Olík

Elitní autorský tým pomocí režisérova milce Russella Crowa a Cenou Akademie ověnčeného Denzela Washingtona nechává znovu ožít New York sedmdesátých let (nominace na Oscara za výpravu a kostýmy) včetně jednoho z jeho příběhů plného úplatných policajtů, kvalitního heroinu, gangsterských klanů a s vlastními démony bojujících poctivců. Na to, aby tento výjimečný portrét dvou skutečných historických postav a jedné pohnuté éry americké historie vycházel téměř výhradně ze skutečnosti dohlíželi na place samotní Franc Lucas a Richie Roberts (to jsou ti pánové o kterých to všechno je).

Ustojí znuděná skupinka kalifornských studentů reálnou konfrontaci s pouličním stylem života? Ambiciózní sonda do neukotveného života amerických náctiletých hojně oceňované New Yorské dokumentaristky Barbary Kopple bohužel na rozdíl od jejich Oscary obtěžkaných dokumentů vstoupí do filmové historie pouze jako ten film, kde Anne Hathaway a Bijou Phillips ukazují, čím je bůh obdaroval na horní polovině těla (což bude některým divákům zajisté stačit)!

Předem se omlouvám, jestli jsem nepochopil skrytou nadsázku tohoto adaptačního hybridu Hudson Hawka, Sherlocka Holmese, Ligy Výjimečných, Kouzelné chůvy Nanny McPhee, Jamese Bonda a ještě nevečeřící Adély, ale jsem z toho všeho mírně řečeno v rozpacích. Avengers se tváří jako obraz Andyho Warhola, působí jako procházka po Regent Street v doprovodu hraběte von Kratzmara a bohužel chutnají jako zkažené menu z načančaného talíře. Ty dvě hvězdičky jsou za look staré Anglie, dynamické interiéry, pop-artovou výpravu a především tři herecké držáky, kteří si i přes značnou chaotičnost příběhu udržují grácii a noblesu sobě vlastní.

Dobrá zpráva pro všechny skalní - Henry Jones, Jr se i v důchodovém věku hrabe v zemi, uhýbá kulkám, švihá bičem, rozdává rány, má fobii z hadů a co je na tom nejlepší, vše ve stejné míře jako ve svých nejlepších letech. Osud nebo přesněji řečeno scénář mu po 27 letech do cesty opět přihraje nejsympatičtější „jonesgirl“ Karen Allen a s ní i jejich společného syna, což ale není úplně ta nejlepší zpráva, protože jeho představitel (S.LaBeouf) nesahá svému otci potažmo jeho otci ani po příslovečná kolena. On, hrstka špatně udělaných scén (např. šermířský souboj Mutt vs. Spalko) a závěrečná pointa dobrodružství, která by se hodila spíš do ranku dua Mulder & Scully jsou některé z vad na kráse……ale proč hledat vady na kráse? – Indiana Jones je zpět a to je zatraceně dobrá zpráva!!!!!!

Nevím, jestli je to dáno německou kooperací nebo dobou, která nebyla parodiím příliš nakloněná, ale Pat Proft se v minulosti (ať už jakýmkoliv způsobem) motal kolem mnohem povedenějších kousků. Scénář poskytuje Leslie Nielsenovy vtělení do pro něj typického hrdiny, který kolem sebe rozsévá nechtěnou zkázu, podlamuje ženská kolena, pomáhá si grimasami, chrlí bonmoty (Vaše lži jsou jako banány - přicházejí ve velkých žlutých trsech), z úst se mu linou těžko uvěřitelné věty (Když mě líbáte, vybaví se mi váš manžel) a jeho mozek dává tělu příkazy k nesmyslným činům. Leslie Nielsen zkrátka dělá přesně to, co mu jde nejlépe – bohužel už ne s takovou grácií jako svého času v kůži Franka Drebina.

Do svého deníčku jsem po zhlédnutí této poslední Mannovky rukou umělcovou zapsal „mega vtipný“ verš =Nikdy více Miami Vice= (Ha ha, Hi hi, Ho ho). Ale upřímně - zase taková hrůza to nebyla. Ano, bylo to zbytečně dlouhé přičemž některé pasáže vyloženě nabádaly ke sledovaní okolního dění, volba digitálního snímání taky nebylo to pravé, dialogy totálně bez nápadu, casting taky nepracoval na sto procent, spojitost se seriálem nulová - prostě nic o co by se dalo opřít. Ale na druhou stranu co, střílelo se, souložilo se - zkrátka chlapskému oku se dostalo to, co si žádá.

Když už romantickou komedii, tak prosím takhle. Bubák jménem humor na nás musí vybafnout z každého koutu a je celkem jedno, že nejde zrovna o humor aspirující na Oscara. Cameron Diaz je ještě relativně mladá, sympatická, krásná a její herecká škála obsahuje mnoho poloh nevyjímaje komediální. Ashton Kutcher začíná pomalu a jistě trpět stejnými symptomy a když k tomu ještě přidáte specifické postavičky pánů Galifianakise, Corddryho nebo Sudeikise, strach z klišovité slaďárný se stává bezpředmětným.

V dnešní záplavě Deceptikonů, Edwardů Cullenů, a Chipmunků mi do cesty (pozdě, ale přece) vstoupilo pohlazení s velkým P pro mou zdevastovanou filmovou duši. Hodně jednoduše by sedalo říct, že jde o odvěký oboj dobra proti zlu, ale takhle prostě tento klenot nejde ohodnotit. Elementární scénář na věčně aktuální téma nás svou věrohodností sugestivně vtáhne do příběhu (já tam byl a mlátil Silverhielma jako nezralé žito). Přidejme další faktory, které přidávají na působivosti jako skvěle zahrané party, gradaci, emočnost nebo zasazení do místa a doby, která sice není vyloženě zmiňována, ale dle reálií ji lze dobře odvodit a dostanete výsledek, jenž Vám dlouho bude zabírat místo v hlavě. V roce 2003 nebylo netočeno mnoho kvalitnějších snímků a v Evropě možná žádný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Thriller / Romantický / Krimi / Drama – všechno ano, ale proč to na mě dějově a hlavně visuelně působí jako slizká mexická telenovela?! Totálně nesympatický hlavní hrdina (Fiennes), kterého máte plné zuby po třiceti sekundách a na druhé straně záporák (Liotta), který by možná i hrál, ale nemá co - oba se plácají v dějové limonádě, z které se pro zvýšení atraktivity vynořuje spoře oděná Gretchen Mol a v které se nakonec všichni utopí.

Už v roce 2009 jsem se neztotožňoval s přehnaně nadšenými reakcemi nebo označením komedie roku, and two years later mi nezbývá než se zopakovat, stejně jako se opakuje Todd Phillips. „Vlčí smečka“ (Galifianakis, Helms, Cooper) opět nechává čtvrtého mušketýra Douga (Bartha) stranou děje a dle hesla „těžká jsou rána opilcova“ se vydávají na šílenou výpravu za předešlou nocí a kdyby jste nepozornému diváku Pařby ve Vegas prohodily disky, možná by ani nepostřehl, že se ústřední trojice náhle pohybuje po Thajské metropoli. Na druhou stranu, proč měnit něco co svým způsobem funguje. Filmová událost roku se opět nekoná, ale o poctivou alcoholic buddy zábavu znovu nepřijdete a story o ledním medvědu albínovy svou stopu v roce 2011 určitě zanechá (alespoň pro mne).