Recenze (1 723)
Zelená zóna (2010)
Film ani vteřinu nenudí, nezahlcuje zbytečnými informacemi a jde jasně za svým cílem bez zbytečných odboček a vysvětlování okolností. Vynikající zábava,která zadrhává jen v tom, že se ve výsledku snaží být něčím důležitejším. Řemeslně samozřejmě bezchybné.
Černá labuť (2010)
Baletu určitě neholduji, vlastně se mu vyhýbám jako čert kříži, stejně jako třeba opeře. A to, co se před lety povedlo Miloši Formanovi s Amadeem, u kterého jsem i přes počáteční odpor nakonec s nadšením hltal každičký tón a hlas, dokázal nyní i Darren Aronofsky s Černou labutí. Bez servítek mě vtáhl do nečekaně drsného baletního světa a já za doprovodu Čajkovského klasiky dokonce dostal chuť si na to pravé Labutí jezero někam zajít. Film je obrovským způsobem zvedán hereckým koncertem Natalie Portman, neboť tomu, co na plátně předvádí, se ani nechce věřit a mám dojem, že ji z hlavy hodně dlouho nedostanu. A už vůbec ne její postelovou scénu s Milou Kunis. Až bude MTV vyhlašovat Polibek roku, sice to vyhrajou upíři, ale tohle už objektivně nelze překonat. Aronofsky prostě zaválel, opět dokázal, že když se to umí, lze natočit strhující film o čemkoli. Černá labuť, přestože jde o malý film, má neuvěřitelnou sílu a graduje způsobem, jaký jsem naposledy viděl u jeho Requiemu za sen. To znamená, že když začnou závěrečné titulky, nejste schopni se pohnout, sedíte na místě jak vymačkanej pomeranč s pusou dokořán a se skelným pohledem přemýšlíte o tom, že jste právě viděli něco jedinečného. Zážitek s velkým Z. Oskaři už se třesou.
Solomon Kane (2009)
Chvilkama srandovně nízkorozpočtové, někdy naopak působící výpravně. Krásná kamera a blátivo-deštivá atmosféra. Až na pár lepších scén jasný průměr a hlavní hrdina v podání Jamese Purefoye vcelku suchej.
