Olík

Trojice životních přátel s rozdílným přístupem k ženám a s tím spojených vztahů (manžel & otec, přítel & spolubydlící, lovec & lovec) a jejich s přimhouřením jednoho oka do reálného života převeditelná a na jejich vlastní kůži znázorněná „pravidla milostného provozu“. Jak jsem psal o přimhouření jednoho oka, tak mne prosím poslechněte na slovo a hlavně nezavírejte oči obě, jinak se díky nulové snaze tvůrců vystoupit z dlouhé řady současných produktů ztratíte v tuctovosti a těžko budete hledat cestu zpět. Traffic Light je určitě příjemnou podívanou s dobře zvolenými herci a několika světlými (místy až zářivými) momenty, zároveň však nijak nevyčnívá a svou šedivou průměrností se jeho možnosti zařazení mezi klasiky žánru rovnají nule.

Působivě dramatická sonda do světa skutečné historické postavy megalomanského diktátora vládnoucího Ugandě sedmdesátých let. Adaptace fiktivního románu Gilese Fodena nám s výraznou podporou oscarového herectví Foresta Whitakera na působivém příběhu mladého zážitky hledajícího lékaře nastíní skutečnou politickou a společenskou situaci černého kontinentu.

Ráz dobrodružství této rodinky, jejíž počet potomku výrazně převyšuje počet pravých rodičů je jasně dán výběrem ústředních postav. Na jedné straně „slamění sirotci“, tři osm, jedenáct a třináct let staří chlapci a s nimi spojené situace spojené s dospíváním, dětským pohledem na svět a vykreslením rozmanitosti jejich povah (rošťácký benjamínek s chováním neřízené střely, uzavřený chytrolín držící vše pohromadě a věčně optimistický mladistvý donchuán). Na druhé „pronajatý táta“ z prodejny sportovních potřeb Tyler Labine a jeho pivně flákačský život doživotního outsidera. Jejich vzájemný souboj o dočasnou nadvládu nad jejich společným obydlím trpí symptomy mladého manželství, které je sice nezralé, naivní a pracuje tak nějak napůl, ale při troše štěstí a dobré vůle může svým způsobem fungovat, stejně tak jako svým způsobem funguje i tento komediální seriál.

Jako správný „skaut“ jsem neodsoudil Tommyho Wirkolu podle prvního setkání a i když jsem si ho po shlédnutí Kill Bulja zařadil do škatulky =nesvéprávná osoba= , dostal ode mne ještě jednu šanci. Trash-gore SS zombie variace se severským nadhledem průhledně napůl vážně na půl ironicky parafrázující zažité žánrové šablony, účelově pracuje s černý humorem, atmosférou a především nadsázkou. Po filmařské stránce to stále ještě působí lehce amatérsky a naivně, ale v porovnání s předchozím Wirkolovým pokusem….nebe a dudy. Ps: Má okolnosti neznalá manželka mi tři čtvrtě filmu nechtěla věřit, že nejde o seriózně míněný horor, za což lze panu Wirkolovy také připsat plusový bod.

Carrollův bestseler jako erotický film…….proč ne? Vždyť dnes se točí porno parafráze na různé věci, od Avataru až ke svatbě prince Williama, ale tady jde o sloh jakým je XXX Alenka natočena a ten je……..no, těžko popsat!, to se musí vidět na vlastní oči?!?. O sexuálních scénách se nemá cenu bavit, ty jsou dány rokem vzniku, avšak fantasy hairy porno s muzikálovými výstupy a maskami někde mezi dětským kabaretem a Jurajem Herzem…….pan Townsend byl zřejmě svérázným šílencem………musím si někde sehnat jeho další filmy.

Ano, i já „hlavička studovaná“ jsem stejně jako mých milióntřistadvanáct předchůdců rozpoznal inspiraci v deset let staré rodinné adventuře Jumanji. To, že jsem filmový znalec, kterému není rovno jsem si už řekli :) a teď taky něco o Favreauově vesmírném dobrodružství: Nevím, jestli to je tím, že už nejsem cílovou skupinou jako u Johnstonova snímku, absencí někoho o koho se můžete herecky opřít (v případě Jumanji R.Williams), o poznání horšími dětskými party, nedostatkem vtipu, strnulou stereotypností a nebo je tento recyklát jednoduše jenom horším filmem, ale v porovnání s jeho starším vzorem prohrává na plné čáře. Tak to byla ta delší verze a jako kratší si vypůjčím slova našeho brata vystupujícího pod jménem bocy „Bolo to celkom fajn, ale na Jumanji sa to nechytá ani zďaleka“.

Na začátku tohoto dokumentárního filmu stál rozhovor Víta Olmera s v té době zakázaným Janem Werichem pro pořad Račte vstúpiť!, pořízený roku 1977. Unikátní snímek, který byl dlouhá léta považován za ztracený Olmer použil v konfrontaci s aktuální současností, aby posléze zjistil, že myšlenky zemřelého velikána pozoruhodně korespondují s dneškem.

Vždycky když pro mne začne být Ben Affleck nýmandem se špatným účesem a Matt Damon nezáživným Jasonem Bournem, objeví se na nějakém televizním kanále matematickým bohem políbený delikvent Will, já klopím uši a v duchu přiznávám„k...a chlapy, ve vás něco je“.

Navštívit kuchyň, kterou obdělávají Bradley Cooper a jeho dlouholetí souputníci náš šéfkuchař nadivoko Zdeněk Pohlreich, určitě by se po jeho visitě na dveřích u hlavního vchodu vyhřívala pověstná plešatá nálepka. A kdo ví, jestli by nebyl zažlucen maximální počet hvězdiček. Menu servírované na zlatém podnosu bylo více než vybrané, ale jeho třináct chodů dostatečně nenasytilo…………vzkaz pro programového ředitele stanice FOX =MÁME JEŠTĚ HLAD!!!!!!!!!!!!!!!=

Fiktivní Grindhouse trailer Tarantinova „synka“ Eliho Rotha svým slasher story plní na sto procent svůj účel. Je nechutný, má nadsázku, je zněj cítit béčko i invence a možná přijde i Kolja - na dvě minuty to moc dobře funguje!