Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (764)

plakát

True Blood: Pravá krev (2008) (seriál) 

Hm. A´t se propadnu jestli vím, za co si ode mě True Blood zaslouží čtyři hvězdy. Ale tak nějak mi tam sedí víc než tři... Pojďme je zkusit najít: jednu za Laffayeta a Sama, mé dvě oblíbené postavy (a to, že úspěšnost seriálů stojí a padá s kvalitou postav je stará známá věc). Jednu za pěkné servírky z Merlotte's (Lynn Collins a Lizzy Caplan především). Jednu za celkovou kvalitu a poctivost producentů a tu čtvrtou, nejslabší za práci scénáristů, která sice většinou není bůhví jaká (dost možná proto, že jim svazuje ruky předloha), ale která naštěstí dokáže vyplodit slušné dialogy, šťavnaté cliffhangery a vůbec mě vtáhnout do příběhu natolik, že si každé pondělí s nemalou radostí vzpomenu, že vyšel nový díl a jdu se mu podívat na kloub... Problém mám docela s ústředním duem Sookie - Bill, jejichž osudy jsou mi většinou u šípku, dost pravděpodobně proto, že mi zkrátka nejsou dost sympatičtí jejich představitelé (a taky mě dost ser...eeee... štve ten jejich jižanský přízvuk). Mno, zkrátka na to, že by měli seriál táhnout je to dost velká slabota. Takže tak - víc gore scén, víc hororu, víc krve a sexu, prosím pěkně. 7.3. 2013 Od čtvrté série to jde rychle z kopce...60%

plakát

Robin Hood (1984) (seriál) 

Asi tady budu opakovat dost předchozích komentářů, ale musím s kůží na trh a zopakovat - seriál mého dětství (je to dost možná právě on, který ve mě v útlém věku probudil středověkého romantika). Pokud se dobře pamatuju, běželo to na starém dobrém Magionu... Konkrétnější vzpomínky už odvál čas (proto taky raději nehodnotím), co zůstalo jsou pocity a nadšení, které si naopak dodnes dokážu vybavit velice živě. Zejména díky (na seriálové poměry) neuvěřitelně atmosferickému soundtracku skupiny Clannad. Dodatek, srpen 2009: Ták... Internet je dobrá věc, zachce-li se vám zavzpomínat si na pořady svého dětství. Viděno očima cynického něco-dvacátníka je tenhle seriál... co se týká kulis a zj. technické stránky zpracování samozřejmě - osmdesátkový kýč jak bič, zároveň však skvěle obsazený, jak už bylo řečeno doprovázen legendárním soundtrackem a hlavně a především - pořád srdečný a upřímný, co se týká sherwoodské atmosféry a historické romantiky celkově. Michael Praed v titulní roli začíná poněkud toporně a neohrabaně, ale s přibývajícími epizodami se v postavě Robina postupně zabydluje a charisma a tichá autorita v něm roste, takže když ho na přelomu druhé a třetí série vystřídá chudokrevný mladíček Jason Connery, nemůžete se necítit znechuceně. Lady Marion v podání Judi Trott je k sežrání, Ray Winstone jako Will Scarlet zase dokazuje, že byl, je a bude skvělým hercem. Když si k tomu přidáte vynikajícího bratra Tucka, hrdinu mého dětství, tichého saracénského asassina Nazira a hromotluckého Malého Johna, je vám skoro líto, že se téhle skupince Veselých chlapíků nepostaví někdo nebezpečnější, než poněkud slapstickově komické duo Sheriff Nottingham/ Guy de Guiburne. Nebýt místy dobové papundeklové produkce a nástupu Conneryho ve třetí sérii, vážně bych uvažoval o pětihvězdí. Takhle: 70%

plakát

Beowulf (2007) 

Příběh starý jako dějiny britského písemnictví samy je dodnes jedním z nejsilnějších děl literatury, kterou dnes označujeme za fantasy (pomněte, že se jedná o jeden z nejvlivnějších pravzorů fantasy jak ji dnes známe). K němu samotnému a k jeho adaptaci na filmové pásmo nemám moc co dodat, snad jen - veliká spokojenost, Avary a Gaiman se práce zhostili poctivě a kouzlo legendy dýchá jak má. Taky zvuková formální stránka je dotažená jak se patří - krásný soundtrack, vyšperkovaný několika dobovými písněmi, je okouzlující; hlasové party živých herců jsou zase podány s nasazením a profesionalitou, jakou si takovýto projekt rozhodně zaslouží - zde je třeba vyzvednout zejména Raye Winstona. Asi jediný větší problém tak tedy zůstává u vizuálu. Člověk se nemůže ubránit pocitu, že kdyby tenhle film ještě pár let počkal, mohl být výsledek o poznání úchvatnější... Zejména v době, kdy se kvalita počítačové animace s každým rokem exponenciálně zdokonaluje - takhle jsme přece jenom příliš často nuceni uvědomovat si nevěrohodnost pohybů a mimiky tváří, což je v mnohých (jinak báječných) scénách veliká škoda. Přesto si myslím, že si Zemeckisův Beowulf vaši pozornost zaslouží. Rozhodně máte-li rádi poctivé hrdinské legendy - tahle je jedna z nejpoctivějších. 70%

plakát

Transformers: Pomsta poražených (2009) 

