Katka88

Na tenhle film jsem se těšila neuvěřitelně dlouho. Už jenom kvůli tomu, že ho režíruje Sean Penn a hudbu složil můj oblíbenec Eddie Vedder. Soundtrack jsem měla naposlouchaný dlouho před tím, než jsem viděla samotný film a pak, když jsem se usadila a zkoukla to? Neuvěřitelný. Poslední dobou mě žádný film nedostal tak jako tenhle. Krásná Aljaška, skvělý scénář, úžasný Emile Hirsch (kterého jsem si díky tomuto filmu taky oblíbila) a hudba s texty, které k tomu tak pasují. No a samotný závěr? To se mi těžko popisuje, každý sice ví jak to v tuhle chvíli dopadne, ale stejně - mix pohledu na oblohu a Chrise ve mě pokaždý vyvolá dost smíšené pocity - a převažuje ten, že občas je fajn utéct od každodenního shonu a užívat života. Během pár dnů jsem přečetla i knížku, která je snad ještě více dojemná. Pochopit Chrise, proč udělal to co udělal, je jednodušší než mít takovou odvahu a vydat se sám na cestu... "Happiness only real when shared."

Skládanka životních příběhů, které do sebe možná nechtěně, ale osudově zapadnou. Takové filmy mám ráda, je mi jedno, že všechno pochopím až na konci a během filmu třeba i trochu tápu v ději. Ale tohle bylo hodně silný. A taky si myslím, že Sean Penn měl spíš dostat tu zlatou sošku za tenhle výkon než za Tajemnou řeku.

Po přečtení knížky a opětovném shlédnutí mě Kmotr zase dostal. Díky knížce jsem pochopila souvislosti a vztahy, což je podle mě pro člověka, který knížku nezná, těžší. F.F. Coppola výborně vystihl atmosféru celého děje. Četla jsem, že postavu Dona měl hrát nějaký americký komik, ale když se to Puzo dověděl, nesouhlasil. Tu roli vždy chtěl pro Marlona Branda. A představit si dnes v roli Michaela Corleona někoho jiného než Al Pacina je nemožné. Do filmu se samozřejmě nedostalo všechno (určité detaily a osudy postav), ale to se stává snad se všemi filmy, které mají knižní předlohu. Kmotr je opravdu klasika a pro mě jeden z nejlepších filmů.

Nejlepší pokračování jakéhokoliv filmu, které bylo natočeno. Přiklonila bych se i k tomu, že dokonce lepší, než díl první. Al Pacino už je opravdový padrino a to mu nikdo nevezme; rozpracování postav, děje a nádherně napjaté atmosféry se opět povedlo.

Tom Hanks asi ve své životní roli a já, která si Forresta vždycky ráda pustím a beru pak zase aspoň chvíli život s tím optimistickým nadhledem. :)

Snad vůbec první film s Johnnym, který jsem viděla. Nádherná pohádka oplývající barvami, všemožnými pocity, neopakovatelným výrazem Edwarda a kouzelnou hudbou.

Docela dlouho mi trvalo přelouskat knižní předlohu, která je napsaná bez jakéhokoliv označení přímé řeči. Jenže film byl pro mě ještě těžší a jedna velká noční můra. Drogy jsou hnus, je to depresivní, úplně vás to přizdí. Jenom jsem prostě nepřestala zírat.

Je zvláštní napsat o filmu, který vypráví hrůzy druhé světové války, že je krásný - jenže tenhle je. Dokonalé zfilmování příběhu, který vás při čtení tak vtáhne svou autentičností do děje, že nemůžete přestat číst. Já to v určitých pasážích vnímala tak, že to snad psalo nějaké dítě, ale jelikož byl příběh Szpilmanem napsán hned po skončení války, je ten styl a můj pocit z toho celkem pochopitelný. Je dobré vědět, že alespoň někteří Němci v sobě měli kousek lidskosti a během války riskovali, aby nemálo lidem pomohli. Viz Oskar Schindler. Pianistu považuju za jeden z nejlepších filmů s tématikou druhé světové války a doufám, že se nikdy nezapomene na to, co si lidé během těch šesti let neklidu vytrpěli...

Pamatuju si na jedny prázdniny, kdy jsem si od sestry půjčila první čtyři díly a přečetla je během tří týdnů. Už tehdy se mi nejvíc líbil právě třetí díl a mojí nejoblíbenější postavou je Sirius Black. Možná to takhle zní trochu dětinsky, ale pak jsem pokaždý netrpělivě čekala na další knížku. Zfilmované první dvě části jsou jedním slovem kouzelné a pořád spíše pro děti. Ale třetím dílem se vše mění. Cuarón zde ukázal svoji představu světa Harryho Pottera a mně se to hrozně líbí. Škoda je, že nerežíroval i pátý díl, mohlo to být přece jenom o trochu lepší...