Všežrout

"Víš, teď se bude hodně křičet. Radši míň řvi a víc namáhej tohle, hlavu." už tento dialog, na samém začátku filmu, nás ubezpečí, že na nás nečeká unifikovaná prorežimní propaganda. Linka Pražského povstání (Hanzlík - mladší bratr) a linka spěchání na pomoc povstání (Menšík - starší bratr) jsou sice propojeny poměrně uměle, ale nakonec přeci jen splynou v jedno. A obě mají co nabídnout! Poetiku Nové vlny hledejme spíše v té první, druhá nám ale nabídne řadu velice kvalitně nasnímaných válečných sekvencí nepůsobících směšně, včetně autentické techniky a opravdu masových scén.

Velice přínosné dílo, memento, déjà vu socialistického blouznění, cyklicky se nám vracejícího. Nenásilí, rovnostářství, "boj za mír" v podání poměrně prosté a naivní Leny ("Nevím, o čem mluvil. Tak jsi mohla alespoň předstírat, že tomu rozumíš."). Pasáže, kdy dochází k praktickému nácviku nenásilných způsobů "boje" s nepřítelem, staví celou tuto koncepci do přímého světla totální absurdity. Padne i demagogická otázka po spravedlivé stratifikaci společnosti: "Někteří lidé se rodí s omezeným talentem a rozumem. Jsou zatraceni. A jiní mají úplně jiné vyhlídky, narodili se chytří s s talentem. Měly by být za to odměněni? A získat lepší pracovní místa a příjmy? Dělají práci, která je baví a mají lepší život. Neměl by člověk něco udělat a změnit to? Co?" Dojde i na módní meditaci a novodobé desatero (à la Gyllensten), manifestace i obhajobu totalitních praktik v Rusku a Číně (změny se musí zvládnout rychle, nelze přece čekat 300 let!), ale nejvíce "vašně" se přeci jen odehraje mezi nesourodým mileneckým párem. Na jednom z leniných plakátů čteme: "Zpráva pro barevné: Buďte připraveni! Svět bílých se hroutí!". Poučili jsme se nebo si znovu zapískáme internacionálu, kterou tento film končí?

Dvě hvězdy za exteriéry a Miloše Kopeckého jako šik policejního velitele v padnoucí peleríně. K historickým událostem samotným viz tento článek z LN: Rudé letnice – správně proletářský název

Bizár, totální přestavbový bizár nejen pro "piráty družstevních lánů"!

Z filmového hlediska jasných pět, z pozice historiografie slabé tři. Viz https://historycollection.co/these-18-facts-reveal-the-true-story-of-schindlers-list/ a https://www.grunge.com/142302/the-true-story-about-oskar-schindler-from-schindlers-list/

Pokud jste měli problém s ideologickou manipulací už v Nejmladším z rodu Hamrů, zde se teprve obsypete. Zpětně je docela nepochopitelné, jak tohle „dílo“ mohlo vůbec na sklonku osmdesátých let, v době avizované „přestavby“, vzniknout a kolik našich „top“ herců se v něm angažovalo. Nejvíc asi bolí angažmá p. Brzobohatého. Hlavní postava Petr Vitásek (J. Šťastný) je krajně nesympatická a nevybočuje ze zavedeného kánonu „nekompromisních pařezů oddaných jedné pravdě“. Seriál je zcela v duchu komunistické verze historie, bez hlubší reflexe a snahy o objektivizaci. Odboj – jedině ten komunistický je spravedlivý a konfidentů prostý. Němci – karikatury (až na doktora, kterého hraje F. Němec). Bývalí sokolové až na výjimky slaboši a oportunisti. Klér, zástupci demokratických stran to samé. V poválečném ději probleskne občas i kritika obecnějších jevů (např. relativizace odbojové činnosti, černá zabíječka prezentovaná jako odbojová činnost - „prase taky odboj“), pokud se však něčeho dopustí člen komunistické strany, jde buď o horlivost („Proč ten Kléma nezavolá lidi a nevypráská to tu všecko? Revoluci jako v Rusku!“) nebo se jedná o konjunkturalistu, „falešného komunistu“. Všechny demokratické strany stojí v opozici proti politice KSČ - afektované projevy, agitace, prospěchářství, politikaření atd. Antikomunismus je personifikován v postavě Karla Mlejnka (K. Roden), za války člen kuratoria, po válce štve proti komunistům na právnické fakultě a v únoru 1948 vede studentský průvod na podporu E. Beneše a mává přitom americkou vlajkou („Demokrat? Obyčejnej reakcionář!“). Při snaze o útěk za hranice střílí po hlídkách, gauner! Dále nás autoři poučí, že revoluce přišla v pravou chvíli („v Bavorsku se rychtujou Američani!“), jak se po komunistech střílelo ze zálohy, co byl za hada ten Zenkl a že květina je „buržoazní přežitek“ a poezie s lyrikou „maloměšťácká změkčilost“. Co do řemeslné kvality výprava na tom ještě není nejhůře, ale „bojové scény“ jsou zoufalé a herecké výkony značně nevyrovnané. Televizní produkce se nezapře. A stopáž? 13 dílů po 90 minutách? Pekelnost!

