Olík

S útěky z životní reality, pomocí poznávaní nových míst, se nám na filmovém plátně poslední dobou roztrhl pytel. Své poselství do mlýna přináší i kmotr dcery Gwyneth Paltrow, britský Ferda mravenec Simon Pegg. Pegg hledá sama sebe, motivuje a přináší pozitivní feeling…..také ale svými falešnými rádobymoudry nudí a lže sám sobě. Naivní pohoda pohladí do uspěchané duši….trochu ocelovým kartáčem….ale pohladí.

Decentní two(wo)man show od stolu. Vlastně jenom sedíme a se svou ostrovní noblesou vedeme vybroušené dialogy. Není co hrát, je jenom co říct. Lepší dávkovat po částech, jinak hrozí symptom unudění.

Oldies but goldies překvapení roku. Seniorská road-movie čpějící pomstou jako Schmitzerův bažant močí. Mělo to pointu, silný nosný příběh, přesah, kvalitní herce (tady pouze ty dva ústřední. S vedlejšími postavami si velkou hlavu nikdo nedělal)…..i přes své vláčné tempo Staříci dokázali diváka vtáhnout do hry. Bylo darem opět vidět v akci pan Mrkvičku (i když ho v tomto případě p. Schmitzer válcuje). Bylo darem opět vidět celovečerní debut, který je o něčem. Bylo darem se starými pány pomstít staré křivdy.

První ledový příběh se stal bezesporu kultem pro skupinu pracovně označenou jako „princezny 3-12 let“. Plyšáci, kostýmy a další merchandising ruinoval peněženky rodičů, prarodičů , praprarodičů i ty moje. Takže proč ještě pořádně nezmáčknout koze vemena? A nakonec, je určitě lepší točit pokračování úspěšných dětských bijáků, než Špindlů a podobných výkvětů. Je to pomalu stejné jako školní známkování, dvojka rovná se horší jednička….takže lepším názvem by bylo Ledové království 1-. Všechno tančí po stejných parketách. Elsa má nadpřirozené schopnosti, Anna by se rozdala, Olaf je tam pře humor, Sven s Kristoffem za pindíkový pohled na svět. Svět dětské fantazie, princezny, trollové, sněhuláci, sobové, písničky, happy endy…..ale asi jako téměř každý cítím, že si jednička stála o stupínek výš.

Jako když dáte do sklenice Kohna s Roubíčkem, Wese Andersona, Woody Allena, Happyho Gilmorea a Mňágu a Žďorp. Dialogová vztahovka se smutnou duší a nádechem tragikomedie. Kdo celý život čekal na to až se spojí Sandler se Sttilerem a natočí komedii desetiletí, bude zklamán. Ti jenž pamatují lepší časy autorských filmů budou spokojeni.

Tragikomických dvanáct rozhněvaných vlastníků anebo komorní sonda do stavu tuzemského naturelu…….a s tím naturelem nejsem tak dalek pravdy, protože mám potvrzeno, že reálné schůze se mnoho neliší. Od prvních minut nářez. Neokoukané téma, vzpomínající na dobu pánů Formana, Papouška a Passera. Učebnicově zahrané….jediný problém jsem měl s Vojtou Kotkem, kterému jsem fotra s knírem nevěřil. Absurdní, vtipné, svižné, figurkoidní, atmosférické. Bohužel přibývajícími minutami začala být patrná absence vývoje. Osazenstvo stolu se začalo točit v kruhu a já marně čekal na nějakou novou jiskru. Každopádně, jestli tohle má být celovečerní debut, tak čekám co bude dál pane Havelka.

Tak jsem za Jirkou vylezl na střechu a po pár minutách mne přepadly závratě. Komorní oneman and oneasiat show o koexistenci dvou naprvní pohled odlišných osobností, která si každá tlačí svoji životní kuličku trusu. Decentní drama, které se snaží pobavit i dojmout…..ale asi jak koho. Určitě bych vyzvedl pana Švehlíka, ten si jede level „pan herec“ a do budoucna by si určitě zasloužil víc příležitostí. Ale snímek jako celek mi nesedl. Za a) mi přišel tak trochu o ničem a když se za b) snažil nakousnout nějaké téma, nikdy ho nedotáhl do konce. Zatím jsme si s Jirkou Mádlem jako scénáristou a režisérem úplně nesedli, ale musím uznat že se vydal sympatickou cestou.

Takový celkem koukatelný, zbytečně nastavovaný film o ničem. Příběh něco mezi moderní pohádkou a lidovou komedií. Zápletka očekávaná. Humor nárazový s nízkým výskytem. Po herecké stránce tak i tak – někdo seděl jako kastelán na hradí nádvoří (Dyková, Pechlát), někdo jak chobotnice na stejném místě (Piškula, Stolařová). A tak to celé drží především kamera Vladimíra Smutného a atraktivní lokace zámku Kostka (Milotice). Tuctová tuzemská komedie 40+ u které vidím jednu velkou polehčující okolnost a to, že po uplynutí určité doby (každý to asi budeme mít individuální), lze opětovně konzumovat.

Dva komentáře dozadu jsem do světa vypustil svůj názor na nového Lvího krále aniž bych tušil, že pár dní nato se do džungle vrátím a opět v doprovodu Jona Favreaua…..jenom tak na začátek, ten pán jede bomby. Ale zpět k hřívnatému králi….úplně ta stejná pointa. Příběh, který je sám o sobě notoricky známý, zabalený do technologicky dokonalého nejmodernějšího a vizuelně líbivého balení. Mauglí, Balú, Šér Chán, Baghíra a další jsou nesmrtelná klasika a pokud už si s nimi daly dostaveníčko na několik způsobů, tak proč nezkusit i ten made in rok 2016…..možná jen, že tahle stylizace není tak úplně pro nejmenší.

Tohle se ne tak úplně povedlo. My si přeci umíme dragikomicky posvítit na ne zrovna veselá údobí naší historie, ale toto summer of 68 by se dalo zkráceně popsat jako: „kučeravý studentík by rád ojel neatraktivní spolužačku“…….jo a taky tam jsou ruští vojáci.