Véča

Rádio Jerevan hlásí: " Nebyla to asistentka ale asistent, vajec nebylo dvanáct ale šest a nezmizí, ale asistenta kopnou do jeho zadní evoluce až vyletí ze scény a kouzelník s tanečnicí odejdou dozadu do zákulisí. Pozor na pojem evoluce, grafická podoba snadno zaměnitelná s ovulací."

Tvrdit, že se jedná o první film s erotickým motivem je poněkud odvážné při naší fragmetární znalosti soudobé kinematografie a obrovskému počtu nedochovaných snímků, ale ten erotický motiv tam je a to opravdu, ale opravdu hodně velký...Jen nutno podotknout, že ta voda se kterou Jane Brady polévala Jeanne d'Alcy byla spíše černá, tak že by po plese bahenní sprcha?...:-O

...kouř z komína sklárny majestátně a klidně pluje vesmírem...

...vrať mu ty klíčky, ty jeden podivný, hnusný sociopate...

Pod nálepku pohádky se dá schovat ledajaký příběh a to co pohádka pro koho znamená se může zásadně lišit podle kulturního prostředí v němž se nachází. Klasické schéma pohádky, tak jako ho známe my se šťastným koncem není pohádka pro jiné. Očividným příkladem toho jsou pohádky bratří Grimmů, zejména pak pohádka O umrlém dítěti - matce zemře dítě, je pochováno, ale matka pro něj teskní tolik, až se jednou v noci vrátí a vysvětlí matce, že pokud bude takto pro něj hořekovat, tak nebude nikdy mít v hrobě klid. Proto se Vij dá celý těžko přesně zařadit do jednoho ze žánrů (horor a pohádka), které jsou mu často přisuzovány. V našich poměrech jde brát a porovnávat s pohádkou, jak ji známe sami. Hlavní hrdina není člověk bez bázně a hany, ale spíš ne zrovna svatý student pravoslavného semináře, nemá slíbenu polovinu království (ale "odměnu pokud nesplní úkol ano), čaroděnice je souasně princezn a k tomu všemu jediná ženská postava celého filmu, z toho je jasné, že žádný pohádkový happyend, jak jej máme zafixovaný se, konat nebude. Existují dva druhy prostředí, jedno mimo kostel plné obyčejného drsného života provoněného alkoholem a druhé v kostele, mystické, nadpřirozené. Rozdál mezi těmito prostředími je umocněn barvami. Realita je zde barevná a působí jako jisté připoutání se ke skutečnému životu, kdežto v kostele převládají odstíny šedé a s každou nocí tam strávenou šedé přibývá a je výraznější. Tak vzniká efekt působící na diváka matoucím dojmem, říká si je to vlastně ještě realita, sen anebo vidny způsobené šílenstvím?

Ve filmu podařená kvítka ztvárnily hlavní dvojroli a dvě další hlavní role tři naprosto nezajímaví, necharismatičtí herci. Ředitel školky se na žádost policie a archeologa Malceva převlékne za "Docenta", vůdce lupičské bandy, která ukradla vzácný artefakt na vykopávkách, a společně se zloději uteče z vězení, aby získali cennost zpět. Většina komických prvků, které vnáší ředitel školky do děje filmu, pramení z jeho profese - vychovávání dětí. A tak s lupiči někdy zachází jakoby byl stále v mateřské škole, opravování při užití nespisovných slov, vydělávání peněz prací a ne zlodějinou. Když už nad opravdovými dětmi ze školky nemůže mít přímý dohled, volá jim alespoň telefonem aniž by mu vadilo, že se může prozradit před bandity. Naprosté zmatení nastane, když se na scéně ukáže pravý "Docent", rozlišit mezi nimi je na první pohled trochu problém. Ostatní zloději se zase sami od sebe staví do pozic neposlušných dětí jim přiděleých ředitelem, jeden krade peníze určené pro všechny, další se chce oběsit. Celek je podivný spletenec napůl vtipných scének a napůl trapných (ředitel školky ve vězení, útěk z vězení v cisterně). Efekt trapnosti zase vyvolává ředitelova postava okolo které se točí všechny události a situace.