První spolupráce Evži Sokolovského a Jardy Dietla! Máma Hamrová, dominantní hlava rodiny, zavelí a jede se konfiskovat do pohraničí. Zde jsme svědky toho, jak to s národem myslí dobře jenom komunisti a jak k nim má nejmladší Hamr blíž a blíž. Ostatní politické strany jen politikaří, pánbíčkáři jsou pokrytečtí, sedláci keťasí a hospoda je plná kritických řečí. Obhajoba kolektivizace, družstev je vystavěna na jeho úhlu pohledu a opozici matky (velké dílo pro všechny X moje!). Oproti dřívějším budovatelským dílům je zde snaha o zobrazení kolektivizace jako komplikovaného procesu, který přináší i sporné momenty (např. plačící matka lehající si do cesty traktoru při rozorávání mezí). Když se Honzík stane předsedou JZD a zadaří se mu, vyslouží si na konci šestého dílu několikaminutový potlesk. Družstvo je pro něj vždy na prvním místě, i osobní život jde stranou a ani na ženění není čas. Ale do strany konečně vstoupí! I VŠ dokončí (promoce – opět obří potlesk) a pak se konečně poprvé ožení. Nové výzvy, pořád „pařez“, ale paní Věra mu uteče zpátky do Prahy. Rok 1968 je „překryt“ smrtí matky, ale díla minulého se i přes „agitaci chrapounů“ nezříká („být s velkou myšlenkou v časech dobrých i zlých“). Nakonec návrat femme fatale Marie a otevřený, už normalizační, happy end. Tento seriál vnímám jako mnohem „nebezpečnější“ než pozdější normalizační díla, protože je poměrně sofistikovaně vystavěný a propaganda zde není často explicitní (i v některých komentářích kolem se můžete dočíst, že jej uživatelé nepovažují za agitku). Přerod Hamra v komunistu se jeví jako organický proces, jako nevyhnutelný dějinný vývoj a černobílá kamera nám dodává na pocitu, že sledujeme objektivní historický film. Diváci bez hlubších historických znalostí ho tak skutečně mohou brát a na jeho základě si utvářet mylné obrazy o tehdejší době a událostech.

Evža tentokrát bez Jardy Dietla, ale jinak v plné parádě. Radiátory, slévárna, vrátnice, ráznej soudruh direktor, sukničkářskej vývojovej pracovník, bouřlivé porady, plány výroby, debaty v jídelně, odborová rada, mašiny ze Švýcar, líná údržba, nedostatek míst ve školce a šlendriány socialistického hospodaření v překvapivé nahotě. Plus Viktor Vrabců v životní formě, guilty pleasure.

Velitel nám pěkně začíná fanfárami a člověk si mimoděk vybaví příjezd krále v pohádkách. Sem ale dorazí Karosa ŠL 11 s budoucími velitelskými kádry. Vojenská škola je nám představena jako vhodná cesta k seberealizaci, pobratříme se i s milými ruskými spojenci a nakonec se odebereme k první přidělené posádce. A mezitím vztahy, vztahy, vztahy. Pracovní, rodinné a milostné, zatěžované vojenskými povinnostmi. Tvůrci nás sem tam oblaží i nějakou „bojovou ukázkou“, ale pomalé tempo seriálu to příliš nevytrhne. Největším dramatem zůstává milostné tápání / trápení Petra (už i v pokročilém socialismu se vyskytovaly ženy, které se kvůli muži „profesně neobětovávaly“). Podíváme se na cvičení spojeneckých vojsk („obrana západní hranice socialismu!“), během operace „záchrana rozbitých brýlí velitele z NDR“ uslyšíme i chválu německého vojáka na naše JZD (nikdy neviděl víc prosperující družstvo), podplukovníkova dcera se vzdává kvůli nechtěnému těhotenství studií na VŠ, ale vdávat se nechce. Ve čtvrtém dílu nás čeká brutální hippie koncert pro ČSLA a oko latentních homosexuálů oblaží záběry ze Spartakiády. A Péťa se pod tribunou s Husákem konečně vykousne s Klárkou. Ta mu z toho v následujících dílech povine dceru, zatímco on si zaválčí v nové funkci velitele tankového praporu.

Epilog: "As to this matter of violence. The technique of violence was first developed in 2.000.000 BC by the Australopithecines. A tribe of four-foot primates who had no brains to speak of. But who. Nevertheless. Invented the tomahawk and used it on each other. This practice led to the enlargement of the brain - another useful weapon. Yes. Murder was invented even before man began to think. Now. Of course. Man has become known as the thinking animal."