazující v plné šíři jak závažným a těžko podchytitelným psychickým onemocněním poruchy příjmu potravy jsou. Zajímalo by mě, jak vysoké procento úspěšnosti dané centrum má, vzhledem k tomu, že velké číslo pacientů jej opouští s předstihem kvůli krátkodobé pojistce. Hradit si léčbu z vlastních zdrojů zřejmě nebude ve Státech žádný med.

Cohen ladí čím dál lepší formu. Diktátor je větší a dražší než cokoli, co dosud udělal, přesto ale nejde o krok k mainstreamu, naopak - je pozoruhodné, do čeho všeho má tenhle chlap odvahu šít. Obdivuju, že si někteří jedinci v Hollywoodu ze sebe dokážou udělat legraci.

Zajímavý námět, který si pohrává s diváckou přízní. Na začátku vzbudí zvědavost, později se nudně rozmělní do zdánlivě nesouvislých flashbacků, aby se nakonec opět slil v konzistentní portrét vzniku jednoho "uměleckého díla". Antonio se s poněkud odosobněnou rolí popasoval výborně, jeho postava je poutavě komplexní, když neustále osciluje mezi charakteristikou uznávaného lékaře, milujícího manžela a otce, a zároveň zrádce vší medicínské i lidské etiky a svým způsobem i vraha. Krásná Elena Anaya opravdu vypadá jako výsledek mimořádně zdařilého experimentu. Jinak, jak už zde bylo psáno, do filmu nelze příliš emocionálně proniknout, na pohled je ale stejně vytříbený a vypulírovaný, jako Ledgardův operační sál.

Gene Kelly zrežíroval božskou taneční choreografii, Barbra je jako obvykle skvostná - pěvecky i herecky (a v nádherných šatech jí to fakt sekne), celá scéna je pohádkově pestrobarevná, na druhou stranu je ale většina hereckých výkonů tak nechutně stylizovaných a vystoupení většiny pánů (kromě Matthaua) má tak údesně přiteplenou manýru, až se to těch 146 minut téměř nedá vydržet. Jinak ústřední melodie, to je prostě klasika.