Hal_Moore

Neznám šílenější a ulítlejší kousek z minulého roku. Ještě mě čeká Černej Dynamit, tak uvidíme, ale titul největší wtf zážitek asi novému animáku Roba Zombieho nepřebere. Citace všeho možného neberou konce, scénky jako "Houston, we no longer have a problem" a další zůstanou v paměti hodně dlouho, písničky popisující právě probíhající děj sice po chvíli začnou iritovat, na druhou stranu se člověk dozví, že po vzoru Japonců se nemusíme stydět za masturbaci u animáků. Místy animák připomíná mix manga a soft porna, místy zase mix zombie hororu a filmu Kam orli nelétají. Nebyl jsem ze Superbeasta bůh ví jak vystříkán, ale ani jsem se jedinou minutu nenudil. Jedno však filmu nevezme nikdo, postava El Superbeasta je nezapomenutelně namluvena.

Předem by se nejspíš slušelo říci, že dánský originál jsem neviděl. Nebudu tak srovnávat ani polemizovat o zbabraném či povedeném remaku. Bratři se mi na chvíli pod kůži dostali a můžou za to hlavně tři hlavní představitelé - Jake Gyllenhaal jako největší pohodář a ta správná osoba pro utěšování právě ovdovělé matky dvou dětí, Tobey Maguire jako syn kráčející v otcových, v armádě vyšlapaných šlépějích a Natalie Portman, jako ideální matka a ideální manželka. Jim Sheridan skvěle stupňuje napětí jednotlivých scén (scéna u večeře s nafukovacím balonkem), výborná je hudba Thomase Newmana a za nic se nemusí stydět ani kameraman Frederick Elmes. Tvůrci původního snímku můžou být podle mě nadmíru spokojeni, že si skrze povedenou Hollywoodskou předělávku diváci najdou cestu i k dánské předloze, alespoň já tak učiním.

Asi můj nejoriginálnější zombie zážitek. Zombieland před příchodem do kin neměl moc nadějí na úspěch, naštěstí díky krátké stopáži nemusel Ruben Fleischer ve svém celovečerním debutu vyplňovat mezery mezi zajímavými sekvencemi vatou plnou klišé. Woody Harrelson vyhlašuje do světa svůj návrat do skoro první ligy (on nikdy v té první sto procentně nebyl), Abigail Breslin zase všem dokazuje, že není žánru, do kterého by nezapadla. Ruben Fleischer dokázal spojit hororový akčňák se sociální satirou a výborným smyslem pro humor. Po případné apokalypse je pro mě Tallahassee první zombie kosič, kterého budu chtít mít vedle sebe. A hned potom B.M.

Jackie Chan patří mezi mé nejoblíbenější akční hrdiny pro originální choreografii soubojů spojených s humorem a bez využití kaskadérů a dublérů. I proto jsem mu dokázal odpustit některé kroky vedle (Tuxedo), tady to však nešlo. Jak už jsem několikrát zmínil, rodinné taškařice s dětmi jako skoro hlavními hrdiny nevyhledávám a štítím se jich jako čert kříže. Stejně mi to nedalo a na Spy Next Door jsem se podíval. Samozřejmě to byla chyba a já si následně měl nafackovat. V celém filmu je jedna koukatelná scéna (bitka v kuchyni) a to ještě musím přivřít oko. Jackie by se měl vrátit ke svým starším a originálnějším filmům jako První rána, nebo se vydat cestou Rytířů ze Šanghaje, s takovou s ním do budoucna přestanu počítat.

Po hodně dlouhé době jsem u filmu nedokázal udržet slzy v slzných kanálcích. Podobné filmy nemám rád (obzvláště se zvířaty), jelikož mě skoro vždy spolehlivě emočně vyždímou. Kapesník jsem tentokrát nepotřeboval, vystačil jsem si s rukávem. Richard Gere hraje příjemného učitele hudby, do kterého by se zakoukal snad každý pes, stalo se to u jedné z nejkrásnějších ras (poprvé jsem měl možnost blíže poznat), jehož představitel Hachiko se stává zcela pochopitelně a i po právu hvězdou filmu. Film si založím na nějaké viditelné místo, ale už si jej asi nikdy nepustím. Nemíním být emočně vyždímán dvakrát stejným způsobem.

Přenos byl dokonce ještě lepší, než ten loňský s Hugh Jackmanem (až na úvodní hudební číslo Neila Patricka Harrise). Vtipkovalo se o sto šest a veteráni Martin s Baldwinem všem ukázali, že prostě do komediální špičky patří. Neuvěřitelně jsem se nasmál u parodie na Paranormal Activity, při výstupech samotného Martina (I wrote that speech for him) i samotného Baldwina (oční souboje s Clooneym). Výsledky mě překvapily jen jednou (nejlepší cizojazyčný film) a nekorunovaným králem večera (vyjma moderátorů) se opět stal Ben Stiller. Oskarové ceremoniály se stále zlepšují a to je dobře.

Po dlouhé době jsem měl tu čest s filmem, který mě od začátku chytil za koule a nepustil dlouho po odeznění songů Bada Blakea z mé hlavy. Byl jsem plný očekávání, film předcházely skvělé reference a hlavně chvalozpěvy na výkon Jeffa Bridgese. A všechny byly pravdivé. Bad mě unesl do svého světa utápění se v alkoholu, flegmatického života a nádherných country písniček. Ve svých 60 letech Jeff předvádí výkon plný vitality a dokáže zastínit i výborného Colina Farrella. Jeffovo herectví je přímočaré, jeho part odehraný s lehkostí, jako by Jeff byl country zpěvákem celý svůj život. A co je důležité - ve fiktivním životopisu nepřehrává. Jsem stále (čtyři dny po projekci) unešen a co nevidět si celou životní etudu pustím znovu. Bravo, Oskar je v těch správných rukou.

Sherlock Holmes, jak jej ještě neznáme. V ulicích špinavého a předigitalizovaného Londýna, s parádním sidekickem, který vlastně ani sidekick není, s vybroušeným smyslem pro humor a neuvěřitelnou dedukcí pod režijní taktovkou znovuzrozeného Guye Ritchieho. Styl se od povídek znatelně změnil a konečně se Sherlock ukázal v té své originální podobě. Robert Downey sice hraje Tonyho Starka z viktoriánské Anglie, ale i kdyby měl Tonyho ztvárnit v každém následujícím filmu, tak jen dobře. Jude Law si nechal "narůst" pořádný knír, nasadil klobouk a Robertovi je více než zdatným přihrávačem. Škoda přeplácaného digitálu, který hodně ruší a hodí se spíše do televizní produkce stanice SyFy. Nicméně, zážitek to byl vynikající a na dvojku se těším.

Politická satira, říznutá suchým britským humorem, doplněná o pár výborných výkonů (zejména Toma Hollandera a Jamese Gandolfiniho) ve mně zanechala příjemný pocit dobře strávených 106-ti minut. Humor je hodně nepředvídatelný a hodně sofistikovaný. Nejlepší je nejspíše scéna s kalkulačkou a dvanácti připravenými vojáky. U té jsem se nasmál jako naposled u Zacka a Miriho. Armando Iannucci je pro mě velkou neznámou, avšak musím říci, že budu s očekáváním vyhlížet jeho další film. Z nic neříkajícího In the Loop se vyklubalo příjemné překvapení. Palec nahoru.

To ještě Troška uměl...