Nemám nohy, jestli pak já dolezu, k támhletomu pařezu... Od příběhu hrdinného sovětského letce jsem původně očekával, že se bude více soustředit na jeho cestu německým územím k vlastním jednotkám. Nakonec to ale ani není na škodu, že tomu tak nebylo. Tuto počáteční část přeskočímě docela rychle a následuje nejzdlouhavější část filmu v nemocnici, která zobrazuje Meresjevovu rekonvalescenci po ztrátě dolních končetin a v závěru se opět dostává hrdina do bojové akce. Film se soustředí hlavně na těžkosti Meresjevova zotavování a jeho s tím související problémy. Sám ale několikrát poznamenává, že je "sovětský člověk" a následně nato všemi problémy projde bez větších problémů. To o co zde jde především je zobrazit nezlomnou vůli sovětského člověka překonat jakoukoliv překážku a bránit svoji vlast, přes zdravotní handicap. Hudba u tohoto snímku až na pár míst, kde je diegetická a slouží jen jako prostředek pro udávání rytmu tance(ano, člověk s protézami nohou tancuje kozáčka), se nevyskytuje.

Film napůl cesty mezi komedií, dramatem a akcí. Životem protřelý rudoarmějec Suchov během své cesty přes poušť domů vyhrabe do písku zakopaného Saida, který se svou vděčností rozhodně netají a později je mu přidělen na starost harém muslima Abdulaha, který je odhodlán zabít manželky aby uchráníl svoji "čest" a to i za cenu obětí z řad jiných lidí. Komedie s dramatem jsou velice těžko slučitelné pod podmínkou, aby zároveň působily v hotovém díle vyváženě. Komické momenty (Suchovova představa polygamie) se neodehrávají současně s dramatickými, tím se vytváří pomyslná dělící čára mezi oběmi částmi, jediná postava, která zvládázároveň působit dramaticky i vtipně najednou je celník Vereščagin. Svět hlavních hrdinů je jako vymalovaný černobílými barvami, dobrý Suchov, Said, Petruša a Vereščagin jsou hrdinové veskrze kladní, Abdulah je klasická záporná postava s jedním rysem navíc, který ho motivuje k jeho jednání. Tím je islámské náboženství a jeho zkostnatělé tradice. Abdulah je těmito principy prožraný skrz naskrz do té míry, že jsou vykresleny jako hlavní důvod jeho záporné povahy.

Muzikál a romantická komedie v jednom podle opery Uzejra Gadžibekova. Celý film se skládá ze zpívaných a mluvených částí. Orientální melodie zpívané ve filmu zprvu působí zajímavě, po chvíli však, obzvlášť pokud divák nerozumí o čem přesně zpívají, se slévá v jeden homogenní celek, z něhož spíš bolí hlava, než že by dokázal upoutat. Prostý děj sleduje bohatého Arshina, který se chce oženit. Už samotný popěvek "...poněmajeť. Ja chaču ženit..." vypovídá o úrovni následujícího děje. Ve své zemi sice film měl nejspíš symbolický význam vzpoury proti rigidním tradicím, v našich kulturních podmínkách je to pouze jeden z plejády melodramatických příběhů nevalné hodnoty. Výtvarná stránka interiérů konfrontuje západoevropskou módu, kterou nosí většinou bohatší, oblékání chudších vrstev a orientální zdobnost vniřních prostor. Celek poslepovaný dohromady je nevkusně kýčovitý a v kombinaci s těžko srozumitelným zpěvem jen těžko koukatelný.

V pořadí druhý film, v němž se objevuje postavaovnou v trochu zmateného Šurika je reinkarnací jeho osoby ne v tři krátké příběhy ale rovnou v celovečerní film, kde dostává hlavní roli. Dloumetrážní stopáž s hlavní rolí ale hrdinovi příliš nesedla. Přímočarý děj by se snadno dal shrnout do jedne půlhodinky, právě tak, jak byly dlouhé jednotlivé části Operace "Y". Takto se děj roztahuje na necelou hodinu a půl, čímž trpí schopnost filmu udržet si divákovu pozornost a hustota vtipů je asi taková, jako když máslem určeným na jeden krajíc namažu krajíce tři. Šurik si udržel své typické rysy čestného, byť trochu popleteného, mladíka jako v Operaci "Y" a stejně jako tam zde evokuje svým chováním Rychlonožku z klubu Rychlých Šípů. Gagy, stejně jako v obou ostatních filmech, kde se Šurik objevil, jsou z velké části podobné situacím z němých grotesek, ovšem aby dosáhly podobné prvky požadovaného účinku musí být vršen jeden na druhý a to mi zde chybělo.