xxmartinxx

"Je to těžké k poznání, ale tady je to místo. Tady pálili lidi. Hodně lidí." Aneb devítihodinové svědectví o holocaustu z první ruky jak obětí, tak strůjců (kteří samozřejmě o ničem nevěděli, nic netušili a vadilo jim to úplně nejvíc ze všech). Přístup filmařů je netypický v tom, že výpovědi nejsou doprovázeny dobovými záběry ani fotografiemi - na rozdíl od všech ostatních dokumentů se tu obětem devět hodin díváme do očí (pokud jsou ukazovány nějaké záběry, tak na dnešní stav míst, o kterých se mluví). To je jistě velmi neobvyklé a vševýpovědní. Obraz holocaustu si v hlavě musíme sami sestavit, není nám ukázán. To je velmi zajímavý přístup. A výsledek je vážně mrazivý. Nejen popisování samotného procesu, ale například i polští vesničani vykřikující jeden přes druhého, že Židi si to za ukřižování Ježíše stejně zasloužili... Lanzmanem shromážděné záběry tak rozhodně nejsou jen srdceryvným vzpomínáním, ale komplexním svědectvím.

Chápu. Umřel mladej, uměl docela točit... co takhle si trochu zahypovat! Vigo filmu jistě rozuměl a byl by z něj nejspíš velký filmař. Ale "byl by". Jako že "až někdy později". Je tu pár velmi zajímavých nápadů, které zaujmou. Jako celek mě to ale nechalo chladným.

Nechápu, proč je to zde označováno za dokumentární film a ještě méně, jak se záznam koncertu, když tolik jiných věcí je filtrováno, může dostat mezi nejlepší filmy - asi chyba systému. To ale jen na okraj. Jinak musím přiznat, že celé dvě hodiny jsem na to koukat nevydržel - jako tradičně u záznamu koncertu, protože ani záznam toho nejlepšího nejlepší kapely na světě by mě nebavil, co teprve tohle. Zkrátka z toho naprosto nedokážu načerpat atmosféru - myslím, že člověk by u toho musel být, nebo si to aspoň pouštět v nějakém dobře ozvučeném kině a na plátně. Vlastně ani nevím, jak se dá taková věc hodnotit. Ty tři hvězdy teda symbolizují spíš pokrčení rameny, ke kterému jsem donucený, když chci kompletovat zdejší žebříček.

Sebejisté v každém záběru. Dějově možná trochu roztříštěné, ale vzhledem k tak extrémně odosobněnému filmu, který je záměrně ve všem chladný a nelidský, to neberu jako jasnou výtku. Bertolucci si mě opět získává, i když ne tak bezvýhradně jako v případě Posledního císaře. Hodně za to může především geniální kamera.

Umělé matení diváka vypouštěním očekávatelných dějových pasáží mi k tomu nesedí. Zavádí to z nouze ctností. Bresson je opět precizní, jak jen režisér být precizní může, ale z výsledku jsem neměl zdaleka tak silný pocit jako z o třicet let staršího Kapsáře...

Nejlépe se vyhnete zklamání, když máte nulové ambice. Největší chyba filmu je, že první čtvrthodina je nejlepší. Dějově je to naprosto klasické, snad jen překvapí, že humor je docela nenucený (je to dobře? děti se prakticky nesmály). Čtyři hvězdy mi přijdou za něco tak stereotypního hrozně moc, ale na druhou stranu jsem měl pocit, že jsem dostal přesně to, na co jsem přišel. 65 % po rozmyšlení... a mrzí mě to. Ale pořád to vnímám pozitivně a třeba časem odpustím tu dějovou prázdnotu.

Až na to, že protagonista se nachytal na nejhloupější léčku, jakou si umím představit, je to samozřejmě skvělý film o člověku ztraceném ve světě, který mu nemá co nabídnout a kterému (na rozdíl od vlastního přesvědčení) nemá co nabídnout on sám. Tedy až do konce - ten považuju za jeden z nejvkusnějších happy endů (pokud ho tak lze vnímat - já myslím, že jo).

Film, ve kterém nikdo nemá pravdu. Plný negativní atmosféry, skryté agresivity a neochoty pochopit druhou stranu. Nevnímám to jako nějakou propagaci a omluvu revolty až terorismu - ale ani naopak. Zkrátka je to modelová situace sloužící k zamyšlení. Kdo tu měl ustoupit? Čí hodnoty měly být prosazeny? Skutečně zajímavý film.

Kraťas s tvůrčími přísliby do budoucna, ale rozhodně ne nějaký zázrak. Jak se tohle dostalo do SaS výběru režisérů, je mi záhadou, typický příklad, kdy se u hraného debutu hledá a nachází víc, než může nabídnout. Ale u Viga to nadržování asi dává smysl.

Fassbinder jde přímo k věci a svůj záměr za nic neschovává. Vznikl tak film možná jednoduchý, ale zároveň působivý.