]V[()Rt

Každou zhruba dekádu přidávám 1 hvězdu a po 30-ti letech od premiéry jsem na maximu. S trochou nadsázky je to taková Seagalova Francouzská Spojka. Ta atmosféra a ta špína New Yorku tam jsou - to už dneska moc z novejch filmů cejtit není. Seagal je v soubojích drsnej a nekompromisní, končetiny ohejbá do úhlů, o kterých se zdají noční můry personálu z traumatologie. Dneska to s nikým nehne a Seagolovi se po zásluze každej vysměje, ale na startu devadesátek byl jeho brutální kontaktní styl naprostým zjevením. Film má jednoduchou přímočarou zápletku a skvělou stopáž, která zajišťuje, že tomu nepadá řetěz. Hlavní hvězdou je ale William Forsythe. Neumím si vůbec představit jak moc si musel tuhle roli na place užívat a ve výsledku je to hodně vidět. Není to áčkovej film, ale taky to není jenom další VHSkovej akčňák. Má to koule i duši, tempo i atmošku města. Dost možná jedinej Seagal, kterej ustojí zkoušku časem. Scéna v baru se dá sledovat do zblbnutí.

Výkon, kterej tady předvádí Moo-yeol Kim mě sral až natolik, že mě ani nebavilo sledovat spoustu toho dobrýho v tomhle filmu. Podobně otravnou retardovanou hereckou obrnu jsem snad neviděl od dob Haydena Christensena v druhý epizodě Star wars.

První film, ze kterýho jsem prostě odešel z kina. A to jsem měl po DRIVEu při vstupu do sálu vlhko v kalhotách. Ale nemůžu bejt na Refna s Goslingem nakrklej. Jenom prostě tenhle zoufalej pokus ospravedlnit před investorama to brutální nekonečný mejdlo v Bangkoku nevyšel. Dokument ze zákulisí natáčení tohohle alibi je zde na databázi k nalezení pod názvem "Pařba v Bangkoku."

Film, ve kterém chybí záporák a všechny ostatní postavy jsou vám zcela ukradené. Rádi byste někomu v tom solidně nasnímaném New Orleans fandili, ale prostě není komu. Pár slušných akčních scén a trocha toho správného politického uvědomění, kdyby to náhodou muselo před komisi.

Ta manipulace, kterou z toho lze tušit v podstatě od začátku, doslova vrcholí tou závěrečnou Klusákovou samohanou, ze které je jednomu násobně víc stydno než z celého toho obludária neúspěšně se snažícího neustále hrát co nejextrémnější verzi sebe sama přesně podle pokynů pana režiséra. Jediné dno, které tenhle oslizlý bizár dokumentuje, je v Klusákově duši. Jako tvůrčí komedie tak za 1*

Oproti ještě pořád čerstvému seriálovému fenoménu byla tahle nevídaná nálož longer a hlavně bigger ve všech myslitelných směrech. A přišlo to v naprosto ideální dobu. Vidím to jako dnes, sedíme s kámošema v první řadě, je nám sladkých 17 a doslova brečíme smíchy u muzikálového čísla Terrance a Philipa. A když už je řeč o muzikálovém žánru, tak South Park, jakkoli neuvěřitelně to může znít, patří v Hollywoodu do první ligy. Ty songy jsou prostě vynikající. Pro mne tohle není jenom jediný film, u kterého jsem v kině řval smíchy až mě bolelo břicho, ale především nostalgií napumpovaný generační manifest, který navždy změnil náš svět k lepšímu :-)

Vlastně jsem si u sledování nejvíc vzpomněl na Mad Maxe, kterej mohl mít taky nanejvejš 90 minut i s titulkama, kdyby nějakýho vola nenapadlo tu skvostně natočenou akční scénu přesně v půli přerušit zcela postradatelnou vatou v podobě scénáristicky impotentního mektání. Tady je to stejnej případ - přesně v půlce tomu nějakej blb shodí řetěz a pak se mu až do finále na mostě nijak zvášť nedaří ho znova nasadit. A když se mu to nakonec víceméně povede, tak to stejně z toho mostu pošle dolů. Přitom jinak to teoreticky mohlo směřovat do žánrový síně slávy a mohlo se na to u piva vzpomínat jako na tu skvělou akční jízdu, ve který si Thor dával do držky s Hellboyem a Thora dokonce nechali v tý ultrapřiposraný době mlátit na ulici cikánský děti a nadávat jim do zkurvenejch zmrdů.  A když už teda chtěli podojit celej rozpočet, úplnej kult to mohl bejt kdyby  tam místo toho udojenýho pindání vysekli pořádný bollywoodský muzikálový číslo s HellThorem v čele. Ale budu hodnej a za tu skvěle nasnímanou akci zaokrouhlim nahoru.

Film, kde nic a nikdo nehraje druhé housle. Naprosto všechno jako by bylo stejně důležité. Herci, hudba, exteriéry. Jmenujte cokoli. Každý záběr a vše v něm obsažené je tady v hlavní roli.

Sandler jako psychopatickej ultralabilní vidláckej hokejista / golfista. Stiller jako psychopatickej zneuživatel / ošetrovatel starejch lidí. Weathers jako psychopatickej jednorukej trenér, kterýmu ukous ruku aligátor a nad tím vším září McDonald jako psychopatickej úlisnej arogantní narcis, co nesnáší všechny (především pak starý lidi) a všechno kromě sebe a golfu. Bez nadsázky oscarová Mcdonaldova role. "I eat pieces of shit like you for breakfast." "You eat pieces of shit for breakfast?"

Esence 80-kový akce tak ryzí a čistá, že kdyby to člověk sledoval na operačním sále, přišlo by mu okolí, v kontrastu k tomu, co se děje na plátně, jako zahnívající septik používanej k chovu živejch a skladování mrtvejch prasat. Arnoldovo hláškování tady dosahuje McLaneova levelu s tím rozdílem, že Arnold k tomu samozřejmě jede svůj rakouskej přednes. Strašně to odsejpá i díky perfektní stopáži, která nepřeleze hodinku a půl a hlavně to graduje legendárním totálním vyhlazením celýho ostrova, kde po každý vystřelený kulce zařvou v trojitejch salchovech aspoň tři maníci. Sekaj se ruce, střílí se ze !čtyřhlavňový! bazuky, granáty lítaj vzduchem jak tenisáky ve Wimbledonu, kotouče do cirkulárky se vrhaj jak shurikeny, aby v závěru Arnold dokončil svý mistrovský dílo stvořením lidskýho parovodu. Jeden z absolutních klenotů polistopadovýho VHS-kovýho rychlodabingovýho šílenství.