Recenze (99)
40 let Divadla Járy Cimrmana aneb Ze hry do hry (2007) (divadelní záznam)
velká kostýmová přehlídka, humor a melodie, prostě... s Cimrmany až na kraj světa
Once (2007)
Once je velký - poprvé, podruhé aj potřetí. nekřičí do světa (i když vlastně jo), ale přesto má v sobě velkou sílu a lidskost. A, ano, samozřejmě, že je to kvůli těm písničkám, bez nich by se jeden neobešel... a říká nám příběh o lidech, nad kterým většina z nás ohrne nos, ale...upřímně nechápu proč. Once. děkuji za něj.
Cable Guy (1996)
hvezdičky pro Jima Carreyho a všechny ty šílené odvolávky na seriály. "jako Spock a Kirk ve Star treku.." - tahle scéna je už památnou (a to jsem do dneška nevěděla, jak se jmenuje film, ze kterého pochází..)
Scény z manželského života (1973)
film jako divadelní hra, divadelní hra jako film, sólo pro..dva velké herce. skoro tříhodinová hra pocitů a dialogů. život. myslím, že v tom filmu je taková ta smutná pravda toho, jak to většinou bývá, toho, jak jsou lidi komplikovaní a nikdy neví, co chtějí a co nechtějí, bojí se a potřebují (se). zvláštní a jakoby životnější atmosféru dotváří taky to, že film není doprovázen hudbou, jak tomu obvykle bývá.
Taxidermia (2006)
tebhle fim bezesporu zanechá v člověku hlubokou stopu, nedá se nějak obecně říct, jestli pozitivní nebo negativní, ale o stopě není pochyb. Myslím, že provázání tří dějových linií (tří povídek) je velmi umné, film dobře odráží dobu a lidské charaktery a je samozřejmě velmi velmi sugestivní... osobně bych se obešla bez jedné scény v první povídce, ale asi to nešlo. I tak ale hodnotím Taxidermiu velmi vysoko
Zrození národa (1915)
myslím, že ten film je opravdu velký a pan režisér tedy v žádném případě netroškařil. četla jsem o něm dřív, než jsem ho viděla, ale myslím, že představa byla pak jiná než skutečnost. u němých filmů je možná taky trochu problém s tím, že když se v titulcích mluví o nějakém člověku a pak jsou na scéně čtyři, jeden je občas ztracený. Nu ale když se nad tím filmem zamyslím, byl D.W.Griffith asi trochu hrdina a asi dost blázen, když jediný scénář, který "byl", byl ten v jeho hlavě, je šílené, že tehle třihodinový spektákl neměl ani řádku psaného scénáře.... co se týče celkového vyznění filmu a toho, že veškeré "hlavní" černošské role jsou hrané bělochy, s načerněnými obličeji (někdy jenom těmi obličeji), takže je dost dobře viditelné, jaký byl ještě tehdy k Afro-američanům přístup, celý fim je dalo by se říct velmi subjektivním vylíčeným situace...a myslím, že tím zcela zásadním nejen v kinematografii, ale i kultuře... no, jenom jsem moc dobře nepochopila tu závěrečnou masovou scénu s člověkem na..krávě? a ježíšem? nevim. Každopádně..je dobré vidět Zrození národa---
Přežili jsme svoje děti (2006) (TV film)
je to zvláštní jak tenhle tak trochu obyčejný nebo odvěký a neřečitelný problém smrti může i v dnešní době vydat na dokument,který se určitým způsobem tam uvnitř dotkne každého z nás.smet si nevybírá a pro ty,co tady zůstanou je to vždycky nejhorší..
O čem sní ženy (1999) (TV film)
pořady jako tenhle jsou dost přínosné,člověk se při nich naučí přemýšlet a vnímat
Co je šeptem... (2005)
tak trochu se veze na absolventovi, snaží se z něho vyjít a jakýmsi způsobem na něj i navázat - - stejné město,stejné postavy..další generace žen. film ale rozhodně není až tak špatný a vedle dobrých herců se občas i pobavíte
Duch (1990)
musím přiznat,že patricka swayzeho ani demi moore taky dvakrát nemusím,ale whooppi goldbergová tohle mínus celkem vyrušuje a navíc:Duch je opravdu skvělý film!