Tosim

"Víte, milostivá paní, co je to mládí? Mládí je začínat, dřít se, budovat, mít úspěch a při tom ani na okamžik nepomyslet, že už je snad pozdě." 

Po letech jsem film viděl znovu a musím uznat, že se jedná o Olmerův téměř nejlepší, i když už tehdy se objevují jeho typické manýry (zbytečná doslovnost, opakující se návodné záběry jako úlitba divákovi.) Zajímavostí by bylo srovnání všech paralel s o rok mladším Doktorem. Byl jsem poměrně překvapen, že kromě hořkého humoru se vyskytuje i ten, u kterého se budete smát hodně nahlas. TO MI NEMŮŽETE UDĚLAT, SOUDRUZI! JÁ INVESTICÍM VŮBEC NEROZUMÍM! PŘESLUHUJI KVŮLI DŮCHODU, JSEM KARDIAK, NEVIDÍM!

Na světě je jen málo lidí, kteří by neměli rádi zvířata. Bob mi připomněl Hačika, kterého jsem viděl na podzim - má podobný námět i vyznění. Pro Boba ovšem hraje lepší uchopení látky - je realističtěji natočen, má lepší herecké výkony a není tak hladivý, jako Hačikó s Gerem (který střídá dva, tři své obvyklé výrazy obličeje) a to přesto, že příběh o psovi natočil Lasse Hallström. Nebýt určitých prapodivných zkratek ve vyprávění (vztah s otcem, proces vzniku knihy), šel bych s hodnocením i výš. Takhle se ustálilo na rozumných 70%.

Vracenky jsou unikátním historickým mementem. Film z přelomové doby, v letech, kdy ještě nebyl privatizován Barrandov. Navazuje na českou novou vlnu, jedna z posledních prací Jana Schmidta, přitom patří k jeho téměř nejlepším. Černobílý obraz mu dodává (kromě jiných atributů) další naléhavosti, navíc dobře sedne dohromady s dobovými záběry. Je požitek takový snímek sledovat.

Bál jsem se náramně. Jistě, snímek není nějak zvlášť originální a občas je poznat, z jakých inspirací čerpá (já našel třeba Proroctví), ale znepokojivé je to dost a herecké výkony byly taky perfektní (na malém prostoru dokáže hodně třeba Kevin Bacon). Další tvorbu Sama Esmaila se myslím sledovat vyplatí.

Když jsem Majitele klíčů kdysi četl, velice mě zasáhli svou myšlenkou, jak se na dvou stranách jedné domácnosti mohou řešit tak odlišné starosti. Povrchnost versus smrt. Nejdříve mi přišla ta větší míra „teatrálnosti“ trochu na škodu, později se ale ukázalo, že v tématu dramatu i na obou stranách bytu má své opodstatnění. Boj o život ani maloměšťácké starosti se prostě neobejdou bez jisté míry „hluku.“ 70%.

JA VÔBEC NECHÁPEM, KTO BY CHCEL ÍSŤ SÁM DOBROVOĽNE NA POLICIU. Invalidovi jsem moc nevěřil, ale zajímal mě. Kdybych ho neviděl, litoval bych - film prostě vtipný je (občas jednoduše, ale to vadí jen minimálně) a humorným způsobem vypráví o vážných věcech. Ať už je to rasismus, korupce nebo to, že ženy muže zklidňují (i když jsou často důvodem jejich neklidu). 70%.

Taky jsem čekal něco víc osobitého, střelenějšího, něco víc ve stylu předchozích adaptací. Ale jo, vtipné to bylo dostatečně a dojemné tak akorát. Bez písniček bych se obešel a obzvlášť jsem si užil velké herce v menších rolích (hlavně Rowana Atkinsona). 70%.

Přidávám se s relativním nadšením pro formu (i výběru neznámé osobnosti jako objektu zájmu), s tou výtkou, že kvůli operním zpěvům člověk nepochytal úplně všechny informace. A to je důležité, forma s obsahem souvisí a obzvlášť u dokumentu se divák něco dozvědět nejenom chce, ale i potřebuje. 70%.

Tenhle nenápadný televizní film je vážně klenot. Skrze poctivé herecké výkony, jež zmínili ostatní a díky apelu na morálku z pera Zdeňka Svěráka. Vše zaštiťuje režie zkušeného Františka Filipa. Vnímavý divák si pak třeba najde mnoho jiných kladů, například to, jak se dá tzv. "filmové fanouškovství" převést do reálného života. MY SE NA TO PLÁTNO DÍVÁME. I TU SLZU URONÍME. DRŽÍME PALCE TĚM SLABEJM, SPRAVEDLIVEJM. ALE KDYŽ POTOM PRO NĚ V ŽIVOTĚ MÁME HNOUT PRSTEM, TAK TO NEUDĚLÁME. JAKEJ TO MÁ SMYSL?