Marthos

Jiří Krejčík, sršatý rytíř svědomí. Jeho ohlédnutí za uměleckou kariérou a za lidmi, kteří byli její součástí je plné drobných radostí, velkých smutků, životních křivd i jistého zklamání. Krejčíkova nespoutaná osobnost se v každém ohledu vymykala dobovým konvencím a stále čeká na své znovuobjevení.

Režisér, který se (ne)hodil. Umělecká cesta Bořivoje Zemana, která začala už za války ve Zlíně a s velkým příslibem do budoucna pokračovala také na Barrandově, je lemována nejen úspěchy, ale i nemalými prohrami, kompromisy a jistou deziluzí. Zeman se v mnoha ohledech příliš přizpůsoboval době a jejím požadavkům, což mu na jedné straně vyneslo obdiv a uznání, ale v očích nastupující filmařské generace šedesátých let už neměl šanci obstát. Televizní portrét v režii a pohledu jeho dcery Zuzany upozorňuje i na ryze osobní aspekty Zemanova života, včetně osudové závislosti na alkoholu. Bylo by ale nespravedlivé vnímat Bořivoje Zemana jen jako legendárního filmového pohádkáře, už proto, že v jeho tvorbě stojí za pozornost (také) mnohá jiná díla, především vynikající psychologické drama Mrtvý mezi živými podle románu Sigurda Christiansena.

Osobnost Hany Podolské si bezesporu zaslouží hlubší reflexi, ale jako stručné shrnutí životních osudů této legendy pražské módy lze tento televizní dokument bez problémů akceptovat. Zájemci mohou samozřejmě zalistovat v podrobné monografii, která byla vydána ke stejnojmenné výstavě v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze v roce 2018.

Noblesní portrét neméně noblesního člověka a herce z generace těch, kteří ve službách Thálie kráčejí s vrozenou skromností a pokorou, bez toho, aniž by se jakkoli zviditelňovali. Budiž to řečeno s uznáním a vděčností.

Vzpomínání Františka Kreuzmanna v předvečer jeho předčasného skonu je cenným svědectvím dávných dob, kdy se k divadlu a k herectví ještě "utíkalo". Přestože se, podobně jako o něco později Martin Růžek, stal na jevišti i před kamerou takřka ideálním představitelem zla ve všech jeho podobách a odstínech, dokázal i v těch nejzavilejších zlosynech zažehnout tu správnou jiskru, s níž proměnil tyto na první pohled nevděčné role v mimořádné umělecké výkony.

Truchlivá balada o mrtvém životě. Bludná pouť dvou neobvyklých milenců, kteří si tak trochu zbyli je neobyčejně silnou výpovědí o lidech, kteří chtějí zůstat za všech okolností svobodní, nevázaní, odkázaní jen sami na sebe. Cena za tuto absolutní svobodu je ovšem příliš vysoká, jak stvrzuje právě tento Vondráčkův oceňovaný dokumentární film.

Nejstarší česká herečka Alexandra Myšková překypuje neuvěřitelnou vitalitou i pozitivní energií, přestože jí osud zasadil několik krutých ran, s nimiž se musela postupně vyrovnat. Její osobnost, respektovaná především v jejím druhém domově, v Norsku, by měla být připomínána častěji.

Jak snadné je zničit (si) život. Metody a chování současných lichvářů, bezskrupulózních dravců, kteří si na tísni a lidské slabosti založili výhodný byznys, patří na pranýř. A na ten je prostřednictvím této naléhavé televizní série připoutali režisérka Bára Chalupová a novodobý advokát chudých, expert na dluhovou problematiku Radek Hábl. Díky za to.

Bohapustá výplň soudobého televizního vysílání. V té nepřeberné změti písniček, groteskních výstupů a nahodilého šveholení se ale občas mihnou i osobnosti, s nimiž je radost rozmlouvat (Marie Podvalová).

Přednášky páně Holzknechtovy, zachycené v druhé polovině osmdesátých let (tedy krátce před Holzknechtovou smrtí) také před televizními kamerami, jsou nevyčerpatelnou studnicí vědomostí, inspirace i potěšení. Zaslouží si proto zvláštní pozornost, zejména dnes, kdy se zdá, že klasická česká hudba ustupuje dravému proudu masového eklekticismu.