Polopaticky řečeno - blbost tohohle filmu by se dala stáčet. Všichni víme, že Michael tady není od toho aby léčil rakovinu, ale co je moc, to je příliš a takhle upřímně přiznaná idiocie příběhu je prostě... kontraproduktivní. Když se k tomu přidá fakt, že jsou všechny souboje robotů ještě o poznání nepřehlednější než v jedničce (jakkoliv cool je pád Primea v lese), vychází mi jedno až dvou hvězdné hodnocení za speciální efekty, estetizující Megan (slyšeli jste spekulace o tom, že je kopletně digitální? :) a charizmatického LaBeoufa. Na silné dvouhvězdí, pošilhávající na třetí stupeň film nakonec vytáhlo těch několik dobrých a ta spousta idiotských, ale v zásadě milých vtípků, kterými nás pan Bay během svého lobotomizujícího bijáku obdařil. 40%

plakát

Stáhni mě do pekla (2009) 

Áááách... pochoutka. Jedna z nejplodnějších návštěv sálu kina za hodně dlouho dobu. Kde začít? Asi u toho nejhlavnějšího. Pro všechny případné diváky (a doufám, že vás bude co nejvíc) - tohohle je Raimiho horor. Vlastně skoro specifický žánrový koktejl - namíchaný samozřejmě především z kvalitního (atmosféra, empatie s hrdinkou) a levného (lekačky, násilí a krev) hororu, s citelnou příchutí černé komedie, výrazným podtónem sebeparodie a lehounkým závanem grotesky. Tyhle polohy se pak ve filmu buďto střídají (v různých frekvencích a intenzitách), nebo fungují najednou a dosahují tak velice specifického účinku, kdy se smějete a zároveň se děsíte toho, co přijde za chvíli. Nepochopení tohoto režijního záměru může snadno vést k velice tragickým koncům, jak se tomu stalo třeba v případě mé kamarádky, která se na film na mé doporučení vydala a po půl hodině z kina odešla, mumlající něco o zubní protéze a kravině. Úžasně hladkému a účinému dojmu, kterým snímek působí napomáhá velkou měrou výkon skvělé (a krásné) Alison Lohman, jakožto i moc šikovný casting zbytku ansámblu, v čele s ohromně působivou babicí, Lornou Raver. Třešničkou na dortu pro některé pak může být rozprava o snímku jako o moralitě, do které s přáteli či partnerem zabřednete na cestě z kina do hospody... Jeden z těch filmů, na které vzpomínáte. 90%

plakát

Dr. Horrible's Sing-Along Blog (2008) (seriál) 

Oooo, jak velice pěkně zpííívali :-) Roztomilá jednohubkovitá záležitost vtipně linoucí laciným rozpočtem a roztomile připitomělým příběhem. Ačkoli nepatřím ke skalním fandům Neila Patricka Harrise, rád připustím, že tahle rolička mu ohromně sedla; co mě však na tomhle operetním dílku potěšilo nejvíce byly písně samotné - texty, vložené recitativy a samotné pěvecké výkony. Děkuji pěkně, rád doporučím dál... 70%

plakát

René (2008) 

Velice plastický zážitek. Paní Třeštíková nám tohohle pána kluka dokázala představit jako jednoho z nás, velice intimně, ve velice povědomých kulisách (inaugurace a abdikace prezidentů, cinkající klíče a hroutící se mrakodrapy tady nejspíš slouží především k tomu, abychom se s příběhem ještě více ztotožnili) a přitom není pochyb o tom, že tady sledujeme život někoho výjimečného. Pochmurný, otevřený "konec" příběhu tuto plastičnost ještě umocnuje, jelikož efektivně propojuje svět, který chceme pořád vnímat jako fiktivní a uzavřený s tím naším... Třeba Reného potkáte na cestě z kina. 80%

plakát

Jasný terč (1997) 

Klasický příklad jednoho z pohrobků velkého devadesátkového třesku jménem Pulp fiction - ta chemie jednotlivých složek je tam prostě cítit: gangsteři, zabijáci, černý humor, hlášky, nostalgie, hutný soundtrack... Co je důležité je to, že je tohle včechno z větší části cítit velmi libě, i když na precizně vysoustruženou tarantinovskou klasiku to pořád ztrácí v mnoha ohledech, zvláště pak v kompaktnosti samotném příběhu. Je to trochu škoda, jelikož se z tohohle námětu dalo, myslím, vyždímat daleko víc. Takže tak. Cusack a Driver fajn. Hlášky cool. Soundtrack jakbysmet. 60%

plakát

Mamma Mia! (2008) 

Rád si poslechnu Abbu, mám rád Meryl i tři přítomné pány, líbila se mi Amanda Seyfried... Co se mi opravdu nelíbí, je představa, že bych se na tuhle barevnou skopičinu musel dívat podruhé. Jeden z mála filmů, u kterého jsem polovinu času zvažoval, jestli nemám vzít nohy na ramena a utéct. Nemám ani moc náladu se mi rozepisovat, co všechno se mi na tom nelíbilo, jenom doporučím: pokud se navzdory mému varování na tenhle pojuchaný ostrov vypravíte, ujistěte se, že je léto, jste opilí a nemáte nic lepšího na práci. 40%

plakát

Nejsmutnější kluk na celém světě (2006) 

Moc milý filmeček, mě ovšem zdál se o něco víc smutný a krutý, než vtipný a roztomilý. Což neznamená, že bych ho kvůli tomu neměl rád, jenom jsem moc nechápal nezřízené poryvy smíchu v "sále" ve kterém jsem ho viděl. Tak či tak, klučina v hlavní roli byl zatraceně dobrě vybraný a vysekl moc pěkný... výraz. Rád bych se na to mrkl ještě jednou. Until dzen 70%